Do startu je třeba si říct, jestli chcete střechu lehkou nebo těžkou. Lehká je fajn, protože nezatěžuje spodní stavbu, vyroste prakticky před očima a není drahá. Jak moc drahá může střecha být, vám zase ukáže střecha těžká (skládaná). Vyvedená v tradičnějších materiálech – pálených nebo betonových taškách, si žádá kvalitní konstrukci krovů a dobré promyšlení celé struktury. Vypadá dobře a opravdu je dobrá. Při patřičném dodržení stavební kázně (což platí pro oba typy) se nedá říct, že by lehké střechy byly nějak horší, než těžké. Je to jen otázka stylu, vkusu. Vašich přání a požadavků. Obecně totiž do téhle kategorie můžete započítat všechny typy krytin, které nedosahují zátěže větší než 10 kilogramů na metr čtvereční střechy. Takže k nim patří nejen super-lehký hliník, ale i plech-ocel, bitumen (4 kg/m2) a asfalt (10 kg/m2), které zatím ponecháme stranou. U plechových hodně záleží na provedení, celistvosti, bez-spárovosti, utěsnění. Pokud jsou vyhotovené kvalitně a jejich montáž byla bezchybná, není důvod si na ně stěžovat. K jejich kladům patří vysoká trvanlivost, opravdu široká dostupnost tvarů a provedení, paleta barev, rychlá instalace a celková nenáročnost údržby. Je třeba si nastudovat specifikace jednotlivých „plechovek“ předem. Zajímat nás bude, jaké mají jádro (ocel, pozink, hliník, měď, titan-zinek, nerez), jak silné jsou a jakým způsobem jsou ošetřeny. Jestli ochrannou vrstvou akrylové pryskyřice nebo jen základním nátěrem, jestli mají antikorozní úpravu, jsou-li nějak impregnovány případně ošetřeny algicidním postřikem (proti růstu mechů, řas). I když je zlatým standardem celý tento soubor bonusů, může se stát, že u podezřele levnějších exemplářů narazíte na to, že nějaké ošetření schází. Anebo si za něj musíte připlatit. Chleba se láme u ceny, která na první pohled nevypadá zrovna nenápadně. U jednodušších plechů se pohybujeme kolem 300 až 400 korun za metr čtvereční, u hliníku kolem 500 korun (a u mědi nevidíme strop, ta je extrémně drahá). Nejsou to malé peníze, ale šetříte tu za nenáročnost instalace a nekomplikované provedení krovů. Dá se tedy říct, že ta úplně nejlevnější střecha bude plechová klasika v áčkovém provedení. Dva štíty a rovné plechy mezi nimi, nic jiného. Nic špatného na tom není. Spokojit se samozřejmě nemusíte s „nejlevnějším“ řešením. Můžete se vydat cestou trapézových plechů (stabilní, odolné, výhodné pro střechy s nízkým sklonem), falcované plechy (většinou uchytávanými na bednění) anebo velmi odolnými, na podklad přitloukanými alukrytovými šablonami (z lakovaného hliníku). Jejich síla tkví v tom, že není problém je uchytit i na střechy s vyšším sklonem. A samozřejmě, jsou tu ještě plechové imitace pálených tašek. V menších formátech (každá plechová deska vypadá jako cihla) až po velkoformátové desky. Speciality pochopitelně sunou cenu výše. Za pozinkovaný trapézový plech platíme kolem 300 korun od metru, u lakovaného už kolem 400 korun. Záleží pochopitelně na konkrétní značce. Společné všem plechovým krytinám obvykle je sympatická životnost v rozmezí 20-40 let (u hliníku i 50) a nízké nároky na údržbu. A nevýhody? Taky se najdou. Předně, plechové střechy jsou v nelibosti kvůli své hlučnosti. Za deště je to opravdu rachot, jako na metalovém koncertu. Lehce problematické může být rozpalování (na slunci exponované straně). Většinou po ní ale nechodíme a vajíčka na ní nesmažíme. Pokud je uložena s patřičnou dilatací, je všechno v pořádku. Byť by to mohla být dlouhá debata, protože každá z těchto dvou velkých dimenzí krytin má své příznivce i odpůrce, v současnosti je mezi nimi funkční rozdíl minimální. Nedá se říct, že byste jednou ze zmíněných voleb sáhli vedle, a je to