Například pajasan žláznatý, se kterým se nyní potýká jih Moravy podobně jako s klejichou hedvábnou, se rozšířil z lednického zámeckého parku, kde byl poprvé vysazen zhruba před 200 lety. Na Šumavě a v Krkonoších máme pro změnu velké problémy s lupinou mnoholistou (vlčím bobem mnoholistým), na velké části našeho území pak s bolševníkem velkolepým, za rostlinu roku byl byl letos zvolen symbolicky nebezpečný starček úzkolistý, podél vodních toků se nekontrolovatelně šíří netýkavka žláznatá, původem americký strom jménem trnovník akát sice poskytuje materiál pro nejkvalitnější včelí med, ale obliba jeho výsadby podél silnic a železničních koridorů vedla k invazi, se kterou si dnes nevíme rady. A pokračovat bychom mohli dále. Když doplníme seznam nejnebezpečnějších invazních druhů na našem území, patří mezi ně ještě borovice vejmutovka, zlatobýl (kanadský a obrovský), křídlatka (česká, japonská, sachalinská), slunečnice topinambur, třapatka dřípatá, střemcha pozdní, kustovnice cizí, kolotočník ozdobný, javor jasanolistý, ambrózie peřenolistá a netýkavka malokvětá. Invazních druhů je více, ale ostatní zatím škodí spíše jen lokálně, nebo se jejich invaze teprve očekává. Invazní druhy rostlin se šíří krajinou především zásluhou člověka. Stejného člověka, který se s nimi nyní snaží bojovat. To samé, co dělají bez rozmyslu mnozí současní zahrádkáři, tedy že si vysazují druhy, se kterými si pak neví rady, dělali dříve i naši předci. A výsledek byl vždy stejný. Invaze. Pokud totiž nepůvodní druh, který má schopnost se šířit invazně pomocí různých strategií, ale hlavně také díky schopnosti přežít bez újmy naše zimy, do přírody unikne, je to jako tikající ekologická bomba. Klidně i desítky let se nemusí dít nic a najednou prásk! Je všude a nedá se zničit. Například vlčí bob mnoholistý nesmí vysemenit, proto jsou lidé dokonce nabádáni, aby si ho i v chráněných přírodních oblastech trhali obrovské pugety. Ovšem náruče bolševníku velkolepého, který je prudce jedovatý a způsobuje silné alergické reakce, to je opravdu jenom iluze. Navíc jde o strategii, která většinou příliš nepomáhá, protože invazní druhy se dovedou šířit i pod zemí. Například slunečnice topinambur má sice ambice nahradit svými hlízami brambory, jenže právě to se pro invaznost druhu nestane. Z u nás nejnebezpečnějších invazních rostlinných druhů jsou na takzvaném „unijním seznamu“ uvedeny bolševník velkolepý, klejicha hedvábná, netýkavka žláznatá, pajasan žláznatý a rdesno mnohoklasé, výčet doplňuje bolševník sosnovského, který se těší na okraji místního zájmu na budoucí odplatu. Unijní seznam vychází z nařízení EU č. 1143/2014, podle kterého byl vytvořen seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Vybrané druhy musí být nepůvodní na celém území EU a musí mít prokazatelnou schopnost přežívat a šířit se v biogeografické oblasti společné alespoň 2 státům EU, přičemž musí být pravděpodobný nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost, lidské zdraví či hospodářství. Invazní rostlinné druhy byly rozdělené na suchozemské a vodní. Pro druhy na unijním seznamu (včetně živočichů) platí zákaz dovozu a převozu v rámci EU, uvádění na trh, zákaz držení, chovu, rozmnožování a vypouštění do volné přírody. Tomu pak odpovídají i sankce. Pojďme se v našem kvízu blíže podívat na nejhorší invazní výtečníky.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, invaznidruhy.aopk.gov.cz, Wikipedia
