Umístění dřezu se v kuchyni především odvíjí od tvaru kuchyňské linky. Ta může být rovná, doplněna ostrůvkem, do tvaru L či U. Ať již má ale tvar jakýkoli, každá kuchyňská pracovní a úložná sestava se skládá ze zóny mycí, přípravné a varné. A právě tyto 3 zóny musí na sebe funkčně navazovat. A nyní ještě jeden důležitý fakt, zda je „ředitel/ka“ kuchyně pravákem či levákem. Pravák by totiž měl mít varnou zónu od mycí směrem vpravo, levák vlevo. Navíc je mezi nimi potřebná ještě dostatečně velká pracovní plocha. Dřez umístěný příliš blízko stěny zprava a nebo zleva, kdy nám stěna bude překážet při mytí či oplachování obzvláště velkého nádobí. Vzdálenost od stěny by přitom měla být alespoň 30 cm.Mezi dřezem a varnou deskou, která by měla být se dřezem v jedné linii, není dostatečně velká volná pracovní plocha. Ta by měla být dlouhá alespoň 60 cm. Více samozřejmě není na škodu.Poblíž dřezu není myčka na nádobí. Nádobí je třeba před vložením do myčky zbavit největších nečistot a přenášet pak předmyté nádobí mnoho metrů je vrcholně nepraktické. Dřez a myčka nádobí by prostě měly být ve své blízkosti. Důležitá je také výška dřezu a to v závislosti na tělesné výšce nejčastějšího uživatele kuchyně. Správnou výšku dřezu poznáme tak, že když do něj volně spustíme ruce, dosáhneme až na jeho dno. Při práci ve dřezu nás pak nebudou bolet záda. Obvyklá výška „mycího centra“ je 90 až 95 cm.Další velkou chybou je umístění dřezu a nebo varné desky zcela na okraji kuchyňské pracovní sestavy. Obzvláště varná plocha „odkrytá“ ze dvou stran je pak velmi nebezpečná. Pracovní kuchyňská plocha v jedné linii se může jevit jako ideální, jelikož se kuchař/ka co nejméně nachodí a má vše stále po ruce. Při přenášení čehokoli je navíc eliminováno ušpinění podlahy. Předností je též dostatečný prostor mezi jednotlivými prvky pracovní plochy, který umožňuje odkládání nádobí či potravin. Záleží však na velikosti kuchyně a délce pracovní plochy. Pokud prostorná kuchyně umožňuje ostrůvek, může být výhodnější se otočit než stále chodit podél jedné dlouhé linie. Pokud pak plánujete pracovní plochu v jedné linii, neumisťujte dřez ani sporák s troubou u stěny (zprava i zleva), ale dejte je do plochy a poblíž sebe. V případě malých (krátkých) sestav zvolte vestavěný jednodřez, pokud máte dostatečně dlouhou linii, klidně se s dřezem pořádně rozmáchněte a to včetně dostatečně velké odkapávací plochy. Ostrůvek pak přináší jednu ohromnou, praktickou výhodu – totiž možnost umístění dřezu a varné plochy proti sobě. A to dokonce „ve středu“ kuchyňského dění. Dbejte však na to, abyste nemuseli při umývání či omývání ostrůvek směrem k varné ploše obcházet. Pokud stojíte u dřezu, musíte stát zády k varné ploše a baterie je tedy umístěna proti vám na opačném konci šířky ostrůvku. Sice budete v tomto případě více špinit podlahu, ale méně se nachodíte. Pokud pak bude dřez umístěn v ostrůvku, nesmíme samozřejmě zapomenout na přívod vody a odpad, pokud bude v ostrůvku naopak varná plocha, musí sem být přivedena elektřina a případně i plyn. U tohoto řešení je též důležité zvolit dvoudřez a dostatečně velkou odkapávací plochu, či jakékoli prostornější řešení dřezu. A opět zde platí pravidlo, že jak dřez, tak varnou plochu zásadně neumisťujeme na okraj ostrůvku a pracovní linie proti