spíš o vašem vkusu, chuti. Keramické pálené střešní tašky jsou tradiční záležitostí a momentálně patří k nejrozšířenější volené krytině. A není to jen tak z plezíru, je to opravdu vynikající a léty prověřená kvalita, která vydrží. Pochválit je můžeme za praktičnost a univerzálnost, to, že s nimi neuděláte chybu v žádné klimatické oblasti. Že se zbytečně nerozpalují a nejsou hlučné za deště, nekorodují. Pálené tašky jsou také velmi dobře recyklovatelné, jsou dokonce žádaným materiálem. A nemyslíme tím nesmyslnou tradici zpevňovat jimi polní cesty. Tašky jsou inertním, ekologickým, mrazuvzdorným materiálem, který se po namletí stává surovinou při výrobě antuky. A její výrobci vám rádi přistaví kontejner a zaplatí cca 300 Kč za tunu, aby si tento často nedostatkový poklad mohli odvézt.Ale kdybychom chtěli šťourat, upozorníme třeba na jejich hmotnost, která podmiňuje bytelný krov. A cena? Ta má také váhu, jak pocítíme, když přijde na placení. Je to takový malý chyták: pálené tašky nejsou „až tak“ drahé. Za metr se pohybujeme někde kolem 350-400,- korun. Jenže se započtením doplňků se pohybujeme kolem až kolem 600,- za metr čtvereční střechy. Což opravdu bolí. Přidržet se můžete toho, že čím je střecha domu formálnější, obyčejnější, tím bude levnější. Tam, kde se prolínají šikminy, úžlabí, rohy, nároží, narůstají náklady enormním tempem. Složitá střecha s komplikovaným profilem vás tak může na stejném zastřešeném půdorysu (oproti střeše stanové) vyjít o 100 % dráž. Každá nárožní tvarovka, každý detail navíc, vyjde dráž. A vyplatí se myslet na to, že skládaní střecha nejsou jen klasické tašky, ale i hřebenáče, nárožní lemy, sněhové háky a podle situace ještě třeba pochozí lávky. Což ale samozřejmě do jisté míry platí i pro beton. U keramických pálených tašek je třeba si vybrat ještě povrchovou úpravu: engobu a glazuru, případně zda je chcete ponechat v původním režném provedení. Glazura dodává taškám nejen barvu a lesk, ale také by měla prodlužovat jejich životnost. A také jim na každém metru připočítá 200,- k ceně. Stabilita, jistota, odolnost. To vše představuje betonová taška. Co víc si na střechu přát, že? Snad jen, aby to nevážilo tuny. Protože to je v konečném důsledku do, co nás bude stát nejvíc. Betonové tašky jsou opravdu příjemně cenově zařazené (220,- 320,- Kč/m2), ale doplácíme na masivních krovech a latích, schopných jejich zátěž unést. Sympatické na nich je snadná výměna poškozených jednotlivostí (ne že by k tomu docházelo nějak často, opravdu vydrží, ale nemusíte kvůli jednomu kazovému kusu rozebírat celou řadu), suverénní odolnost vůči rozmarům počasí. Kritizovat betonové tašky nebudeme, protože se těžko pomlouvá něco, co je vážně dobré. Na výši si stojí také z hlediska ekologie/recyklace. Až doslouží, mohou z nich po čase být další betonové tašky. Pokud si na zítra neplánujete zrovna orkán, pohybuje se životnost pálených i betonových tašek kolem 50 let (tím za sebou zanechávají bitumen – 20 let, vláknocement – 15 let a asfaltový šindel – 10 let, tedy materiály ne úplně lákavé). Před definitivním výběrem mezi lehkou plechovou a těžkou skládanou bychom se měli zamyslet ještě nad několika málo detaily. To, jak bude pokládka probíhat (jakým systémem), a jestli to zvládneme svépomocně. Pokud je kladečský systém nějaké krytiny hodně komplikovaný, je možná lepší nechat robotu na profesionálech, než abychom promrhali materiál. Pořešte i dodavatelskou stránku, a vyberte si takového zásobovatele, který vás nebude sdírat za každou paletu materiálu. A vybírejte preferenčně u těch, kteří vám nabídnou celý sortiment střechy, včetně doplňků. Abyste mohli, ve vzájemné kompatibilitě, sladit střechu jako celek.
