Je to vlastně jako v té "profláknuté" básničce o hokejistovi. Navleče si drahé vybavení, obuje brusle, čapne hokejku, vleze na led a prásk, leží na zmrzlé hladině rybníka. Neumí bruslit. Zahradnické vybavení ještě nikdy z nikoho zahradníka neudělalo. Zahradník musí být povahově správný pomatenec, věčná bludná ovce zahrady, které nedá nikdy nic spát, a která musí pořád něco dělat, nebo alespoň studovat. Oddychu si nenajde. "Vždyť je ještě třeba tohle a támhleto a sem přidat trochu zeminy, tady vyplít, těm žíznivkám znova přidat vodu. Aha, tady se mi vysemenilo bejlí a tady je prázdné místo. Rychle se musí vyplnit." A nakonec musí ohlídat psa, aby to všechno snažení nevyplenil. A že vyplení. Vztah k zahradě, pozemku, přírodě a rostlinám je zřejmě dědičný, ostatně jsme národ veskrze selský, zemědělný. Ukázalo se to v oblibě zahrádkaření i v neúctě k zahradníkům, tedy alespoň jejich snaze si vydělat nějaké peníze. "Proč bych měl někoho platit, to si všechno udělám sám. Stačí, že chce takové nekřesťanské peníze za sazenice. Ještě aby mi tady někdo cizí běhal po zahradě, všechno dělal jinak, než to chci já, do toho si dovolil poučovat a nakonec mi vystavil fakturu. Zloději jsou to, se sousedem si sazenice a řízky vyměňujeme a nic nás to nestojí." Takových výtečníků je plná země a čím starší, tím horší. Pravdou ale je, že za desítky let hrabání se v hlíně a hnoji se člověk přece jen musí něco naučit. Akorát už každý nezvládne bonsaj, meruňku, broskvoň, kaktusy, palmy a třeba masožravky. Ševče, drž se svého kopyta, říká se. A kdo umí plodovou zeleninu, nemusí zkoušet vypěstovat mandarinky. V Čechách. Někde pod Sněžkou. Inu, jsme lidé různí. Jak povahy, tak zahradníci. Tedy pardon - zahrádkáři. Slovo zahradník raději nechme skutečným odborníkům. Krást si ho pro sebe by bylo podobně hloupé, jako když jsme na gymnáziu říkali před rokem 1990 učitelům "profesore" a ještě k tomu "soudruhu". A co vy, jste opravdoví zahradníci? Tedy pardon - zahrádkáři? Vyzkoušejte náš kvíz. Čím více bodů, tím více (lepší) zahrádkář. S motyčkou i bez...Zdroj: autorský text - Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