němu. Prostor mezi pracovní plochou u stěny a ostrůvkem by přitom měl činit alespoň 120 cm. Umožní nám to pohodlný pohyb a zároveň otevření skříněk a dalších komponentů linky proti sobě, aniž by si navzájem překážely. A pokud necháte třeba i 150 cm, určitě neprohloupíte. Toto řešení se obvykle využívá v kuchyních do tvaru L a nebo U a maximalizuje pracovní plochu. Dřezem v tomto případě využijeme ne příliš využívanou část kuchyní do tvaru L a nebo U. A pokud dřez instalujeme do prostorné skříňky s vnitřním programem, získáme velký úložný prostor. Prodávají se dokonce i dvoudřezy určené pro takovéto využití. A dokonce i s odkapávací plochou. Prodávají se dokonce i řešení se zaobleným tvarem, čímž získáme trochu místa navíc. Rohy nábytku jsou mnohdy dosti nepraktické a zbytečné. Unifikované kuchyně v panelových bytových domech měly a mnohé ještě dosud mají krátké kuchyňské linky, v jejichž středu najdeme dřez a v rohu sporák. Pokud se však dnes pokusíme takovou kuchyň renovovat, sortiment kuchyňského vybavení je natolik variabilní, že můžeme tento „diktát“ zcela „překopat“. A učinit lze i na malé ploše doslova zázraky. Určitě je pak třeba se vzdát sporáku na okraji sestavy, ale i u stěny. Prostě necháme po obou stranách dostatek pracovní plochy a sporák více přiblížíme dřezu. Liší se též rozmístění pro praváky a leváky. Obecně uznávané uspořádání kuchyňské pracovní plochy je pro praváky zprava: odkládací plocha, sporák, pracovní plocha, mycí centrum (dřez nebo dvojdřez) a menší odkládací plocha. Pro leváky je to opačně (zprava doleva musí mít malou odkládací plochu a mycí centrum a vlevo od něj pracovní plochu a sporák s navazující odkládací plochou). U panelákových kuchyní do tvaru L a nebo U pak určitě uvažujte o dřezu v rohu. Takzvané mycí centrum je v podstatě spodní kuchyňská samostatná skříňka se zabudovaným dřezem či dvojdřezem. Toto řešení vlastně vychází ze starobylých mycích stolů a ty měly oproti modernímu mycímu centru jednu velkou výhodu. Dva pocínované škopky na otočném roštu bylo totiž možné zcela ukrýt, pokud zrovna nebylo třeba mýt nádobí. Horní plocha tak zůstala po nějakou dobu volná zcela. To však dnes neumožňuje především nezbytná instalace odpadu. A řešení s „nějakou přesuvnou deskou“ na trhu není, resp. je nikdo nepožaduje a ani nenabízí. Ovšem velkou předností je právě odpad a přívod vody, stejně jako možné uspořádání moderních dřezů. Při mytí ve starém mycím stolu jste si museli ohřát vodu na kamnech, tu odpadní pouštět do vědra pod škopkem a pak vylít do kanálu. Moderní mycí centra (moduly) jsou designově a funkčně dokonalá a bývají i poměrně drahá. Nemusíme přitom při mytí nádobí koukat nutně do stěny, ale můžeme mít výhled z okna do zahrady, kde si kontrolujeme děti. Stejně tak může být mycí centrum součástí pracovního ostrůvku uprostřed místnosti či kuchyňského koutu (zóny). Určitě co nejprostornější, ideálně dvojdřez a s dostatečně velkou odkapávací plochou. Praktické jsou v tomto případě i klasické hospodské propriety, jako třeba mycí válce a dvouválce na sklenice s kartáčem a přívodem vody. V každém případě ale počítejte s tím, že spotřeba vody bude v takové kuchyni bez myčky enormní. Dřez by též měl být co nejlépe členěný a volíme co nejodolnější materiál. Frekvence pohybu zde bude enormní.
