Kdo by neznal nádherné barvy a tvary květů zlatic, magnólií, šeříků, sakur, tavolníků a mnoha dalších okrasných dřevin. Jak o ně však pečovat po odkvětu? Proč, které a kdy zastřihnout? Tedy zbavit již nevzhledných a odkvetlých ozdob? Tak například řez zlatice je dobrý až po odkvětu a určitě se nezabýváme jednotlivými kvítky, to bychom si dali… A třeba magnólie a nebo dříny necháme, jak jsou, magnólie navíc později poskytnou i nádherné plody. Stejně tak necháme být sakury, okrasné jabloně a další. Okrasné jabloně navíc oceníme i na podzim, resp. již koncem léta, jejich nádhernými droboučkými jablíčky. Je obecně známo, že mnohé dřeviny v zahradách se stříhají (provádí se jim řez) na podzim a na jaře, některým dokonce v létě (třeba třešním ideálně při sklizni), u jiných je třeba počkat se řezem až po odkvětu. Aby totiž mohly na jaře vykvést, mají květní pupeny připravené již od loňska. Pokud byste je odstranili na podzim či v předjaří, bylo by po kvetení. Ovšem řez je také dobré příliš dlouho neodkládat. Tyto druhy je prostě třeba říznout hned, jak odkvetou, aby si stačily vytvořit novou zásobu květních pupenů pro příští rok. Platí přitom obecné pravidlo, že po odkvětu obvykle provádíme řez časně kvetoucích druhů, opačně je to u těch, co kvetou v létě. Ovšem na 100% toto pravidlo neplatí. Mezi nejznámější druhy s potřebou řezu po odkvětu patří zlatice, které se též lidově říká (ale chybně) zlatý déšť. Ta nám vždy kvete nejbohatěji na loňských výhonech, proto si je musí stihnout včas vytvořit. Všechny větve, na kterých byly květy, proto seřízneme o třetinu až polovinu, odstraníme výhony přestárlé a různě se křížící a jinak překážející (ty dokonce hned u země) a je hotovo. Tento udržovací řez je u zlatic důležitý každoročně a jednou za 3 až 4 roky pak sáhneme po celkovém- zmlazení keře. V tomto případě seřízneme nejstarší větve na délku cca patnáct až dvacet centimetrů u země a u ostatních větví provedeme udržovací řez, jak jsme každoročně zvyklí. Specifické nároky má i šeřík, který roste i v přírodě, ovšem zde nekvete nijak bohatě. Je to dáno tím, že po odkvětu v přírodě nikdo neodstraňuje květy a tvorba semen tyto keře vysiluje. Týden po odkvětu je proto třeba všechna květenství odstranit. Nemilosrdně! Tento řez je vyloženě nezbytný hlavně u mladých keříků, ty starší pak již snesou i případný radikálnější řez, kdy nebereme jen odkvetlá květenství, ale zmlazujeme i dřevo. Je hlavně třeba zabránit, aby se nám šeřík vytáhl příliš do výšky, kam bychom již těžko dosáhli. Je to „potvora“ nezdolná, stále zdola obrůstá a tvoří nové výhony, táhne se do výšky, prostě nezmar. Dokonce je vysazován i pro zpevnění svahů a také skal nad komunikacemi. Navíc pokud se šeřík vytáhne příliš do výšky, spodní větve zůstávají holé, bez květů. Paradoxně zrovna u sakur po řezu vůbec nesaháme, vyžadují cit. Odstraňujeme pouze staré větve a to již v předjaří. A jelikož se sakury roubují na podnož, musíme si ohlídat, zda z ní nevyrůstají větvičky. Pokud ano, celé je odstřihneme. V případě převislých odrůd též zastřiháváme větve, které málo kvetly. Pokud pak chceme sakuře upravit tvar korunky, počkáme si do srpna. Podobné je to i u okrasných jabloní, ovšem tvarujeme až na podzim. To magnólie neboli šácholany můžeme po odkvětu seříznout bez obav, ovšem pouze mladé rostliny. Jejich přírůstky můžeme zkracovat až o polovinu, čímž dojde k rozvětvení na vhodných místech. Dobře se tvarují, ale chce to šachovou terminologií řečeno „vidět nějaký ten tah dopředu“. Starší stromy pak již netvarujeme, pouze citlivě odstraňujeme suché a jinak poškozené větve. Velkou specialitou jsou tavolníky. U nich totiž záleží na tom, zda konkrétní druh (kultivar) kvete na letorostech (na větvích, které v daném roce vyrostou) a nebo na dvouletém dřevě. Ty dvouleté seřezáváme stejně jako třeba zlatici (až po odkvětu), druhý typ již v předjaří. Při nákupu tavolníků je třeba se informovat, do které skupiny pořizovaný druh patří. Květy dřínů patří k nejranějším, proto se u nich řez nedoporučuje. Připravili bychom se o plody a také o zajímavý habitus, který je typický pro pomalu rostoucí dřeviny. Odstraňujeme pouze větve suché a navzájem si překážející. Určitě se ale vyhneme zkracování. Není též třeba sahat například do vistárií a zlatého deště, odmění se nám nádhernými a obrovitými lusky plnými velkých semen. Pozor však, jsou jedovatá! Pokud ale nechceme, aby nám tyto druhy „přerostly přes hlavu“, určitě se nemusíme bát „redukce“ a to i radikálnější. Neřežeme také škumpu, ovšem při jejím pořizování raději hledáme druh, který není tolik invazivní svými kořeny. Existují.
