Těžko je nazývat novinkou, pěstovány na tento svérázný způsob jsou už hezkých pár staletí. Takže odkud vlastně pramení ta jejich současná oblíbenost? Je to souhra faktorů. Předně, jejich pěstování se věnují milovníci rostlin, kteří pro své pokojovky chtějí „udělat něco navíc“. Ti, kteří by si chtěli trochu víc pohrát a nestačí jim, že se hrabou v hlíně, hnojí, zalévají a vybírají květináče. Kokedama jim dává možnost trochu víc promítnout sami sebe (a svůj um) do finální podoby pěstované rostliny. Je to „udělej si sám“, ale bezpečně podle návodu. Není to přitom tak pracné a zdlouhavé, jako třeba pěstování bonsají. Výsledky jsou vidět rychle. Přičtěte k tomu ještě způsob, jakým kokedama oživuje prostor kolem sebe. Je to velmi osobité, u nás netradiční, originální. Jsou velmi vzhledné a zelené. Mají šmrnc exotiky z Asie. Přináší kouzlo biofilního designu do sterilních moderních bytů a přitom zachovávají jejich minimalistické ladění. Nu, a to jsou ty další faktory, které stojí za nárůstem jejich popularity.Že to je jen rostlina obalená jílem a mechem, buď položená na misku anebo zavěšená na šňůrce? Inu, tak už to někdy s populárními trendy bývá. V jednoduchosti je totiž skryta velká síla. O tom se ostatně přesvědčili i Japonci, u nichž se s pěstováním „na způsob“ kokedama, tedy doslova mechových koulí, začalo. Pěstování bonsají bylo vyšší kategorií, které bylo víc filozofií než miniaturizovaným zahradnictvím. Tohle byla mnohem civilnější forma, přístupná širším vrstvám.V Japonsku je chápali jako „bonsaje naopak“. Zatímco u těch stromových miniatur se cenil vzhled nadzemní části, tady v jejich podání to, co činilo kokedamu hodnotnou, byla odhalená struktura vně z balu prorůstající kořenů. Kokedamy se stejně jako v minulosti vyrábí ze speciální směsi substrátů. Tou zásadní a hlavní složkou je japonský černý lepivý jíl. Říká se mu ketotsuchi. Do něj se pak přimíchávají další složky. Od těch nám důvěrně známých, jako je pemza, písek nebo zeolit, až po ty méně známé. K nim se počítá například akadama, v Japonsku se přirozeně vyskytující zrnitý jílovitý minerál.Skladba „koule“, čili to, jak ji kolem kořenového balu uplácáte, je na vás. Záleží pochopitelně na tom, jakou rostlinu si pro vytvoření kokedamy vyberete. Je třeba respektovat její nároky. Při výběru rostliny pro kokedamu se doporučuje použít kvetoucí rostlinu nebo cibulku, která je již naklíčená a není příliš velká. Až máte „uplácáno“ a zajištěno provázkem, tak jen ten kulatý bal obalíte mechem a zajistíte například nití. Hodí se přitom smýšlet udržitelně, a pracovat s provázkem bavlněným nebo jinak biologicky rozložitelným. Předejdete tím tomu, že by po měsících nebo letech z koule „trčely“ vybíhající polyesterová vlákna. Dál už ji můžete držet v závěsu, anebo volně položenou na podmisce. Do okolí září a kouzelně vypadá všude. Až na proces zalévání – mechový bal se nechává nasáknout vodou – se péče o kokedamy moc neliší od péče o běžné květiny v květináčích. Jak se pozná, že je třeba zavlažovat? Na rozdíl od rostlin pěstovaných (a skrytých) v květináčích je to snadné. Postačí vám potěžkat kokedamu a víte. Příliš lehká si vodu zaslouží. Pokud jde o nějaké hlubší detaily péče, vychází z povahy materiálu a vlastností té které rostliny.Důležité je správné umístění, tedy nevystavovat ji přímému slunečnímu záření, protože mechová koule je náchylná k vysychání. Na jaře použijte tekuté „krmivo“ nebo jiné hnojivo z mořských řas slabě naředěné v kbelíku. A to je vlastně všechno, tak jednoduché to je.Zdroj: BHG.com, gardenersworld.com
