Snědek (Ornithogalum dubium) je křehoučká pokojová rostlina, která krásně kvete a voní po něžných a skromných konvalinkách a vznešených růžích. Ovšem tato cibulovina je poměrně náročná na pěstování. Snědek patří do čeledi Hyacinthaceae, čili je příbuzný se známými hyacinty a stejně jako v případě hyacintů je i krása snědku pomíjivá a navíc se jej ne vždy a ne každému podaří udržet při životě déle jak 1 rok. Tato teplomilná Afričanka pocházející z jihoafrického Kapska má květy žluté až oranžové, které jsou právě nemrazuvzdorné. V obchodech najdete tuto pokojovku v podobě dvou kultivarů: Ornithogalum dubium „Ballerina“ s oranžovými květy a Ornithogalum dubium „Sunshine“ se žlutými květy. Snědek vyžaduje vzhledem ke svému původu a stanovištím ve volné přírodě spoustu světla. Proto mu musíme i u nás doma připravit co nejsvětlejší stanoviště. Ovšem před přímým slunečním úpalem je lepší chránit i snědek. Pokud nám snědek vykvete, bude kvést několik týdnů.Jak jsme zmínili na začátku, byť je snědek v našich podmínkách pokojovou rostlinou, jeho život začíná právě na jaře. Na jaře se vysazují cibule snědku a ty postupně narůstají a nakvétají. Zálivku vyžaduje snědek jen mírnou, aby cibule nezačaly uhnívat. Pokud prostě zemina na povrchu oschne, trochu rostlinu zalijeme. Nakvetlé rostliny snědku se prodávají od června do srpna a za květu snědek zaléváme úplně stejně, jako rozvíjející se rostlinu. Pokud snědek odkvete, jeho listy se začnou stahovat zpátky do cibule. V tuto dobu je třeba zálivku ještě více zmírnit. V září a říjnu se pak snědek ukládá k spánku, jeho listy usychají a proto zálivku nakonec omezíme zcela. Hnojíme po celé vegetační období jednou za 14 dní poloviční koncentrací hnojiva určeného k hnojení muškátů.Snědek můžeme nechat přezimovat dvěma způsoby. V každém případě již zhruba v půlce října nezaléváme vůbec, načež nám v květináči zbude jenom cibule. Poté můžeme postupovat dvěma způsoby, buďto necháme cibuli přezimovat zvlášť, čili ji opatrně vyjmeme z květináče a uložíme na suché a chladnější místo o teplotě nejvýše 18 °C. V březnu ji pak opět zasadíme do nové zeminy a začneme zalévat. Ne vždy se nám však podaří přivést cibuli na jaře k životu. Pokud jsou totiž cibulky vyhnané hnojivy, mají příliš křehká, vodňatá a nevyzrálá pletiva a ta pak špatně přezimují a cibulky hnijí. Proto je často lepší nechat rostlinu v květináči a v tomto stavu ji pouze přeneseme na chladnější stanoviště, kam nesvítí slunce. Na jaře pak začneme zalévat a máme šanci, že z cibulky vyroste rostlina a vykvete. Velmi často se ale stane, že rostlinu, byť nám přežívá, přivedeme ke květu ne každý rok, nebo dokonce jen jednou za několik let.Ohromnou chybou je též využití příliš velkého květináče. Cibuli raději v květináči tísníme, jinak rostlina vydá příliš mnoho energie na tvorbu kořenů listů a ta jí již nezbude na kvetení. Prostě platí, že čím těsnější je květináč, tím je to lepší. Recept na stoprocentní úspěch asi neexistuje, ovšem přece jen se něco nabízí. Jestliže chcete rostliny, které můžete z cibulí pěstovat dlouhé roky, kupte si na jaře vyzrálé cibule, které jsou určené k sezónnímu pěstování. Určitě si nepořizujte rostliny v hobbymarketech nebo obchodech s květinami. Pravděpodobně budou mít právě nevyzrálé cibulky, které pak budou při přezimování hnít.Jedovaté jsou jak syrové cibule snědku, tak syrová šťáva z celé rostliny. Ta může způsobit záněty kůže a vyrážky, požití syrových cibulí pak způsobí zažívací potíže. Vařené cibule jsou však jedlé.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, pixabay.com, wikipedia.org
