V každém případě je třeba počkat, dokud veškerý sníh na vašem trávníku neroztaje. A nejlépe pak ještě chvíli, dokud se půda trochu neprohřeje. Travní rostliny v zimě trpí nejvíce holomrazem, to by se vlastně po trávníku ani nemělo šlapat. Takové pravidlo se však obvykle dodržuje leda tak na sportovištích, kde nejsou cenné zatravněné sportovní plochy vyhřívané. Pokud tedy sníh roztaje a mělo by začít znova mrznout (a dokonce bez sněhu), jsou jakékoli větší zásahy do zatravněných ploch nežádoucí. Leda tak můžeme trávník pečlivě shrabat, vyčistit ocelovými hráběmi od nečistot. A nic víc. Určitě také platí, že právě po zimě trávníky nebývají zrovna v nejlepší kondici. Bez ohledu na to, jaký průběh zima vlastně měla. Ostatně to uvidíme, když sleze (roztaje) sníh. Trávník může být někde zežloutlý, prořídlý a s holými místy, zarostlý mechem, viditelně poškozený sněžnou plísní. A to všechno musíme napravit. Jarní péče o trávníky je vlastně tou nejdůležitější. Právě na ní stojí zbytek celé sezóny. V žádném případě nejde o nějakou drobnou, kosmetickou záležitost. Na druhou stranu ale také platí, že trávníky jsou po zimě v lepší kondici, pokud byly v dobré kondici i před ní. Celoroční péče o trávník je tedy na sebe nezbytně navazující. Dobře, sníh roztaje, trávník jsme pořádně pohrabali (vyčistili), ale co dál? Vždyť je teprve únor. První pravidlo zní NESPĚCHAT! Trávníky se totiž po zimě probouzí pomalu. A pokud zima ještě přece jen hrozí, byla by větší péče o trávníky předčasná. Do trávníků můžeme na jaře radikálně zasáhnout až když je půda rozmrzlá, není přemokřená a noční mrazy jsou spíše výjimkou než pravidlem. Pokud byste se do svého trávníku pustili příliš brzy, poškodili byste kořeny rostlin a mokrou, měkkou půdu byste zbytečně udusali. Vlastně byste ještě odpočívající travní rostlinky ušlapali. V únoru proto nechte své trávníky raději být a počkejte si až na průběh března. Něco trochu jiného by to bylo za sucha, kdy přestane mrznout, ale nesněží a ani neprší. Suché zimy znamenají, že musíme trávník pořádně zalít, sotva to počasí dovolí. To však letos díky sněhu a vůbec průběhu zimy nehrozí. Především vertikutace (prořezání) zatravněné plochy je hodně drastická. A hlavně je to pouze možnost, nikoli povinnost, nutnost. V každém případě má smysl provádět obě činnosti až na jaře, kdy už nehrozí přetrvávající mrazy a i noční mrazíky nejsou obvyklé. Navíc je má smysl provádět u trávníků hodně plstnatých (zarostlých mechem), v hodně špatné kondici. Nebo jenom na takto postižených částech trávníku. Mnoho lidí si přitom vertikutaci a aerifikaci plete, respektive spojuje dohromady. Jde však o dvě zcela odlišné činnosti. Vertikutace je vlastně prořezání trávníku noži v na sebe kolmých směrech. Zatímco při aerifikaci jsou do trávníku zapichovány nejlépe duté hroty, které zároveň vytáhnou část zeminy, čímž dojde k provzdušnění. Poté má následovat nejlépe dosypání písku, shrabání celé plochy a dosev travního osiva. Vertikutaci provádíme proto, že vrstva staré trávy, mechu a zbytků listí brání přístupu vzduchu, vody i živin. Aerifikací zajišťujeme především přístup vzduchu ke kořínkům rostlin a celkové odlehčení již dosti utužené plochy. Ovšem mladý a pravidelně udržovaný trávník vertikutaci často vůbec nepotřebuje. A často ani aerifikaci, pokud byl správně založen. Naopak příliš časté radikální zásahy do zatravněných ploch mohou vést k oslabení a vzniku dalších holých míst. Při rozhodování o jarní vertikutaci a aerifikaci se stačí řídit pravidlem, že mohou být vhodné, pokud již přes zatravněnou plochu vůbec nevidíme půdu. Stav trávníku pak sice bude nějakou dobu horší, ale právě díky radikálnímu zásahu se rychle zlepší. Trávník dostane vhodné podmínky pro svou obnovu. Lehké zapískování či doplnění substrátu, dosetí a čekání, až se rostliny zapojí. I nová semínka pak mají větší šanci rychle zakořenit. Díky tomu se starý trávník zacelí rychle. Pokud navíc neprší, měla