Olivovníky (Oleu) ani nemusíme nějak speciálně představovat, každý tyto subtropické letité slony mezi dřevinami dobře zná. Stejně jako jejich plody. Neodmyslitelně jsou spjaté se Středomořím a to je pro běžné Čechy nejtradičnější letní turistická destinace. Zde najdete nejen působivé olivové háje, ale i tisíce let staré rekordmany a naopak různě staré olivovníky v mobilních nádobách snad na každé slunné terase. Olivovníky evropské (Oleu Europeaeu) jsou robustní a nenáročné stálezelené stromy, kterým se daří i v chudých půdách, a které lze bez potíží pěstovat i v květináčích. Obzvláště v mobilních nádobách však nesmíme podcenit jejich zálivku. Pokud po olivovníku toužíte, je třeba si uvědomit, že ve Středomoří roste ve velmi suché půdě a v horkém letním podnebí. Kořeny proto prorůstají hluboko do půdy až k podzemní vodě. Některé exempláře jsou pak tak staré, že pamatují pád Říma a staré Řecko, stejně jako stopy Ježíše v suché a rozpálené půdě Blízkého východu. Například olivovník ve Vouves roste ve vesnici Ano Vouves v obci Kolymvari v prefektuře Chania na řecké Krétě. Jde zřejmě o nejstarší, největší a nejzachovalejší olivovník na světě, který stále plodí mnoho oliv. Jeho věk není možné přesně určit, protože má dutý kmen, což je pro staré olivovníky typické. Věk tohoto stromu je pouze odhadován na 2000 až 4000 let. Jeho kmen má obvod 12,5 metru a průměr 4,6 metru. Tento olivovník byl kdysi ve výšce 3 metry naroubován a proto plodí olivy odrůdy tsounati. Jeho větve vyrůstají z kmene ve spirálách (tzv. striftolia), což dává koruně jedinečný a krásný tvar. Olivovník ve Vouves je samozřejmě chráněnou přírodní památkou a ratolest z něj byla na znamení míru dokonce zaslána Mezinárodnímu olympijskému výboru (MOV). Olivovníky dokonce nejsou svými šedozelenými a tvrdými listy zajímavé pro hmyzí škůdce a kromě Středomoří je lze úspěšně pěstovat v jakýchkoli slunných oblastech s mírnější zimou. A zkušený zahradník může svým olivovníkům zajistit zimní ochranu skleníčkem z makrolonu. Pokud by však měla přijít větší zima, silnější a déle trvající mrazy, olivovníky velmi trpí. Proto je na zimu nejlepší olivovníky umístit na světlé a nevytápěné místo v domě. Nikdy ne do vytápěných prostor. Roli pokojové rostliny by váš olivovník v zimě nemusel rozdýchat. Vyčerpal by totiž veškeré zásoby energie a uhynul by. Nezbytně potřebuje zimní období vegetačního klidu. Pokud si olivovník koupíte a budete jej letnit a zalévat rostoucí v mobilní nádobě na slunném stanovišti, pokvete zřejmě v prvním týdnu brzkého léta. V tu dobu vás ohromí nespočtem drobných žlutých kvítků. A pozor, pokud chcete i ovoce, musíte si koupit naroubovanou samosprašnou rostlinu. Olivovníky evropské jsou jinak dvoudomé rostliny. Pokud si budete chtít na svých olivách pochutnat, vězte, že musí nejen pořádně dozrát, ale také se musí naložit. Syrové mají až odpornou chuť. Olivy musí být naložené v některém z nespočtu druhů nálevů a receptur i dlouhé měsíce. A teprve slaný nálev dodá olivám jejich typickou chuť. Záleží samozřejmě na ingrediencích nálevu i odrůdě. Olivy mají tisíce chutí. Například nikdy nezapomenu na marocké kuře na olivách, bylo vynikající a i když jsme to doma zkoušeli, takové chuti jsme prostě nedosáhli. Roli určitě hrála odrůda oliv, jejich nálev, koření, ale i typická marocká hliněná pec. Jedinou stinnou stránkou byl obchodní přístup. Pro Evropana je totiž těžko pochopitelné, že restauratér chce za kuře zaplatit podle počtu hodujících, nikoli množství