A co víc, mnohé části květů, především pak květní obaly, jsou vytvořené zcela účelově, tedy aby nalákaly hmyz. Květenství pak zmnohonásobují účinky jednotlivých květů a věřte nebo ne, ale o lidské oko a čich nejde rostlinám vůbec! Kdyby nebyli lidé, rostliny by si toho ani nevšimly. A dokonce i šlechtitelské ambice by příroda hravě „vzala za nás“. Zveličené, nápadné, ale sterilní vnější květy jsou pak pouze líčidlem fintivé dámy, která „loví“. Navíc používá značkové parfémy. Rostliny prostě mají se svými květy naprosto odlišné plány, než jak je vnímají lidé. Ti zvídavější dokonce i ochutnají a v lepším případě se neotráví, ti jednodušší se pouze blahem tetelí nad krásou květů. Rostliny však „zřejmě“ nevnímají krásu, vše je pro ně důmyslným účelem. A jestli dokonce i vnímají svůj vzhled, což nikdo nepotvrdil a ani nevyvrátil, pak nás čeká nový fantastický objev niterného světa němých svědků. Na začátku je květ, na konci pak plod se semeny. A že chutnají některé plody opravdu lahodně a mnohé jsou i velmi šťavnaté a přitom zdravé, doslova natlučené zdraví prospěšnými látkami. Mnohé plody jsou přitom ještě mnohem krásnější než samotné květy a pozorovat přerod půvabného kvítí v zárodky nového života pak může být pro zahrádkáře opravdovým dobrodružstvím. Zahradníci to moc dobře vědí, proto si také svůj obor vybrali. Aby to bylo ještě složitější, nestačí, když hmyz pouze usedne na květ, ale musí přenést pyl ze samčích pohlavních orgánů na samičí. Funguje tedy jako jakýsi posel a nepracuje přitom vůbec zadarmo, odměnou je mu sladký nektar. My lidé prostě vnímáme květy stejně jako celé rostliny pouze jako dekoraci, ovšem mnohé druhy zde byly (i když vývojově v trochu jiné podobě) již dávno před lidmi a mnohé o rostlinách ještě vůbec nevíme. Doslova poprask způsobila například kniha Tajný život stromů od německého lesníka Petera Wohllebena. Že se stromy starají o mladé? Že si předávají informace o možném nebezpečí? Naparující se pupek planety jménem lidstvo dostává pořádnou „herdu do zad“. A jakou roli mohou hrát houby, se kterými rostliny žijí v symbiotickém stavu nazývaném mykorhiza? O životě se musíme stále ještě mnohé učit a objevovat, přitom paradoxně možná stejně rychle (ne-li rychleji) život ničíme a omezujeme přírodní diverzitu. Monokulturní pěstování nás neustále trestá a my to ne a ne pochopit. A hlasy, které varují, jsou neustále umlčovány uplacenými mluvčími kapitánů byznysu, ale i politiky. V trupu lodi je pořádná díra a na palubě se stále hraje a tančí. Ta symbolická loď se tenkrát jmenovala Titanic a dnes je toto slovo synonymem zmaru a potrestání lidské pýchy. Největší, nezničitelná, nepotopitelná. A ekologicky smýšlející lidé, tedy lidé „trpící“ láskou a úctou k přírodě, jsou prý jen jakýmisi „ekoteroristy“. Ekonomie na prvním místě. Ale vraťme se ke květům. Jejich hlavním smyslem je vytvářet potomstvo pohlavně (generativně). Mnohé rostliny jsou pak samečky i samičkami zároveň, záleží na tom, co bylo při vývoji pro ten či onen druh výhodnější. A jelikož to rostliny mají zařízeno velice chytře, kromě „cesty“ pohlavního množení to dovedou dokonce i nepohlavně. Zkuste si uříznout ruku a vypěstovat z ní svůj klon. Nesmysl, že? Rostliny to však dovedou. Pohlavní (generativní) množení má oproti nepohlavnímu (vegetativnímu) ohromnou výhodu, totiž genetickou rozmanitost. Ze semínek nikdy nevypěstujeme klony, noví jedinci mají oproti mateřským rostlinám svou genetickou výbavu pozměněnou. Čili rostliny si mohou vybrat mezi evolucí a klonováním a často dělají obojí zároveň. Zahradníci a zahrádkáři (ale i lesníci, zemědělci, botanici a jiní) toho pak náležitě využívají. Samotné květy jsou pak pro své pohlavní orgie vybaveny až neuvěřitelně důvtipně. Nejde totiž zdaleka jen o lákadla v podobě barev, tvarů a vůní květů, stejně jako sladkého nektaru, u mnohých najdeme až takové vychytávky, jako jsou“přistávací plochy“, „navigace pomocí různých značek“, ale i dosti brutální donucovací prostředky v podobě různých „labyrintů a pastí“. Některé květy dovedou pyl doslova „vyklopit“ na hmyz jako náklaďáky s hydraulickou sklápěčkou apod. Rostliny si přitom své opylovače vybírají, specializují se a některé dokonce bohapustě lžou, klamou, aniž by hmyz nakonec cokoli dostal. Prostě s ním pořádně „vytřou podlahu“ a zadarmo. Pokud pak vidíme květy rostlin až takovouto optikou, nejen jako pozlátko, teprve ustrneme a oněmíme úžasem. Některé rostliny mají květy dosti velké, výrazné. A to dokonce třeba jen jediný, jiné mají kvítky drobné a proto je sdružují do působivých květenství. Další jsou v určitou dobu jednotlivými květy doslova obalené. Některá květenství dokonce vypadají jako 1 květ. A aby to bylo ještě složitější, jako květ vypadají i některé listeny a listy, tedy jako okvětní plátky, často větších rozměrů. Třeba taková vánoční hvězda má kvítky i květenství tak titěrné, že je z dálky sotva postřehneme, přesto si mnozí myslí, že kvete ohromnými červenými květy. V případě květenství bývají okrajové květy často neplodné, načež slouží spíše jen jako lákadlo pro hmyz (např. kalina). Některé masožravé rostliny dokonce spolupracují i s menšími živočichy, aniž by na ně měly zálusk, potřebují totiž kromě opylení také hnojivo v podobě jejich trusu. A co víc, k rozšiřování semen a dokonce i jejich schopnosti klíčit (stratifikace), využívají rostliny živočichy mnohem větší, dokonce ty z největších. Jde jen o to, aby semena prošla při konzumaci plodů trávicím traktem "obrů". Kdo se prostě do světa rostlin ponoří a zachutná mu, je ztracen. Trvale, do konce svého života. To je však jen dobře, alespoň rostou stále nedostatečně početné řady takzvaných „ekoteroristů“.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock, Pixabay
