Trochu zapeklitým problémem bývá vybrat vhodnou květinu. Pokud u konkrétní obdarovávané osoby víte, co jí udělá radost, nezbývá než sehnat příslušnou rostlinu a dokonce i příslušné barvy květů. A na své si přijdou v hrnkované podobě i milovníci řezaných květin. Mnohé se totiž prodávají i v květináčích, například gerbery, růžičky, narcisy, tulipány a jiné. V případě obvyklých pokojových rostlin je pak ideální, pokud právě nakvétají a nebo již vykvetly. Obecně platí, že čím více poupat a méně rozvitých květů, tím déle bude kvetoucí rostlina dělat svými květy radost. Pokud si však opravdu nevíme rady, čím potěšit, saháme po různých pomůckách. A jednou z nich je právě květomluva, čili symbolika květin. Květiny vlastně hovoří nejkrásnějším jazykem světa, nejen slovy totiž můžeme vyjádřit své pocity, city a myšlenky. Květomluva je vlastně již dosti starý zvyk, který plynul ze společenských poměrů. Milenci neměli možnost se scházet, jak by chtěli, společnost (resp. společenská pravidla) jim to nedovolala, vkládali proto svá přání, prosby, ale i vzkazy do květin, do kytic. Květiny využívali jako zašifrované vzkazy a to i v případě, že se neodvážili něco říct. Kdo řeč květin ovládal, mohl jí hovořit s druhým beze slov. Druh zvolené květiny a její barva totiž mohou říci dokonce i více, než bychom dokázali formulovat slovy. Tedy jak kdo. Začalo to v Evropě někdy na začátku 18. století, kdy Lady Mary Wortley Montanu cestovala do Orientu a podávala zprávy o komunikaci lidí skrze květiny ve svých „Dopisech z Orientu“. Touto cestou se na západě dostala řeč květin na veřejnost a začala se běžně používat. Květiny tak již nebyly pouze znakem galantnosti a lásky, nýbrž získaly zcela nový a do té doby netušený rozměr. Ukrývaly totiž tajemství vzkazu. Navíc platilo do cca poloviny 19. století, že kytice z jednoho druhu květin nebyly běžné a vznikl bohatý systém znaků, který byl téměř stejně komplikovaný jako cizí řeči. Podle kombinací různých květin se měnil význam tohoto daru. A květomluva se jakožto symbolika objevila i v uměleckých dílech básníků, výtvarníků, ale i hudebníků (skladatelů). Pokud bychom ovládali květinovou symboliku (květomluvu), byly by nám například mnohé obrazy včetně těch básnických srozumitelnější. Rozkvětu se květomluva dočkala v Evropě v takzvané viktoriánské epoše 19. století. I na našem území byla květomluva v dobách národního obrození populární. Symbolika květin byla dokonce obrozenci aplikována i na různé kulturní jevy. Každý druh květiny, její zaříznutí, barva a naaranžování totiž mají svůj význam a svou roli hrají i zdánlivé maličkosti. Například i fakt, zda jsou květiny sklopené a nebo vzpřímené. Třeba pozvání na schůzku zvadlými růžemi značilo schůzku hodinovou. Vše prostě mělo svůj význam. Pokud třeba měla kytice uvázánu stužku napravo, symbolizovala obdarovaného, byla-li nalevo, pak darujícího a dokonce jestliže byla stužka uvázána směrem dolů, byl obsah výpovědi opačný. Ano, květomluva se týkala především květin řezaných a aranžovaných do kytic, ale třeba takové afrikány, fialky, macešky, gerbery, růžičky, narcisy, tulipány, dokonce i slunečnice se prodávají také hrnkované. A například pro květináče typická aloe říká bez květů „tys mi ublížila (oklamal jsi mne)“ a kvetoucí „přemáhej svou žárlivost“. Afrikán pro změnu hovoří o nehynoucí lásce a odhodlanosti překonat všechny překážky a nástrahy, modrá fialka prosí o vyslyšení lásky, žlutá slibuje věrnost a bílá smutní nad prchajícím štěstím. V přeneseném slova smyslu tedy můžeme darovat třeba i fialku africkou, což je oblíbená pokojovka, která miluje vodu. V gerbeře se ukrývá ohromná upřímnost, narcis je spojen se sebeláskou a zahleděností do sebe, tedy obzvláště ten žlutý, červené tulipány vyjadřují lásku, žluté pýchu obdarovaného (stejně jako slunečnice) a oranžové povrchní krásu bez duševních kvalit. Symbolika růží je pak známa již od antiky, kdy symbolizovaly pomíjivost života (rychle uvadají), v antických bájích jsou považovány za pozůstatek ranních červánků na zemi a spojovány jsou přímo s řeckými bohy. Ve středověku pak byla růže důležitým křesťanským symbolem a náboženským symbolem je dokonce i v islámu. Růže prostě k lidem promlouvaly v různých dobách různými