Domácí meteostanice mají obvykle jednu venkovní jednotku, mohou jich však mít i více podle toho, co konkrétní čidlo snímá. Čidla přitom musíme instalovat na taková místa, kde podmínky co nejvíce odpovídají realitě. Předně by výška snímačů (čidel) teploty a vlhkosti měla být alespoň 1 až 1,5 metru nad zemí (jiné zdroje uvádějí 1,2 až 2 m), jelikož by při nižším umístění čidlo snímalo především na jaře a na podzim ranní přízemní mrazíky. Snímač by však také neměl být vystaven přímému slunečnímu záření a na místě, kde se akumuluje teplo. Určitě není vhodný venkovní plechový okenní parapet, který se rozpaluje. Čidlo nesmí být v žádném případě vystaveno jakkoli extrémním podmínkám a výkyvům teplot. Ty mohou být způsobené přímým slunečním zářením, ale i silným větrem, který může čidlo naopak více ochlazovat. Ovšem pozor, pokud máme naopak snímač rychlosti větru (anemometr), nesmí být umístěn za jakoukoli překážkou, v rohu a na jiném místě, které je před větrem chráněné. Na tento snímač musí působit přímý vítr. Ideální dokonce je umístit čidlo snímající rychlost větru cca 10 metrů nad zem, jelikož i překážky terénu ovlivňují naměřené hodnoty. Mělo by být také vzdáleno od všech svislých stěn a jiných ploch, jelikož okolo svislých stěn dochází k zkreslujícímu proudění vzduchu. Hledáme prostě místo s převažujícími větry, kde vítr přichází volně z co největší vzdálenosti.Obecně pak též platí, že vzdálenost čidel od okolních předmětů (stromů, oplocení, domu, ale i zaparkovaného automobilu) by měla být 10 krát větší, než je výška konstrukce, na které jsou čidla umístěna. Můžeme pro čidla použít například stožár, ale ten musí být při výšce 3 metry vzdálen 30 metrů od nejbližšího předmětu. Obecně však platí, že ideální místo pro umístění čidel neexistuje, jelikož je třeba myslet kromě správného umístění i na údržbu zařízení. Rozdíly jsou přitom ve výbavách domácích meteostanic, klíčový je pak především počet snímačů, které měřené údaje zaznamenávají. Měření a vyhodnocování naměřených údajů je potom mnohem přesnější. Nejkvalitnější meteostanice mají také vnitřní jednotky vybavené barevnými displeji zobrazujícími řadu piktogramů a obrázků. Cílem je jednoduše a rychle vyčíst, jaké počasí právě panuje a jaké můžeme v následujících hodinách a dnech očekávat. Tyto senzory jsou obvykle umístěné společně a musí být instalované na stinném místě, nejlépe v uzavřeném prostoru navrženém tak, aby poskytoval stín, zároveň však umožnil proudění vzduchu okolo čidla. Tedy v jakési děrované skříňce, která je vyrobena z takového materiálu a má takovou barvu, aby se nepřehřívala. A právě to platí ideálně pro dřevo, použít však lze i kov natřený bílou barvou. Zřejmě si takovou skříňku jen tak nekoupíte, ale nebude těžké ji vyrobit. Udělejte si exkurzi do nejbližší profesionální meteorologické stanice a zde se inspirujte. Pokud však umístíte snímač na místo, kde je stín a přitom zde dostatečně proudí vzduch, skříňka není potřebná. Určitě není pro jakýkoli typ čidla vhodné místo v dolině, mrazové kotlině, ale ani ve svahu, stejně jako na střeše domu (střešní krytina akumuluje a sálá teplo). Vůbec je důležité, aby byl snímač tepla co nejdále od jakéhokoli zdroje tepla, ale také chráněn před prudkým větrem, který měření teploty též zkresluje. Měření teploty v místech, kde je travnatý povrch, znamená potřebu umístění čidla nad trávu. Ostatně to platí pro všechny povrchy. Problémem také může být umístění čidla poblíž větracích otvorů (třeba ze sklepa nebo komory).Značnou komplikací může být nutnost propojení snímače s vnitřní jednotkou kabelem, ale není důvod takové zařízení pořizovat, jelikož bezdrátové snímače jsou na trhu zcela běžné. Snímač barometrického tlaku může být umístěn přímo v hlavní (tedy vnitřní) jednotce. Měření však není v tomto případě přesné, je ale dostačující. Pokud je senzor tlaku oddělen, jde o ideální stav, protože by nás měl zajímat především tlak venkovního vzduchu. Tlak uvnitř budov může být ovlivněn větracím systémem, klimatizační jednotkou apod.. Snímač tlaku je nejčastěji tvořen trubicí přivádějící vzduch k čidlu. Je proto nevhodné, aby kolem trubice proudil vzduch, mohlo by to způsobit kolísání tlaku v trubici. Do trubice by se navíc neměla dostat ani dešťová voda, vlastně jakákoli voda. Existují dva základní druhy meteostanic (meteorologických stanic). Buďto takzvaně all in one, čili vše v jednom, nebo stanice s oddělenými snímači. Stanice „vše v jednom“ jsou jednoduché na instalaci i nastavení, poskytují však jen omezené a nepřesné informace, odpovídající prostoru svého umístění. Prostě tyto stanice jen těžko kvalitně změří rychlost větru a venkovní tlak vzduchu. Stanice s oddělenými snímači jsou složitější na instalaci, ale poskytují mnohem přesnější informace.Přečtěte si článek o výběru domácích meteostanic.Zdroj: emerx.cz, ceskestavby.cz, wikipedia.org, bydlet.cz
