Minimalismus, původně umělecký směr, který byl v polovině minulého století zprvu považován za projev absence talentu sochařů a malířů, se brzy a dost zhoubně rozšířil do všech sfér umění a filozofie. Až se nakonec stal součástí trendy životního stylu. Dnes je zbožšťován a všestranně chválen. Možná proto, že je dokonale očištěný od zbytečností a přitom plně funkční. Anebo také proto, že ve své nekomplikovanosti vyhovuje i prostým duším bez fantazie a nápadů. Každopádně je to fenomén, který dnes nemůžete přehlédnout ani přeslechnout, protože je vám o hlavu otloukán neustále. Můžete mu fandit, snažit se ho ignorovat nebo ho nesnášet. Ale neutečete před ním. Ano - pokud jste to náhodou nezaznamenali - jeho jednoduchost, očesaná na samou podstatu existence, občas působí jako pěst na oko. Jste muzikantem bez sluchu, hlasu a nejspíš i bez talentu? Doba vám přeje, minimalismus v hudbě frčí. A když nezapomenete na často opakovaný melodický refrén, otevírají se vám všechny popíkové hitparády. Došly vám barvy, máte jen dvě, případně si netroufáte nakreslit cokoliv víc, než letmé kontury? Staňte se malířem-minimalistou. Nemáte naprosto žádný nápad, jak zařídit nové bydlení? Nechejte ho tedy vyprázdněný do podoby vysídleného holobytu, a nazvěte to vzletným severským nebo východně-zenovým minimalismem. Katalogový úspěch je skoro zaručen. Až tak prosté to je. Protože jestli něčím minimalismus vyniká, tak dokonalým marketingem. Snadno se navrhuje, realizuje i chápe, protože k tomu, abyste vytvořili a ocenili limitované nic, mnoho vlastních zkušeností a dovedností nepotřebujete. Stačí jen přesvědčit trendů lačné lidi, že méně znamená více. Jenže, čistě matematicky, méně je prostě vždycky méně. Proč je ale minimalismus v bytovém designu tak populární? Třeba tím, že chudobu, hmotnou nouzi a nemajetnost povyšuje na přiznanou ctnost. A upřímně, většina z nás nespadá do horních 10 000 a v žebříčku boháčů magazínu Forbes letos nezazáří. To, že nám někdo dá dobrozdání, že mít málo je dobré, je proto potěšujícím pofoukáním bolavé dušičky. A když už zmiňujeme dušičky: můžeme spekulovat, že popularita minimalismu vychází i z toho, že si spousta lidí nedokáže efektivně uklidit ve vlastní hlavě a vztazích. A tak se raději soustředí na uspořádání svého okolí. Ideálně podle návodu. Tím, že si zjednoduší své životní prostředí a minimalizují ho k naprosté jednoduchosti, pak vytváří zdání falešné spirituality. Nově vyprázdněným bytem vytváří zdání duchovního přerodu, očišťující askeze. Jakoby nezatíženi zbytečnostmi pak vstupují do další životní fáze. Pravda je většinou taková, že osudové trable si v hlavě většinou nesou dál, a ona čistota v nich vyvolává spíše jen tíživější pocit izolovanosti a samoty. Je to jako meditace, která vás dovede k jedinému poznání - a to, že vlastně nemáte rádi meditace. Protože ani tím, že vyklidíte spíž, nezhubnete. Vzdát se emocionálních břemen a zbytečných krámů připomínajících vám minulost je vlastně snadné. Tedy, když si minulost připomínat nechcete, anebo těch hezkých vzpomínek prostě nemáte tolik, jako ostatní. To vás ale lepší nečiní. Minimalismus v bydlení znamená mít méně a chtít méně, nehromadit a nekupit zbytečnosti, nezanášet prostor balastem a nepřečerpávat svou mentální energii bažením po majetku… …což současně, při realistickém pohledu, poukazuje na největší praktické nedostatky minimalismu. Minimalismus je totiž sobecký. Pokud žijete na svobodárně nebo na kolejích, a váš jediný majetek tvoří jen zapůjčená skripta a chytrý