Tendence nezbavovat se nepotřebného a znovu nějak zužitkovat odpad je pro celý projekt typická. Dřevo, kámen i celé části konstrukcí tu pochází ze srubu, jež v místě až do roku 2007 stál. Než se rozpadl. Klienti se spolu s architekty těmito stavebními statky probrali, a doplnili je o čerstvý odpadní materiál z pily. Jedno s druhým už vystačilo na novou stavbu, která svým vlastním způsobem navazuje na minulost i budoucnost. Nutno dodat, že pro klienty bylo podstatnější mít chatu na tomto místě, než fakt, že jde o objekt vystavěný ze zbytků a přebytků. Nevadilo jim to. A musí se nechat, že po zásahu architektů tu nic ruiny nebo odpad nepřipomíná. Obydlí, nazvané Casa Xexua, se nachází v těsné blízkosti lesa. Stromový porost objekt chrání přes ostrým větrem, který se sem žene z východu. A stavba samotná se ve svém ortogonálním objemu orientuje na západ, k dalekým výhledům. Terén v místě stavby je zvlněný, a což objekt reaguje částečným usazením konstrukce na podpůrné kůly. Zajímavým rysem jsou modulovaná dřevěná okna, která vystupují z hlavního objemu. Sedlové střechy tu navazují na vysoký kamenný válec z odhalených cihel. Byla to dřív nádrž na vodu, dnes ovšem slouží jako hlavní vstup do domu. Projít tímto kruhovým obezděným útvarem do šatny je jakýsi rituál. Interiér s jednostrannou západní orientací oken překvapuje svou světlostí. Je vzdušný, příjemný a vizuálně teplý. Prostory domu jsou zakončeny protilehlými boxy s ložnicemi, uprostřed se setkávají obývací pokoj, jídelna a kuchyň. To, že starého je tu víc než nového, přitom nejde znát. Je to velmi propracovaný objekt, kterému recyklace materiálu rozhodně neuškodila. A významně také snížila náklady na celou stavbu, protože v místě už většina potřebného už vlastně byla. Stačilo to jen chytře zapracovat do projektu.Zdroj: Yemail Arquitectura Foto: Mateo Pérez
