Majestát hradu Karlštejna nechává za svými zády, z prominentní pozice v mírném svahu shlíží do údolí Berounky. Lepší místo si majitelé domu, pojmenovaného Casa De Mi Luna, přát nemohli. Chtěli totiž nechat za zády rušnou Prahu, a dopřát si více klidu venkova. Tady ho dostávají vrchovatě. Jejich vysněné bydlení překvapuje: na první pohled je snadno zaměnitelné s jinými stavbami, rodinnými domy v okolí. Teprve při bližším pohledu z domu „vykouknou“ rysy, které jej činí netypický a originální. Ovšem v přísně daném rámci povolených tvarů a forem. Tady, v CHKO Český kras, berou ráz krajiny opravdu vážně. Vnější podoba a vzhled novostavby, její tvarosloví, muselo odpovídat místním předpisům. I proto se hlásí svou jednoduše symetrickou sedlovou střechu, osazenou bobrovkami, kterou ukončují zaoblené okapy. I kůže tohoto domu působí formálně. Je o smíšení fasádě, v níž si část plochy osobují klasické vápenné omítky, které se střídají s elegantním modřínovým obkladem. Vše v intencích „tradičního domu z českého venkova“, který nepopírá svou novost, ale přitom je umírněný svým pojetím. Tahle usazenost a předvídatelnost ale bere rychle za své, když nahlédnete dovnitř. Interiér dvoupodlažního domu jde dalece mimo zažitý standard. Překvapuje téměř cele otevřeným plánem přízemí. A tím, že rytmus interiéru udává segmentové schodiště, vedoucí do patra/podesty. Asitím největším magnetem, který okamžitě přitáhne pozornost, jsou samozřejmě kachlová kamna, vsazená do tělesa schodiště. Ten průsek v prostoru nevede jen schody, ale i teplo. Krbová vložka také ohřívá vodu, která je následně akumulována ve velké nádrži v technické místnosti. Když teplota v domě klesne pod určitou teplotu, teplá voda se rozvádí do stěny. Schodiště odděluje denní pobytovou část v přízemí od ložnic v patře, vymezuje společné a soukromé. Nahoře vznikly dva protilehlé, symetrické pokoje. Ústí na západ a na východ. Automaticky by se asi v podstřeší očekával pravidelný lom střechy, jenže tady ostré úhly absentují. Strop je totiž zakroužený, klenutý. A aby toho nebylo málo, zemitý už na pohled. Jeho povrch totiž utváří hliněná omítka. Nanesena je v třícentimetrové vrstvě, a pomáhá s akumulací tepla i regulaci vlhkosti. Je to působivé a proměňuje to celý interiér patra. Architekti tu rozvedli myšlenku, že při stavbě využijí především ty materiály, které jsou místní a přírodní. Tak jak se na venkově vždycky stavělo. Tedy, v duchu současných možností. Dům je proto postaven z prefabrikovaných slaměných panelů v dřevěné obsádce, smontované na místě. Zevnitř jsou omítnuty „nahliněno“. Místy je doplňuje jemný bílý štuk a zvenku vápenná omítka. Příčky jsou pak zakončeny borovou překližkou. Dům je nad očekávání světlý, vzdušný. Příjemně se tu dýchá, obyvatelé mají dostatek prostoru pro všední život. Materiály: Studio Circle GrowthFoto-kredit: Fredrik Frendin