způsoby. Dnes jsou symbolem lásky, respektive symbolizují vše, co láska přináší. Láska pomalu rozkvétá (růže se rodí z poupěte), růže zraní svými trny stejně jako láska bodá do srdce. Gladioly pro změnu žádají o čas, prosí, aby na nás obdarovaný tolik nespěchal (a), u karafiátů rozhoduje barva jako u tulipánů (bílý značí touhou po lásce, červený obdiv, žlutý zklamání). Zřejmě obliba předlistopadového režimu v rudých karafiátech značila obdiv povinný. Pokud karafiát voní, je to symbol čistého přátelství, pokud ne, vyjadřuje fyzickou krásu, ale horší je to již s vnitřními hodnotami. I barva růží mění jejich symboliku (bílá značí čistotu včetně svědomí, žlutá žárlivost, červená odevzdání, oranžová touhu, rudá říká „miluji tě“ a kytice z rudých růží vyjadřuje poděkování. Když někomu darujete Amarylis, obouváte se do jeho pýchy, ananasem žádáte o polibek, azalkou vznětlivost a vzkazujete, aby si na sebe obdarovaný dával pozor (to platí i pro begonii), bazalkou vyjadřujete touhu po hlubším vzájemném poznání, bramboříkem se končí vztahy, břečťan symbolizuje nepomíjící lásku, nerozlučitelnost, fuchsie je vyloženě květinou trápení, říká „byl bych šťastný, kdybych tě směl milovat“, hortinzie štká „snadno jsi zapomněla, jak jsi vůbec mohla“ a u hyacintu si musíme dát pořádný pozor na jeho barvu. Obecně vyjadřuje lásku, ovšem bílý značí netečnost, rudý a modrý vzpomínky, fialový touží po odpuštění a vyjadřuje smutek nad svými činy, růžový je hrou a žlutý žárlivcem. Chryzanthema symbolizuje přátelství a bílá pravdu, jiřinky varují obdarovaného „pýcha zastiňuje tvou krásu“, kaktus se zamýšlí nad krátkým štěstím, krátkým trváním vztahu, kala se ptá „proč jsi tak chladná“, kalina dokonce hovoří o chladu jako led, kamélie přeje štěstí a touhu po lásce, kapradí značí vzplanutí na první pohled, kávovník symbolizuje neodlučitelnost vztahu, maceška žaluje o trápení, magnólie se ptá, zda nás někdo nespatřil při líbání, mech značí tvrdohlavost, orchidea touží po obměkčení, tání ledů, pelargonie napovídá „skloň se ke mně“, petrklíč se ptá „kdo je pánem tvého srdce?“, petúnie je vzteklá, pomněnka pláče nad pouhými vzpomínkami, rozmarýna je odevzdaná, šeřík chce stále slyšet, že je milován, tulipán hodnotí milenecké kvality a různobarevný se klaní nádherným očím a zvonek se ptá „kdy tě zase uvidím?“. Tabákový květ pak skládá poklonu schopnostem obdarovaného obveselit jiné. Pokud však na květomluvu nevěříte a nebo se jí prostě nechcete řídit, zapomeňte na vše výše napsané. Prostě si s tím nelámejte hlavu. V každém případě je ale lepší vybrat takový druh hrnkové rostliny, který nevyžaduje enormní péči. Tedy pokud není určena vášnivému pěstiteli květin, pro kterého jsme sehnali nádherný sběratelský kousek. Jinak ale berte ohled na vhodné podmínky v bytě obdarovaného (prostor, světlo, teplo, vzdušná vlhkost) a na nároky konkrétní rostliny na pěstování. Ne každý doma udrží déle například kvetoucí brambořík. V zimě preferujeme v tuto dobu kvetoucí rostliny, před Vánoci a okolo Vánoc samozřejmě také a to právě ty vánoční. Vánoční hvězda či kvetoucí vánoční kaktus udělají radost zaručeně. Velkou radost uděláte hvězdníkem či azalkou, ale i jakoukoli z tilandsií, které se ostatně jen někam zavěsí, květináč nepotřebují. Potěšíte i kvetoucí bromélií, ale pozor na vlhkost vzduchu a způsob zálivky, toulitkou, lopatkovcem, kalanchoe (kolopejkou), miniaturní cesmínou s červenými bobulemi květů, fíkusem, drátovcem a nakonec i jakoukoli bonsají. Mezi nimi lze dokonce investovat do sběratelsky cenného kousku. Radost udělají i drobné přízdoby darovaných květin včetně různých mašliček, motýlků, ptáčků z peříček a dekorací z přírodnin. A samozřejmě hraje roli i elegantní, působivé zabalení květiny. To navíc funguje i jako tepelný izolant při její přepravě. Spolu s květinou můžete předat i rady k jejímu pěstování. Darovat cennější bonsaj spolu s kvalitní knihou o pěstování bonsají je skutečně kompaktním a promyšleným darem, který prostě nemůže urazit. A věnovat můžete nakonec i hnojivo a prostředek proti běžným škůdcům konkrétního druhu. Že je třeba rostlinu rosit naznačíte přibaleným ručním postřikovačem. Zase ale nedělejte z obdarovaných hlupáky, mohlo by se jich to dotknout.