telefon, je opravdu snadné být salónním minimalistou. Zkuste ale být minimalistou ve fungující domácnosti: jak se ve vaší nově objevené nenáročnosti shlédne partnerka, partner, nebo děti? Musí se i oni stát minimalisty, aby s vámi dokázali koexistovat? Ano. Jinak totiž žijete v konstantním nesouladu. Minimalismus znamená upřednostnit vlastní pocity, dát je nad roveň ostatní. Je fajn, když žijete jen prací, nemáte přátele, koníčky, rodinu. Jinak ale není pro vás. Ideálem duchovně vznešených a vnitřně skromných lidí, kteří nevlastní více než sto věcí, jsou totiž bezdomovci, žebráci a budhističtí mniši. Což asi není vzor, kterému se chcete skutečně blížit. Na střídmost si tedy vlastně jen hrajete. Třeba tím, že jen aktivně sháníte bytové vybavení ze skandinávských katalogů, ze kterých minimalismus forem jen čiší. Ale drahé jsou tak, že si jich skutečně nikdy nekoupíte příliš. Minimalismus už je komerčně totálně podchycený, takže jím nikdy nebudete moci vyniknout. Je to projev stádnosti, ne originality. Praktická ukázka zombie-modernismu, ve kterém všichni dělají to samé. Volat po tom, že vlastnění méně věcí vám umožní čerpat více zážitků, je někdy pravdivé. Ale limit této nevšední praxe vám připomene až skleróza, díky které nebudete vzpomínat na to, co jste měli, ale bez hmotných připomínek ani na to, co jste zažili. Nebo jak se jmenují vnoučata. Je relativně snadné přistoupit na hru s minimalismem, ale je těžké u ní vydržet. Je trend, který se nepřizpůsobuje vám, ale vy jemu. A ve své bezobsažnosti nestíhá reagovat na změny v tempu vašeho života. Dokud je prázdný být jen útulnou, kam chodíte složit hlavu po namáhavé práci, zdá se být vše v pořádku. Zkuste si v minimalistickém bytě prožít čtrnáct dní karantény, bez „nadbytečných“ knih a zeleně… Minimalismus není ani levný. Cestovat nalehko je sice rozhodně zajímavým způsobem, jak si užít třeba dovolenou. Pokud tedy máte na to, abyste si v místě pobytu dokoupili vše potřebné. A to levné není. S bydlením v minimalistickém stylu je to podobné. Vyprázdněný a přehledný šatník je fajn, dokud se nezblázní počasí. A váš jediný kvalitní kabát nestačil od poslední sloty uschnout. Minimalismus je krásný, dokud si jej můžete dovolit. Mít doma jen nezbytnosti a v jednom exempláři znamená, že v případě poruch, výpadků a nedostatků nedokážete flexibilně reagovat. Minimalistická domácnost neznamená nutně domácnost ekologičtější. Protože už při svém vzniku vyprodukuje enormní množství odpadů vyřazených nepotřebností, a naváže na ně nákupy užitečných minimalistických nezbytností. Minimalistické bydlení je prázdné, sterilní. Jako reklama na čistící přípravek. Je to bydlení, ve kterém mohl bydlet kdokoliv. To, co každé bydlení zušlechťuje, je zabydlenost a příjemná atmosféra. Milé střípky věcí, fyzických dokladů vzpomínek, zanechávajících otisk, auru svého majitele. Minimalismus nic takového nenabízí, a snaží se vás přesvědčit, že je to normální. Minimalistická architektura je odlidštěná, strojová, surová a studená. Minimalismus není vyloženě špatný, ale jeho klady tkví především v jeho řekněme duchovní podstatě. Špatný se stal vlastně až tím, jak se začal vyjadřovat coby trendy životní styl, materiální stránkou. Prázdný prostor vydává za projev estetiky, stejně jako by o nepopsaném listu papíru hovořil jako o potenciálně zajímavé knize. Už ale neříká, že zrovna tak může prázdný papír skončit jako toaleťák. Minimalismus tlačený do extrémů je zrovna tak módní, jako hloupý.Zdroj použitých fotografií: Shutetrstock
