Pravidla pro udržení vody v zahradě si klidně můžete očíslovat, nikoli důležitost jejich pořadí, ale jako kroky, které když si odškrtáte, budete mít splněno. Budete tak vědět, že jste udělali pro udržení vody ve své zahradě maximum. Nemá nyní smysl diskutovat o tom, jestli je dešťovka nejlepší, jestli je skvělý obsah dusíku v ní (není, je minimální) apod. Na dešťovku jsou rostliny zvyklé, pro většinu z nich je jediným přirozeným zdrojem vody. A dešťovka je navíc úplně zadarmo, stačí ji zadržovat, shromažďovat a využívat. Nejlepší řešení? Podzemní jímka (nádrž na vodu) na mnoho tisíc litrů dešťovky. Alternativa? Cokoli jiného: sudy, barely, různé nádoby, kamenná koryta, staré vany, prostě cokoli. Máte vlastní studnu na užitkovou vodu? Skvělé, ale po její vodě sahejte až v případě nejvyšší nutnosti. Odškrtnuto, vodu zdarma již máme. A v dostatečném množství. Co dál? Jakýmkoli mulčovacím materiálem zmenšíme odpar vody z půdy, dokonce i štěrkem a oblázky, díky mulči navíc nejsou na zahradě po vydatných deštích jezera, dostatečně silná vrstva mulče pojme velké množství vody. A ta se pak postupně vsakuje, nebo odtéká pomocí gravitace. Jenom je důležité vědět, jaký materiál je pro konkrétní rostlinstvo nejvhodnější. Mulčováním zároveň omezíte i růst plevelů. Zamulčováno, odškrtnuto. Co dál? Vysazujeme v různých na sebe navazujících rostlinných patrech a rostliny spíše shlukujeme. Kromě dostatečného zakrytí půdy rostlinami a tedy menšímu odparu získáme také vyššími rostlinami stín. Za sucha navíc necháváme rostliny být, nijak je nešokujeme, úplně jim stačí nedostatek vody střídající se se zálivkou. A trávníky? Nechávat vyšší. Lépe zakryjí plochu, rostliny snáze přežijí sucho. Vyhýbáme se také výsadbě rostlin s vysokými nároky na zálivku, raději volíme suchomilnější a suchu lépe odolávající druhy. Kde se nedaří trávníku, použijeme druhy půdokryvné s nízkými nároky na zálivku, nebo bohatým kořenovým systémem. A třeba nesmrtelné netřesky rozhodně patří na skalku. Není ve vaší lokalitě za sucha dovoleno zalévat z veřejného řadu i studen? Zapomeňte na melouny a jinou zeleninu s extrémními nároky na vodu. Naopak spíše vsaďte na okrasnou výsadbu, stepní rostliny včetně travin a byliny. Místo trávníku volte luční porost. Půda na zahradě musí být dostatečně propustná a humózní. Propustná proto, aby se voda dostala ke kořínkům rostlin a nestékala ze zahrady, humózní proto, aby rostliny měly živiny, ale půda si také udržela maximum vody. Klíčem k úspěchu je hnojení organickými hnojivy včetně kompostu a zapravování tohoto materiálu do půdy. Na jílovitých půdách nezbytné každoročně po mnoho let, dokud půda nezmění své vlastnosti, strukturu. Organické hnojení, třeba jenom zarytí zeleného hnojiva, však vyžadují i půdy sprašové a písčité. Opět je hlavním důvodem kromě živin zadržení vody v půdě v takové hloubce, aby byla dostupná kořenům rostlin. Na rovině nenaděláte nic, ale ve svažitých zahradách lze terén využít vhodným způsobem tak, abychom na pozemku zadrželi maximum po svahu stékající vody. Způsobů existuje mnoho, nejlepší ale bude se poradit se zkušeným zahradníkem či zahradním architektem. Zároveň totiž zohlední využití jednotlivých částí zahrady právě podle objemu zadržované vody. A nakonec může být na určitém místě zahrady i jezírko, které bude stále přirozeně doplňované čerstvou dešťovkou. Určitě zahradu nebetonujte, nedrenážujte, pracujte s vodou chytře. Každá kapka, která na vaší zahradě zůstane, prospěje jí i vám samotným. Vhodné jsou i různé vsakovací systémy, strouhy, stružky, svejly. Zrekapitulujte si své znalosti o vodě v zahradách v našem kvízu.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
