Je zbytečné, aby zbytky ovoce a zeleniny, ale i dalších potravin, končily na skládkách, kam vlastně vůbec nepatří. O to více, když můžeme snadno a téměř zdarma získat úrodný, humózní materiál, který prospěje našim pokojových rostlinám, případně v něm můžeme pěstovat na balkóně třeba zeleninu a nebo bylinky. Získanou hmotu je možné využít jako hlavní pěstební substrát a nebo pouze k přihnojování. Dokonce si lze postupným kompostováním vytvořit dostatek materiálu pro celý záhon. Koupit si lze pro tento účel kompostér plastový, ovšem vyrobit si můžeme jednoduše i vlastní. Stačí k tomu plastová krabice s víkem, kterou si snadno pořídíte v běžných obchodech. Určené jsou ke skladování a třídění různých věcí. Dále je třeba ještě jedno víko a nebo jakákoli nádoba, která dovede zachytit tekutinu unikající z kopostéru. Této tekutině se lidově říká „žížalí čaj“ a je vynikajícím hnojivem. Velikost kompostéru je závislá pouze na vaší volbě, případně jich můžete mít i více v řadě. Záleží samozřejmě především na objemu rostlinného odpadu, jaký vyprodukuje právě vaše rodina. Pokud doma nevaříte, je dost dobře možné, že vám bude stačit na různé odřezky jen jeden malý kompostér. Při pravidelném vyvařování pro běžnou rodinu však záhy zjistíte, že vám nestačí ani 2. Například takovými slupkami od brambor je pak možné kompostér naplnit opravdu velice rychle. Pokud ale máte vlastní zahradu, určitě bude vhodnější založit kompost zde, jelikož kromě kuchyňského odpadu vyprodukujete i mnoho rostlinného odpadu právě v zahradě. A kompostér vám pak nebude v bytě zbytečně zabírat místo. Navíc by se do něj vše opravdu nevešlo. Menší komposty jak na 1 m3 hmoty obvykle nemají v zahradách smysl. Oproti kompostéru založenému v zahradě třeba ze tří palet však ten bytový vyžaduje ještě něco. Totiž žížaly. Zahradní kompost se zakládá na půdě a žížaly se do něj dostanou z půdy velmi rychle, ovšem do bytu si musíme žížaly přenést. Nemá však smysl se rýpat v zemi a žížaly chytat. Kalifornské žížaly si snadno a levně koupíme (za cca 200 korun si pořídíme cca 500 žížal, přičemž do nádoby o objemu 30 litrů jich budeme potřebovat cca 0,5 kg). Přitom platí, že čím větší je kompostér, tím více žížal budeme potřebovat. A co hlavního je třeba dodržet, aby se koupeným žížalám v kompostu dařilo? Nepřevodnit jej. Proto se na dno kompostéru vyvrtávají otvory průměru běžné tužky a to samé je třeba udělat do víka, ovšem v tomto případě kvůli přísunu vzduchu. Z nepřevodněného kompostu se nám navíc žížaly nebudou snažit utéct a takzvaným „žížalím čajem“ můžeme hnojit rostliny. Ale pozor, právě ještě jedno víko (neproděravělé) je třeba umístit po kompostér, aby nám „čajíček“ nevytékal na podlahu. Jinak se v případě bytových kompostérů též používá výraz „vermikompostér“, ale i jiné. Na dno kompostéru je dobré uložit proužky papíru o šířce asi dvou centimetrů. Ideálně například čistých kartonových krabic bez potisku. Ty namočíme do vody a vyždímáme, aby z nich voda vyloženě nekapala. Tímto papírem vysteleme dno kompostéru a část si uschováme na později. Žížaly vysypeme na vlhký papírový podklad a je dobré ihned jim poskytnout první potravu (rostlinné zbytky). Jaký rostlinný odpad se do kompostu hodí a jaký ne najdete například zde.Kuchyňský odpad lze ukládat postupně a nebo můžeme kompost založit naráz, zaklopit opět vlhkými papírky (kvůli zápachu) a zavřít víkem s otvory. Kompostér je dobré umístit tak, abychom k němu měli okamžitý přístup. V kuchyni či ve špajzu je jeho ideální místo. A pozor, žížaly chováme v pokojové teplotě, na balkóně by v zimě zmrzly a v létě se za vedra naopak upekly. Pokud však máte možnost umístit kompostér na chodbu, kde není celoročně příliš chladno ani horko, směle do toho. Při postupném plnění kompostéru přihazujeme vždy na organické zbytky nějaký ten navlhčený kousek kartónu. A pokračujeme tak dlouho, dokud není v nádobě více kvalitního humusu než odpadků. Pak sejmeme horní ještě nerozloženou část a vyjmeme humus bez žížal. Kompost založíme z nerozložených zbytků a žížal znova a tak můžeme pokračovat do nekonečna. Kompostování v domácím kompostéru může trvat cca 12 týdnů. Čili v cca dvanácti týdenních cyklech kompost znovu zakládáme. Počítejte přitom s tím, že cca 500 kalifornských žížal dovede denně zpracovat cca 250 gramů domácího kuchyňského rostlinného odpadu. Čili odpadu rostlinného původu. A to je opravdu dost! Kompost tedy může být hotov i mnohem rychleji jak za 12 týdnů. Žížaly prostě nedělají téměř nic jiného, než že materiál stále prohánějí svou trávicí trubicí.
