Ne všude se oblouky a obloučky hodí a dávají smysl. Pokud ale vstoupíme do staré chalupy, kde jsou všude, a chceme vybudovat třeba nový výklenek (např. kvůli regálům na sklo a stylovou keramiku), bez oblouku to nepůjde. Když jsme jeden zbytečný oblouk (klenbu) ve starém domě rušili a zároveň jsme realizovali nové podlahy, opravovali omítky a dělali nové štuky, ukázalo se, že tento „nosný“ prvek je ve stěnách kotven 1,5 metru daleko od stavebního otvoru (průchodu). Oblouk musel pryč, jelikož se kvůli němu nedalo prakticky nic pronášet a chodbu bylo třeba i rozšířit. Nosnou stěnu proto doplnily nahoře překlady. Ale ta důslednost a dokonalost více jak 150 let staré řemeslné práce až vyrážela dech. A to jsme ještě nemluvily o prastarých klenbách, které mnohde drží mnoho set let a unesly by i vozový park nejedné stavební firmy. Ostatně dříve se s nějakými povoleními a papírováním vůbec nezabývali. Jeden známý má sklep téměř až pod silnicí náměstíčka, cca až 15 metrů od domu. To je pořádná užitná plocha navíc a na obecním pozemku! Tedy pod ním. A proč mu strop takto, dnes bychom řekli načerno, vybudovaného sklepa drží, když nad ním projíždí a parkují automobily? Odpovědí jsou opět klenby. Zručně postavené a promyšlené klenby, budované podle postupů děděných z jedné zednické generace na druhou, udrží opravdu hodně. V našem domě jsme nad klenbami zrekonstruovali polovinu bytu, nové betonové podlahy, ve kterých je vedena nová elektřina, dlažba. Vydrží to na věky. Ale i pouhé klenuté oblouky nad okny, dveřmi a výklenky ve stěnách jsou zajímavým a zdobným prvkem. Do starých chalup se prostě hodí, tedy pokud zde již jsou. Pokud ne, nedávala by jejich realizace valný smysl. Obecně platí, že oblouky v interiérech jsou již dnes nemoderní a jejich výstavba zbytečně pracná. A někteří architekti jim dokonce nemohou přijít na jméno. Pokud však narazí na stavbu, kde jsou oblouky její nedílnou historickou součástí, musí smeknout a přizpůsobit se. Určitě je ve starých domech velká škoda, když majitel nedovede poškozené oblouky opravit anebo je třeba kvůli novým oknům a dveřím zruší. Zaklenutí stavebních otvorů je tradiční architektonický prvek, který do naší historie určitě patří. A to nejen do venkovské architektury, projděte si třeba malebné uličky a zámek v Českém Krumlově, kde jsou oblouky a obloučky všudypřítomné. Navíc měla tato zaoblení velmi praktický účel, šlo totiž o praktické a levné náhrady v té době většinou neznámých prefabrikovaných překladů. A klenby tenkrát unesly mnohem větší zátěž než běžně používané trámy. Pěkný vzhled byl až na druhém místě stejně jako podpis zednického mistra. Dnes to již mnoho zedníků vůbec nezná a vlastně se postupně stávají lepidelníky, bez stavebních lepidel a perlinky ani ránu. Tak to vyžaduje doba a technologie. Jenže dříve bylo umění výstavby kleneb opravdovým zednickým mistrovstvím, které musel dobrý zedník bezpodmínečně ovládat. Téměř výhradně šlo tehdy o oblouky a klenby nosné, dnes se však tyto prvky často vytváří i jako nenosné, tedy jen jako estetické prvky. Využít přitom lze současné zdící materiály i k tradičnímu stavebnímu postupu, kdy je základem dřevěná šablona. Šablona klenbu podepírá při zdění a udrží ji dostatečně stabilní, dokud nevyzraje malta. Vytvoříme tak skutečnou nosnou klenbu, nikoli jen ozdobu, kulisu. Klenbu lze nakonec omítnout, vystavit ji však můžeme i v podobě zdiva přiznaného a vyspárovaného. Zdít lze samozřejmě klenby i z tradičních cihel a kamene, jako se to dělalo dříve.Konstrukci šablony je možné připravit z prken či OSB desky, nejlepší je přesný oblouk například vyřezat z OSB desek po přenesení z papírové šablony. Na správně ukotvenou šablonu se pak začíná vyzdívat zdola a zdění jednotlivých řad se provádí současně na obou stranách šablony (cihlu zleva, cihlu zprava a tak dále, až se potkají uprostřed). Zajistíme tak rovnoměrné zatížení šablony. Maltu nanášíme na podklad a teprve do ní pokládáme cihlu. Musí celou svou plochou dosednout na šablonu. Vrchol klenby se na závěr ukončuje vrcholovým klenákem, nikdy ne spárou. Klenba by jinak mohla prasknout a zřítit se. Vložením vrcholového klenáku klenbu uzavíráme a ta se stává samonosnou. Klenák je jakýkoli kónický dílec použitý k vyzdívání klenby. Může být z kamene či pálené hlíny (cihel), případně betonu. Takto se tvoří klenby nosné. Nenosné oblouky však vytvoříme i z lehkých tvárnic, polystyrenu, případně sádrokartonu. Pokud chcete stavět klenbu ozdobnou z pórobetonu, rozhodně se vyplatí využít i ohebné stavební lišty (profily), které lze tvarovat a snadno s jejich pomocí upevníme hrany vyřezaných kleneb. Plastový profil navíc vytvoří základ pro nanesení sádrové omítky. Omítka pak na hraně oblouku dobře drží, je pevná a odolná. Profily lze samozřejmě použít i pro zpevnění hran rovných stavebních otvorů pro okna a dveře. Dekorativní nenosné oblouky i ty nosné lze navíc i opravovat. A určitě je takové řešení vhodnější, než kdybychom se jich raději zbavili. Navíc obzvláště v případě kompletní rekonstrukce klenutých stropů jde o velmi náročnou práci. Stav poškození navíc nezjistíme bez osekání omítky. A pokud by se ukázalo, že je třeba klenbu zcela anebo jen částečně rozebrat, neobejdeme se bez služeb statika. Je dost dobře možné, že bude třeba před opravou klenby vložit nad klenbu do zdiva nový překlad, případně vytvořit systém dočasných opor. Zdivo se nesmí zhroutit. Vždy je navíc ideální pracovat s původními stavebními materiály. To znamená, že nekombinujeme například zdivo v podobě tradičních pálených cihel s kamenem a naopak. Stejně jako cihly či kámen s betonem.Zdroj: chatar-chalupar.cz, wikipedia.org
