Kaliny (Viburnum) nás prostě vždy překvapí svou mnohotvárností. Najdeme mezi nimi druhy opadavé i neopadavé, časně kvetoucí (hned po zlaticích) i kvetoucí později a dosti dlouho, s doslova sněhobílými koulemi květů, ale i květy narůžovělými a nazelenalými, s plody červenými až rudými, oranžovými až žlutými a černými v plné zralosti. I tvary a velikosti listů se u kalin různí, některé mohou mít listy dokonce panašované. Mnohé kaliny dokonce kvetou ještě před rašením listů jako třeba některé ovocné dřeviny. Kaliny prostě vždy překvapí a pokud si chcete v zahradě užít jejich proměnlivost, stačí namixovat různé druhy různých vlastností a chování (zvyklostí). Kaliny je též vhodné kombinovat s dalšími okrasnými keři s barevnými plody. Na co musíme brát především ohled, je pak světlo a stín (viz dále). Kaliny pochází hlavně z východní Asie (Číny a Japonska), ovšem i u nás najdeme původní druhy. Konkrétně jsou dva: kalina obecná (Viburnum opulus) a kalina tušalaj (Viburnum lantana). Oba druhy dorůstají tří až čtyř metrů výšky, přičemž kalina obecná roste v přírodě od nížin až po pahorkatiny a je rozšířena po celé Evropě. Původní druh kaliny obecné má velké, ploché květenství. Ovšem právě z ní byla vyšlechtěna odrůda ‘Roseum‘, která má květenství ve tvaru a barvy sněhových koulí. A právě tuto kalinu znaly již naše babičky. Kalinu tušalaj pak najdeme spíše v teplejších oblastech jižní Moravy, v krajině s vápencovým podložím. Tušalaj dobře snáší sucho a je vůbec jakkoli nenáročná. Vykvétá během června bělavými květy (poupata jsou narůžovělá) a pozor - její pružné větve lze použít k výrobě košíků. Opadavé druhy kalin mají jemnější a různě tvarované listy, přičemž vyžadují slunné stanoviště. Ve stínu nekvetou téměř vůbec. Na slunci však kvetou opřekot a na podzim se pak opadavým kalinám nádherně vybarvují listy, přičemž plody udrží v zahradě barvy ještě v zimě. Kaliny stálezelené milují vlhčí půdy a přistínění, rostou však dobře i na slunnějších stanovištích. Mají tuhé, kožovité listy, které brání v zimě odpařování vody. Na přistíněných stanovištích však mají listy stálezelených kalin sytější barvu. Stanoviště proto kalinám vybíráme především podle toho, zda jsou opadavé a nebo stálezelené. Kalina bodnanská (Viburnum bodnatense) dorůstá výšky pouze cca 2 metry a na podzim má listy zajímavě vybarvené do bronzova. Kvete časně (od března do dubna podle počasí) a má též velmi zajímavou kůru. Její květy mají barvu růžovou, jsou drobnější, je jich však mnoho a příjemně voní. Za teplejších zim vykvétá dokonce již v únoru.Ještě menší je kultivar nesoucí jméno ‘Eskimo’, který lze pěstovat i v mobilních nádobách na balkónech a terasách. Má sevřený, kompaktní tvar a doroste výšky maximálně jednoho metru. Její kvítky jsou bílé a nahloučené v kulatém květenství. To se podobá sněhové kouli. Plné krásy dorůstá tento druh již druhým a nebo třetím rokem. Mladé rostliny jsou řidší, ale to je běžné, žádná vada. Velice pěkná je též kalina japonská (Viburnum plicatum, syn. Viburnum tomentosum), která pochází z Číny a Japonska. Dorůstá výšky dvou metrů a bohatě kvete bílými kulovitými květenstvími. Její listy se na podzim vybarvují červeně až do tmavě fialové. Odrůdě ‘Mariesii’ pak rostou větve vodorovně, čímž tato kalina vyniká po celý rok. Neopadavé kaliny mají na rozdíl od svých opadavých příbuzných listy celokrajné, tuhé a kožovité. Též na nich najdeme výrazné vrásnění. Olistění neopadavých kalin je tmavší, pokud rostou na přistíněném stanovišti, které preferují. Výborně je proto lze kombinovat v okrasné výsadbě s jehličnany se světlejšími jehlicemi. Skvěle také vypadají jako pozadí barevných trvalek a vyšších letniček.Nejznámější stálezelenou kalinou je kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum). Její listy mohou dorůst délky více jak 30 cm a keře kvetou brzy zjara smetanově bílými květenstvími. Ideální je tato kalina jako podrost pod vyššími stromy, které jí poskytují stín. Snese dokonce i plný stín po celý den. Dalším stálezeleným unikátem je český kříženec, který byl pojmenován po našem hlavním městě. Tedy kráska pražská. Viburnum pragense má listy podobné kalině vrásčitolisté, tyto listy jsou však menší, užší a lesklé. Též jde o druh vynikající pro stinná stanoviště. Je také vynikajícím pozadím pro jiné kvetoucí keře. Kromě výše zmíněných rozdílů mezi kalinami opadavými a stálezelenými není třeba jakékoli větší péče. Kaliny jsou nenáročné a dlouhověké, kontejnerovaní jedinci se běžně vysazují po celý rok, tedy i v zimě. Pouze za extrémního sucha a horka je třeba sazenice ochránit a vyčkat příhodnější čas pro výsadbu. Mladé rostlinky vyžadují více vlhkosti, čemuž však pomůžeme dostatečně silnou vrstvou mulče a občasnou zálivkou. Jinak nemají kaliny žádné zvláštní nároky na hnojení ani řez. Dokonce netrpí chorobami. Pouze mladé letorosty bývají napadány mšicemi, stačí však tento savý hmyz včas zlikvidovat. Menší ložiska mšic opláchneme proudem vody, silnější výskyt mšic ošetříme třeba Mospilanem. Pozor ale na doporučenou koncentraci. Kalina obecná (Viburnum opulus) poskytuje lék, který je vyráběn z její kůry. Tento lék je spasmolytikem, které zabírá především na menstruační bolesti. Plody této kaliny se přitom v léčitelství osvědčily při léčbě žaludečních vředů, ale i zevně potíráním při léčbě ekzémů a vyrážek. Bobule se pro tento účel obvykle sklízely až na jaře a nebo po prvním mrazu. A pozor, využít lze bobule pouze v plné zralosti, které přešly mrazem. Jinak totiž obsahují velmi nebezpečné toxiny (kumariny) a mnoho dalších toxických látek. Kumariny jsou antikoagulanty. Na našem území je proto kalina obecná považována za rostlinu jedovatou, stejně jako ostatní kaliny.V Evropě je kalina obecná jinak mimořádně oblíbeným keřem právě pro své jasně červené, zdobné plody. Na Ukrajině a v Rusku ji najdeme v lidovém umění na výšivkách a v lidových písních. Na Ukrajině je pak dokonce národním symbolem.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
