Jelikož spolu rostliny navzájem komunikují především chemicky, hovoříme o takzvaných alelopatických látkách. Ty se z rostlin uvolňují kořeny, jako výluhy z nadzemních částí (větví, listů, plodů a květů), ale i do vzduchu. A právě alelopatické látky ovlivňují klíčivost, růst, přežití a reprodukci jiných organismů. Má to však i svou druhou stránku, alelopatika totiž lze při pěstování rostlin naopak využít, konkrétně jako zdroj přirozených herbicidů. V takovém případě tyto látky naopak slouží k ochraně kulturních rostlin před plevely, přičemž jsou vůči přírodě zásadně šetrnější než běžné herbicidy. A že účinek alelopatických látek dovede být opravdu až zničující, dokazují invazivní rostliny, které se dovedou s jejich pomocí spolu se svým vzrůstem a rychlým růstem šířit na další území (příklad: nezničitelný bolševník). Vědci skutečně intenzivně pracují na výzkumu herbicidů na bázi alelopatik. Nepříznivých účinků některých druhů rostlin na jiné si dle dostupných zdrojů všiml již řecký filozof Theofrastos (300 let př. n. l.) a zemědělci v Číně před 2500 lety. Lze však předpokládat, že toto poznání sahá již do dob, kdy se lidé zemědělstvím vůbec začali zabývat. Zřejmě se však nikdy nedozvíme, jak tento jev pojmenovali. Samotný termín alelopatie byl poprvé použit rakouským profesorem Hansem Molischem v roce 1937.Vztahy mezi některými rostlinami prostě nejsou vůbec idylické. A pokud se některá rostlina se svým novým sousedem opravdu nesnáší, špatně rostou, málo kvetou a plodí, onemocní a dokonce i uhynou. Nejde však o jev vědomý, jde pouze o to, že některé rostliny prostě nesnesou některé chemikálie, které jiné rostliny vylučují. A proto se od sebe v přírodě drží dál. Jenže když člověk rozhodne a například ve skleníku vedle sebe vysadí například rajčata a okurky, nic jiného jim nezbývá, nemohou se samy přesadit. Ale i v případě, že je nebudeme pěstovat vedle sebe, ale vysadíme je například ve dvou sezónách po sobě, dojde k podobnému výsledku. Jsou však naopak i rostliny, které většině jiných rostlin prospívají. Například ne nadarmo říkají Němci a Rakušané afrikánům (aksamitníkům) „Gardenartzt“ (zahradní lékař, lékař zahrady). Afrikány se snáší se všemi druhy zeleniny a květin, přičemž odpuzují háďátka jahodníková, háďátka z růží, brambor a cibulovin, ale také odpuzují mšice a molice.V každém případě je dobré mít alespoň základní znalosti o alelopatii. Například okurky se nesnesou s rajčaty, bramborami a ředkvičkami, okurky jsou prostě primadony. Jako předplodina nejsou pro okurky vhodné kromě rajčat i květák, zelí a růžičková kapusta. Rajčatům neprospívají kromě okurek též tykve, brambory, hrách a červené zelí. Petržel se nemá příliš v lásce se salátem, dobře se ale snese třeba s rajčaty, cukety se nesnesou s rajčaty, ale nevadí jim třeba mrkev. Silné alelopatické schopnosti má též ořešák černý, ořešák královský, pelyněk pravý, pelyněk roční, pýr plazivý, pcháč rolní, zlatobýl kanadský a zlatobýl obrovský, pajasan žláznatý a trnovník akát. A dobré vztahy nepanují ani mezi mnoha květinami. Například cibuloviny je dobré přesazovat na místa, kde několik let nebyly, třeba gladioly je možné vrátit na stejný záhon až po sedmi letech, hrachor nesmí být na stejném místě další rok a třeba letničky nocenky budou vypadat na stejném místě špatně po třech letech. Tyto rostliny však vlastně vadí samy sobě a vyžadují tedy správný osevní postup.Naopak výborné vztahy mají mezi sebou okurky s hráškem, fazolemi, cibulí, česnekem, pórkem, pažitkou a koprem. Nevadí jim ani košťáloviny a červená řepa. Rajčata můžeme vysadit po kapustě, kedlubnách, fazolích, česneku a cibuli, stejně tak je můžeme pěstovat vedle nich. Růst a chuť rajčat vylepšuje bazalka (hodí se i k okurkám a tykvím). Rychlená karotka (mrkev) v pařeništi poroste dobře po jakékoli předcházející plodině. Na venkovním záhonu též nevnímá své předchůdce a toleruje zeleninu všeho druhu. Pokud vysadíme vedle sebe cibuli, česnek a mrkev, máme po ruce základ na polévku. Snesou se navzájem také rajčata a papriky, paprika je navíc poměrně snášenlivá zelenina. Určitě ale stojí za to vyzkoušet si různé kombinace vhodných rostlin. Nakonec jde například o základ zahrad permakulturních.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