snědeného masa. Kdybych celé kuře snědl sám, vyšlo by mě nejlevněji. :-) Zpočátku olivovníky rostou rychleji a hustě, korunu tvoří pouze, když se prořezávají. Dokonce i velmi malé olivovníky, které jsou každoročně radikálně prořezány, mohou být velmi staré. A jelikož v našich podmínkách můžeme olivovník pěstovat téměř výhradně jako přenosnou rostlinu, je velmi důležitý substrát, přísun živin v podobě hnojiv a samozřejmě i zálivka, protože z květináče si tyto dřeviny na podzemní vodu nedosáhnou. Do venkovního prostředí olivovník přemístíme již v březnu a schovat před zimou jej můžeme až v prosinci, záleží ale na nadmořské výšce a průběhu zimy. Do teplot cca -8 °C mohou olivovníky stát venku bez poškození. A to je skvělá zpráva například pro pěstitele na slunném jihu Moravy. Olivovníky preferují slunná místa chráněná před větrem. Olivovník je v teplejších oblastech naší země opravdu možné zkusit pěstovat i volně v zemi, doporučuje se však používat zimní skleník z makrolonu. Tuto dřevinu nemůžeme například obalit topným kabelem jako palmy. Pro zazimování obecně platí, že čím déle je rostlina venku, tím lépe. Musí si odpočinout a k tomu chlad patří. Uklízíme ji až když teploty klesají pod -8°C. A jakmile se zase oteplí, olivovník opět vyndáme ven, kde se mu daří nejlépe. Pro zazimování je ideální chladná místnost s dostatkem světla a teplotami -5 až +10 °C (lépe -3 až +8 °C), nikdy ne nižšími či vyššími. Když olivovník schováte do vnitřních prostor na 4 měsíce, pravděpodobně opadá. Není však třeba panikařit, na jaře zase obrazí. Minimální teplotu snese jen opravdu krátkodobě -12 °C, ale dojde k poškození. Bez poškození pak krátkodobě výše zmíněných -8 °C. Co se týká péče, vlastně není náročnější než péče například o taktéž středomořské oleandry, ale třeba i přenosné citrusy. Olivovník (Olea) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Tyto stromy a keře mají jednoduché vstřícné listy a drobné čtyřčetné květy. Olivovníků je více jak 40 druhů a jsou rozšířeny od Afriky a jižní Evropy přes Asii až po Austrálii a tichomořské ostrovy. Poddruh olivovníku evropského Olea europea subsp. guanchica je endemitem Kanárských ostrovů. V Austrálii je původní jediný druh olivovníku, totiž Olea paniculata. Například v Číně je původních 12 druhů olivovníku a na Madagaskaru rostou 4 původní druhy. Nejznámější je však ve světě právě olivovník evropský (Olea Europea). Čepel listů olivovníků je celistvá, celokrajná nebo zubatá. Květenstvím jsou nejčastěji úžlabní či vrcholové laty, řidčeji hrozny nebo okolíky. Květy jsou malé, čtyřčetné, jednopohlavné nebo oboupohlavné. Kalich je drobný, zvonkovitý, se 4 cípy. Koruna má 4 cípy a krátkou či dlouhou korunní trubku. Tyčinky jsou 2, řidčeji až 4, přirostlé na bázi korunní trubky. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů a se 2 pouzdry. Každé pouzdro obsahuje 2 vajíčka. Čnělka je krátká nebo je blizna přisedlá. Blizna je hlavatá nebo mírně dvoulaločná. Plodem je peckovice obsahující nejčastěji jedno tvrdé semeno. V olivovníku evropském byly zjištěny aldehydy (hexanal) s antimikrobiální aktivitou. Kromě nakládaných plodů ve slaném nálevu je velmi oblíbený olivový olej, který je získáván také z plodů čínského druhu Olea tsoongii. Dřevo afrického druhu Olea capensis je velmi tvrdé a je hojně využíváno na podlahy, tesařské práce, na stavby domů, mostů a podobně. V Jižní Africe bylo též tradičně využíváno na výrobu kopí.Zdroj: wikipedia.org, palmycycasy.cz, ČESKÉSTAVBY.cz
