Kapara trnitá (Capparis spinosa) bývá nesprávně nazývána kaparovníkem. Jde o nízký keř, který s oblibou roste na suchých stráních a skalách a proto neopovrhne ani kamennými zdmi. Pochází ze Středozemí a Arabského poloostrova, odkud byl zavlečen do Asie, Austrálie a jižnějších oblastí Severní Ameriky. V některých oblastech (jih Francie, Španělsko, Itálie a Alžírsko) jsou kapary dokonce pěstovány na speciálních plantážích. Čeleď kaparovité (Capparaceae) zahrnuje cca 33 rodů a je řazena do řádu brukvotvarých. Kapary tvoří až 2 metry dlouhé, poléhavé a nebo převislé větve, na nichž najdeme střídavě postavené lehce dužnaté listy šedozelené barvy. Tvar mají široce vejčitý až okrouhlý. Bez květů vypadá kapara dosti nenápadně, vlastně jako jakýsi středomořský plevel, když ale vykvete, nenechá nikoho na pochybách, že právě soutěží o královnu krásy mezi místním rostlinstvem. Nabízí zelený kalich, dosti velké bílé až bílorůžové korunní lístky a značné množství dlouhých tyčinek, jejichž nitky mají výrazně fialovou barvu. Vypadají tak trochu jako vymóděné brazilské tanečnice. Po odkvětu se začnou tvořit plody, kterými jsou dužnaté, válcovité a podélně praskající bobule. Po bobulích kapary však lidé příliš netouží, zato květní poupata jsou opravdu vyhledávanou pochoutkou. Trhána jsou v různých fázích svého vývoje a nakládána jsou do soli, solného nálevu a nebo vinného octa. A takto se prodávají pod jménem kapary. Jejich chuť je výrazně slanokyselá a barva tmavě zelená. Často jsou kapary kombinovány s olivami a cibulí, přidávají se do salátů, k masu, do studených a pikantních omáček, majonéz, ale i k sýrům a nebo rybám. Chuť kapar je ve Středomoří velmi ceněna, způsobuje ji glykosid rutin, který je vylučován na povrchu poupat v podobě miniaturních a světle žlutých krystalků. A právě tak poznáte pravé kapary a rozeznáte je od laciných náhrad. Například poupata lichořeřišnice bývala za kapary vydávána a zřejmě se to děje i dosud. Jelikož by kapara trnitá v našich podmínkách nepřežila zimy, musíme ji pěstovat jako kontejnerovanou a letněnou. Již na konci dubna může do zahrady a do konce září až začátku října musí do tepla, do zimoviště. Zazimování kapary je možné ve světlé místnosti, případně chodbě s oknem, vytápěném skleníku a nebo zimní zahradě. Ideální teplota je 10 °C. V zimě je pro kaparu důležitá také alespoň minimální zálivka, jelikož většina listů nám během přezimování opadá, byť jde o druh stálezelený. Prutnaté větve je pak na jaře třeba seříznout, načež se na rašících letorostech objeví listy nové. Pokud však necháme kaparu přezimovat ve vytápěné místnosti, listy na ní vydrží, ovšem zalévat musíme dostatečně, omezení zálivky bude jen mírné. Substrát volíme lehčí a dobře vysychavý, běžný zahradní substrát je třeba doplnit například agroperlitem a propraným říčním pískem. Ve vegetačním období přihnojujeme jednou za 14 dní komplexním hnojivem, v zimě vůbec. Kapara nachází využití i v lékařství, kůra, listy a kořeny mají diuretické účinky a snižují účinky toxických látek, jakými jsou alkohol a jiné drogy, léky, antikoncepce a jiné pro lidské tělo cizorodé látky. Především pak pomáhají játrům. Čili vedle bodláku ostropestřce mariánského si zapamatujme také kaparu trnitou. Nakonec pokrmy podávané k alkoholu spolu s kaparou mají hluboký smysl.Další rostliny, které nám pomohou s alkoholem a jeho následky, ale také kocovinou, najdete ZDE.
