Čím více je stálých obyvatel jedné domácnosti, tím více rozmanitých požadavků na prostor se sejde. Aniž by si současný spokojený majitel novostavby rodinného domu počínal při plánování jeho projektu s nějakou přehnanou rozmáchlostí, pod 10 místností a 280 metrů čtverečních užitné plochy (včetně kousku kryté venkovní terasy a garáže) se prostě nedostal. A proto musel řešit, po poradě s architekty, jak stavbu realizovat formou přístupnou rodinnému rozpočtu. Šetřit se pochopitelně dá různě. Jenže když uberete na kvalitě, můžete na konci zaplatit mnohem víc. Jindy se může poměrně laciná konstrukce domu projevit velmi nákladným provozem. A právě těmto neduhům se Casa La Calderona vyhýbá. Volí takový materiál, který vydrží a nestárne, a kromě aktuální pořizovací ceny řeší i náklady spojené s běžným fungováním. Dává svou svéráznou formou dohromady ekonomickou a ekologickou stránku věci hezky pod jednu střechu. Plechovou. Stavební systém zahrnuje struktury z monolitického zesíleného betonu, doplněného o jádro s izolací. Na laického diváka tento konstrukční model působí dost divoce, protože začíná pohledem na montáž rozložených součástí domu, potažení jeho kostry izolačním materiálem, a poté oboustranným nanášením betonové výztuže. Výsledkem tohoto procesu překvapivě dobře zaizolovaný objekt s robustními stěnami. Izolace by ale vyřešila jen jednu stranu provozního problému. Teplo generované uvnitř by se sice neztrácelo, ale jde to udělat i lépe. A s tím už souvisí instalace rekuperační jednotky a pokročilejší klimatizace, která ve vzájemné spolupráci kontroluje vnitřní klima a jeho vlhkost. Úspornosti provozu by tu nicméně pořád bylo dosaženo jen částečně, a tak je část k jihu orientovaných střech ještě pro jistotu osazena solárními panely. Bilance se tím dost srovnává. Casa La Calderona tedy primárně nešla po těch nejlevnějších řešeních, ale po těch, které mají potenciál šetřit peníze obyvatelům dlouhá léta. Podobné je to i s vnějším opláštěním domu, jeho fasádou. Hezky se ujednocuje s plechovou střechou, je totiž z trapézového plechu. Proč? Pohledově nic moc, je to čistě ekonomická záležitost. Dá se levně pořídit, jeho instalace není náročná. Přitom má skvělou životnost a je velmi nenáročný na údržbu. Lacině se podařilo pořídit i garáž, jedinou nevytápěnou „místnost“ celého domu. Na jednoduché kovové konstrukci je překryta metylakrylátovými deskami. Je to částečně transparentní struktura, při nočním osvícení vypadá jako lucerna. Rozhodně nepřehlédnutelným prvkem je absentující stěna štítu v zastřešené terase, která ústí do zahrady. Může fungovat jako letní jídelna/kuchyně, protože slunce je tady v kraji Vernejo víc než úpalné. A do budoucna se plánuje, že bude navazovat na bazén (který bude z půlky pod střechou). Tak daleko zatím ale majitel nezachází, vyčkává, sleduje provozní mechaniku celého rodinného domu. A ta podle všeho funguje výborně. Všichni obyvatelé malí i velcí, tu mají své místo, prostor k životu. Na první pohled tohle určitě nebude tím nejvzhlednějším domem Španělska. Propojení plechu, plastu, černobílé kontrasty se prostě trochu moc tlačí do očí. Jenže cílem architektů i majitele nebylo za každou cenu ladit s okolím a vytvářet jen hezký obrázek domu. Casa La Calderona nicméně zůstává velmi chytře a úsporně vystavěným domem, kde je radost žít.Materiály: Architekton & Héctor NavarroFoto-kredit: Imagen Subliminal