by hned po dosevu následovat zálivka. Předně hnojíme po zimě opatrně, s rozumem, nesmíme rostliny hnojivem spálit. Jarní hnojení je vlastně dávkou startovací energie pro trávníky po zimě a nejdůležitější je dusík, který podporuje růst a barvu. Pokud byste však dusíkem přehnojili, trávník rychle zezelená, bude však mít slabý kořenový systém a bude citlivější na sucho. A to může následovat docela rychle. Volíme proto zásadně hnojiva určená přímo pro jarní období, nejlépe hnojiva postupně uvolňující živiny a nejlépe ve spodní hranici doporučeného množství. Pokud jste prováděli vertikutaci a aerifikaci, je třeba hnojit hned, nikoli však hned dosévat. Dosev holých míst (tzv. holin) provádíme nejlépe cca 14 dní od vertikutace, aerifikace a prvního jarního pohnojení. Postupujeme jako při zakládání nového trávníku, čili půdu jemně rozhrabeme, nasypeme rovnoměrnou vrstvu travního osiva a semínka zalijeme. Před výsevem je vždy třeba travní směs promíchat rukou, dosáhneme tak homogenního vzhledu trávníku. Je třeba cca 20 až 25 g travní směsi na každý m2, lépe však i více. Půdu ještě před zálivkou semínek (tedy vlastně semínka) přikryjeme tenkou vrstvičkou nové zeminy (přidat lze např. kompost a utužit, převálcovat, ale stačí i pošlapat) a nakonec i sena. Odradí to hladové ptáky před hledáním semínek a také odplavení semínek. Růst nového kořenového systému mladých rostlinek zároveň podpoříme přidáním hnojiva s vyšším obsahem fosforu. Nově vyseté části trávníku udržujeme vlhké hlavně první až 4 týdny. Kropíme směrem vzhůru, voda se pak snáší jako déšť, případně jemně postřikujeme vodní mlhou. V zalévání pokračujeme i po vyklíčení osiva. A nezapomeňte, že okolo stromů a bohaté vegetace vyžaduje trávník závlahu vydatnější. Poprvé trávník po zimě posekat má smysl nejdříve pár týdnů po jarním ošetření, ale vždy na co největší výšku. První sečení by vlastně mělo být opatrné, spíše symbolické, nikdy by řez neměl být nízký. Růst trávníku by se naopak mohl zpomalit. Určitě sledujte, jak se váš trávník po zimě chová a po sekačce sáhněte, až si budete opravdu jisti, že řez trávníku neuškodí. Od dosevu je třeba počkat nejméně měsíc. Správné a pravidelné sečení provádíme tak často, abychom vždy odsekli třetinu délky při zachování stále stejné výšky porostu (tu máme nastavenu na sekačce). Sečeme tedy na úrovni listu, nikoli stébla pod listem. Jinak by byl trávník především v létě zažloutlý, rychleji by prosychal, pomalu by se regeneroval a píchal by do nohou. Nezapomeňte na strniště na polích po sklizni obilí, tak nějak podobně by mohl váš trávník dopadnout. Co dělat, když po jarní péči neprší? Kolik vody trávníky vlastně potřebují? Za sucha je třeba přidávat nejlépe 10 litrů vody na 1 m2 třikrát týdně. Voda se musí dostat do hloubky až cca 10 cm, kde travní rostliny začínají kořenit. Méně vydatné zálivky nemají valný smysl, tráva navíc začne kořenit mělce (kořínky si půjdou za vodou) a o to rychleji pak bude vysychat. Zdravý a hustý trávník je hlavně o trpělivosti a správném načasování drobnějších kroků. Chce to nebláznit, pozorovat a dělat jenom to, co je potřebné a nutné. Zbytečná vertikutace? Všechno špatně. Dosev do hustého porostu? Jak asi mají nové rostlinky bez vertikutace zakořenit? Tak je třeba se ptát. A kdy vlastně začít? Vždy v závislosti na počasí. Nejdříve v březnu a nejpozději do konce dubna. Venku by mělo být již stabilně 8 až 10 °C nad nulou a trávník nesmí být přemokřený, zabahněný, jinak bychom travní (ale i bylinný, luční) porost poškodili. Také je důležité, o jakou travní plochu jde. Golfový green vyžaduje údržbu o mnoho častější než běžný trávník, luční porost pro změnu zcela minimální. Ale to už vlastně není trávník, nýbrž louka kypící životem. Platí také, že je úplně jedno, zda jste trávník zakládali výsevem anebo jako travní koberec. Údržbu vyžadují oba stejnou, ovšem s výjimkou prvních dvou let.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
