Jak může takový obyčejný a titěrný hmyz vůbec přežít zimu? Vždyť dospělci komárů přece žijí jen několik týdnů? To se líhnou ze zakuklených larev již v únoru? Většina komárů a vůbec dospělého hmyzu přes zimu umírá. Některý hmyz se ale dovede přizpůsobil teplotním změnám, respektive se schová. Bohužel to platí i pro samičky komárů. Dospělé samičky komárů sice žijí s ohledem na prostředí a teploty jen 4-6 týdnů, samci dokonce jen 10 dnů, před zimou však mohou samičky přejít v teplejším prostředí do stavu podobného hibernaci (zimnímu spánku) a přežít tak až do jara. Ve stavu hibernace vydrží až 6 měsíců bez příjmu potravy, tedy pokud mají štěstí a schovají se někde ve vašem bytě, sklepě, garáži apod.. Ve vytápěných prostorách se může samička v zimě ze stavu hibernace probrat a pak je z toho ono ranní či noční únorové bzučení. A bodání. Je hladová. V zimě se však může probrat i zazimovaná moucha a mnohé druhy hmyzu žijící vedle nás v našich domácnostech. Tito hosté žijí v zimě bez jakéhokoli omezení, pokud mají k dispozici dostatek tepla, stravy a vodu. Dokonce se někteří i množí bez ohledu na roční období. Setkat se můžeme doma s lecčím. Mouchami, které si občas vyletí na obhlídku, pavouky, mravenci, šváby, štěnicemi, plošticemi, stonožkami, slunéčky, rybenkami, červotoči, tesaříky a dalšími výtečníky. Některý hmyz znamená doslova pohromu, která přijde hodně draho, především štěnice, jiný je nečekaným zpestřením, zážitkem. Třeba když nám po sklepě leze velký střevlík. A když nám v létě oknem vletí do bytu denní motýl, je to přímo slavnost krásy. Jenže s příchodem zimy většina dospělého hmyzu umírá a na jaře startuje do života nová generace, která zimu přežila v podobě vajíček či v larválním stádiu. Jsou ale i výjimky, strategie konkrétních hmyzích druhů, jak přežít zimu, se značně liší. Existuje i hmyz, kterému zimy mírného klimatického pásu vůbec nevadí. Například bezkřídlé mouchy pavoučnice (Chionea) a sněžnice (Boreus). Vlastně to nejsou mouchy, ale drobné bezkřídlé srpice (Mecoptera), které běžně potkáme vegetovat na sněhu. Zimu výborně snáší také chvostoskoci (Collembola) a některé druhy pošvatek (Plecoptera). Mnohé hmyzí druhy se líhnou brzy na jaře, přičemž v zimě je najdeme poblíž vodních toků hlavně za oblevy. Například zástupce rodů Capnia, Brachyptera, Isoperla a Chloroperla. Z různorodého a širokého řádu brouků (Coleoptera) můžeme v zimě spatřit jen hrstku druhů. Třeba drabčíky (Staphylinidae) a larvy páteříčků (Cantharidae). Narazit můžeme v zimě také na žlabatky (Cynipidae), tipličky (Trichoceridae), bedlobytky (Mycetophylidae), pakomáry (Chironomidae) a lanýžovky (Heleomyzidae). Řada druhů hmyzu odlétá na zimu na jih podobně jako ptáci. Určitě o této strategii již mnozí z nás slyšeli v případě amerického motýla monarchy stěhovavého (Danaus plexippus), který vyhledává zimoviště v Mexiku a Kalifornii, existují však i naše druhy stěhovavých motýlů. Například některé můry a lišajové, třeba lišaj svlačcový (Agrius convolvuli) a lišaj šeříkový (Sphinx ligustri). Dokonce se tito motýli chytí do sítí určených k odchytu a značkování tažného ptactva. Nejčastější je u hmyzu strategie zimních úkrytů, nejčastěji hlouběji pod povrchem půdy či hrabanky, ale i v trouchnivém dřevě a jinde. V takových úkrytech přečkávají zimu půdní larvy brouků a dvoukřídlých, stejně jako mnozí dospělí brouci. Například střevlíci (Carabus). Chráněná místa vyhledávají i denní motýli, třeba babočka paví oko (Inachis io) a také zlatoočka (Chrysoperla). Právě tito motýli se rádi ukrývají v lidských stavbách, ne však vytápěných. Pokud pak navštívíme například chatu, kde se babočky ukryly, a v chatě v zimě zatopíme, znamená to jejich jistou smrt. Běžné jsou i hromadné přezimovací shluky (takzvané agregace). Známé je touto strategií naše slunéčko dvoutečné (Coccinella bipunctata) a invazní slunéčko východní (Harmonia axyridis), obzvláště nevítaný host posledních let. Za teplých podzimních dnů slunéčka hromadně nalétávají na osluněné fasády domů, odkud se pak snaží dostat do různých úkrytů, jaké dům nabízí. Původně slunéčka vyhledávala skalní formace na vrcholcích kopců, domy se jim však zalíbily více. Hromadně zimují také některé druhy much, například v úzkých štěrbinách ve fasádách, na půdách a jiných vhodných místech. O mravencích je dobře známo, že tráví zimu především pod zemí, kde jim nehrozí zmrznutí. Navíc zde zimují i mšice, které si mravenci chovají (respektive si je domestikovali). Ovšem třeba včely si dovedou uvnitř svého úlu topit, přičemž udržují konstantní teplotu okolo 14 °C. Palivem je med. Zato čmeláci, vosy a sršni hynou a zimu přežívají pouze mladé oplodněné královny. Hmyz dovede měřit délku dne a noci. Kdyby se řídil aktuálními teplotami, dopadl by jako pověstní sedláci u Chlumce. Příprava na zimu přece jen nějakou dobu trvá a není možné se nechat překvapit prvním mrazem. Samotné fyziologické procesy přezimování jsou pak u hmyzu velice složité a je jich více:Zabránění zmrznutí vody v těle, třeba pomocí hromadění speciálních ochranných látek (např. alkoholů).Řízené zmrznutí tělesných tekutin pouze v mezibuněčném prostoru, přičemž membrány a obsah buněk zůstávají tekuté i za teplot hluboko pod nulou.Zimní spánek, který má 2 fáze, první je takzvaná diapauza, která je nezávislá na venkovních podmínkách a musí proběhnout až do konce bez ohledu na změny počasí. Na konci zimní diapauzy nastává fáze takzvané kviescence, což je klidová fáze závislá na vnějších faktorech. Když v tuto dobu pominou nepříznivé podmínky (chlad), hmyz se probudí a je aktivní. Nástup diapauzy přitom nemusí být spojen jen s příchodem podzimu a zimy. Mnoho druhů se do této spánkové fáze dostává už na konci léta, třeba žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), kterému se to děje již v červenci. Ze skrýše pak vyletí hned brzy na jaře.Zdroj: prirodovedci.cz, ziva.avcr.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz
