Měděné okapy jsou zhruba třikrát dražší než ocelové pozinkované, jejich cena se i s prací pohybuje okolo pěti set korun za běžný metr. Jedná se však o investici konečnou, protože měď nerezne a nemusí se tedy následně natírat ani jinak udržovat. Za běžný pozinkovaný okap sice zaplatíte zhruba sto padesát korun i s prací, avšak nutné náklady na jeho údržbu se již v prvních deseti letech vyrovnají nákladům na koupi prakticky nezničitelných okapů měděných. Jedinou nevýhodou mědi je, že se časem může potáhnout měděnkou, či dokonce, vlivem exhalací, zčernat. Vhodnou náhradní variantou jsou pak okapy z titanzinku, které nečernají, nerezaví a navíc jsou o něco levnější než měděné. Stejně praktickým, i když poněkud méně estetickým, řešením jsou okapy plastové či poplastované. Dodávají se jako skládací systém, kde se žlaby spojují speciálními spojkami opatřenými gumovým těsněním. Výrobci přikládají důkladné návody k montáži a mnoho různých doplňků, které mohou sloužit například i k důmyslnému zalévání zahrady. Cena za běžný metr plastového žlabu se pohybuje okolo dvou set korun avšak dále se navyšuje o platby za spojky, háky a doplňky a často tak dosáhne stejné výše jako u okapů z ušlechtilých materiálů. Pozinkované okapy vyžadují pravidelnou údržbu Pokud přesto dáte přednost levným ocelovým pozinkovaným okapům, je nutné je pravidelně a důkladně udržovat, aby jejich životnost byla co nejdelší. Nový okap se má natírat až poté, co zoxiduje, tedy ne dříve než za půl roku, nejdéle však za dva roky. Četnost dalších nátěrů je třeba zvolit podle konkrétních podmínek. Pokud například do okapů padá listí, udržuje se v nich stálá vlhkost a hrozí jejich proreznutí, je nutné natírat častěji.
