Pravý český chalupář, nejlépe žijící přes týden v hlavním městě Česka, případně Asie (Brno), chodí ve flanelové kostkované košili, stejně jako náš současný pan prezident. Nosí holinky, montérkové kalhoty, případně tepláky a do lesa chodí výhradně, když rostou houby. Jinak to ani nemá smysl. Musí mít kachlová kamna a nejlépe i pec, bez toho to prostě nejde. Musí na stěnu stavení navěsit veškeré nářadí, které kdysi předkové potřebovali k obživě, ale dnes jde již jen o muzeální kousky. Když zatlouká hřebík, zásadně se klepne do prstu a zjistí, že raci ještě nevymřeli. Posekaný trávník vozí na kompost, který se roky kupí, až se z něj stane černé zlato. Na skalce musí mít trpaslíky a vedle ohniště indiánský totem, bez toho to také nejde. Kdo kdy četl Mayovky, pochopí... Pravý český chalupář nerozumí politice, ale pořád o ní mluví. Však kdo jiný vlastně dělal v roce 1989 revoluci, jak řekl náš někdejší prezident Klaus? Jasně, chataři a chalupáři. Žádní studenti, disent a umělci. Současní chalupáři revoluci rozhodně zopakují. Český chalupář vozí na chalupu všemožné harampádí ze svého bytu, co kdyby se to náhodou ještě někdy hodilo. Půdy jsou plné. Představuje si, že na stáří se na chalupu přestěhuje a dožije zde mezi slepicemi, kachnami, ovcemi, prasátkem a kozou. Možná i koněm a krávou. A mnohým se to i podaří, i když hospodářské zvířectvo většinou nahradí kocour, nebo pes. Pravý český chalupář obdivuje sousedův traktor, touží po něm, ale sám ani nepozná, kde je převodovka. Kosa mu visí na stěně jako relikvie a prohání se okolo chalupy se sekačkou, ti bohatší s malým traktůrkem. Soused to případně opraví. Vztah českých chalupářů ke starousedlíkům je prapodivný, nikdy však ne nepřátelský, natož válečnický. Oni se totiž ti „křupani“ mohou k něčemu hodit. A ti si zase říkají: „Však my tě pořádně oškubeme, Pražáku zazobanej.“ Pravý český chalupář je v očích místních domorodců „lempl“ od počítače a často je to i pravda, akorát nechápou, že ten lempl vydělá měsíčně mnohem více peněz, než jim se kdy podařilo. Pravý český chalupář ale také nedá na svou chalupu dopustit. Často si ji přijede zkontrolovat i v zimě, přičemž zatopí v kamnech. Určitě se pro takové případy hodí milenka, ale ta musí do chalupy potají přes plot a závěje. Aby domorodci neviděli. Chalupařina je prostě dřina po všech stránkách, která ale chalupáře odměňuje mnoha dary. Třeba tím, že vypadne ze všedního stereotypu. A když se opije, není mezi ním a starousedlíky žádný rozdíl. Snad jen ten, že oni mají své chaloupky vybavené moderněji. A že dovedou používat kosu. Patříte i vy mezi pravé české chalupáře? Vyzkoušejte si náš kvíz. A neúspěšné odpovědi berte s humorem, může to být právě naopak.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
