Tip na letošní Vánoce: je někdo z vašich blízkých vášnivý zahrádkář? Pořiďte mu semínka lagenárie a darujte je ve stylové nádobě z plodu rostliny. Věřte, že bude mít určitě radost a objeví novou vášeň a možná i řemeslo. Výroba z plodů lagenárií je ve světě uznávanou řemeslnou dovedností. A na našich trzích tato přírodní krása dosud chybí. “Díra na řemeslném trhu?“ Lagenárie obecná (Lagenaria siceraria) byla dlouho předmětem dohadů, omylů a mýtů. A přesně se o její historii můžeme dohadovat dosud. Jedni vám odpřisáhnou, že pochází z Indie, přece se tomu říká indická okurka, jiní že třeba z Peru a zachrastí hudebním nástrojem vyrobeným ze zdřevnatělé slupky plodu a tvrdých vyschlých semen. Další upozorní na krásně malované nádoby na pití, které si dovezli z exotické dovolené, nebo na pěkně vyzdobené okrasné předměty. Pouze jedno je přitom jisté, dnes lagenárie roste v subtropické a tropické Africe, Asii, Americe a Oceánii. Ale odkud vlastně pochází? U mnoha druhů rostlin, které byly rozšířeny po velké části světa, není znám areál jejich původního výskytu. V případě lagenárie se ale stalo něco jako malý zázrak. V roce 2004 byla v Zimbabwe nalezena volně rostoucí rostlina, která je od té doby považována za předchůdce obou dosud známých geneticky a morfologicky odlišných poddruhů. Za původní areál výskytu druhu je tedy považováno nepouštní území Afriky na jih od Sahary. Odsud se rostlina podle vědců dostala spolu s lidmi do Asie a později přes Beringův průliv i do Ameriky. A z Asie se dalo v té době cestovat do Ameriky suchou nohou. Zajímavé též je, že jeden z poddruhů roste v Africe a Americe a druhý v Asii a Tichomoří. Proč se rostlinný druh vyvinul právě takto? V tropech lagenárie roste planě od mořských pobřeží až do nadmořských výšek cca 2500 metrů. Vyhledává stanoviště podél řek a okolo jezer. Zajímavostí je, že plody dovedou plout na hladině ve sladké i slané vodě bez porušení i několik týdnů, což by ukazovalo i na možné šíření rostliny bez vlivu člověka. Známo je kromě dvou výše zmíněných poddruhů 6 druhů a nesčetné množství kultivarů, často krajových. Lagenárie rostou v tropech a subtropech celého světa, proto není divu. Plody mají tvar například hruškovitý, kyjovitý, baňkovitý a lahvovitý. Vyplněné jsou bílou jedlou dužninou, kterou lze konzumovat a upravovat různými způsoby. Nejlepší je stejně jako v případě cuket konzumace mladých a ještě dosti ohebných plodů. Mnohde domorodci zkouší, zda plod při ohnutí nepraskne a právě takový si přinesou do kuchyně. Za nedostatku se však dokonce vaří i listy, pořád je to lepší, než mít hlad. Za tímto účelem se listy suší. Dužnina časem vysychá a slupka plodu dřevnatí, proto se z plodů kromě konzumace také vyrábí různé nádoby denní potřeby. Ty pak slouží ke skladování potravin, používají se jako láhve na vodu, vyrábí se z nich misky, naběračky i hudební nástroje a ozdobné předměty. Dokonce je možné pro konkrétní účely plody při jejich růstu různým zaškrcováním tvarovat. Využití najdou i semena, která kromě zvuků vydávaných v hudebních nástrojích obsahují až 45 % kvalitního oleje. Dobrou zprávou, že můžeme tuto rostlinu pěstovat jako jednoletou rychlenou zeleninu také u nás. Ostatně s teplomilnými tykvovitými druhy mají naši zahrádkáři, zahradníci a zelináři bohaté zkušenosti. Potřebuje půdu dostatečně výživnou písčitou nebo hlinitou a s neutrálním pH, dostatečně vysoké teploty, hodně sluníčka a hojnou zálivku, pokud nemáme štěstí na pravidelné srážky. Za ideálních podmínek dovede tato liána vyrůst za jeden den až o 50 cm. Pro klíčení semen a další zdárný růst jsou potřebné teploty 20 až 25 °C, pokud klesnou pod +10 °C, rostlina přestane růst a květy opadávají. Mráz rostlinu rozhodně zabije a opad květů způsobí i nadměrné sucho.Lagenárie roste velmi bujně, lze jí proto pokrýt kompost, plot, nebo zastínit pergolu. Ideální je však v našich podmínkách pěstování ve fóliovníku a skleníku, tepla potřebuje lagenárie hodně. Z přímých výsevů se může rostlinám dařit ve volné půdě například na jihu Moravy. Zásadním poznávacím znakem lagenárií jsou na rozdíl od žlutě kvetoucích tykví bílé květy. Rostliny jsou též drsně ochlupené, lodyha popínavá a se světle zelenými, nejčastěji srdčitými či ledvinovitými listy. Plodem je dužnatá bobule. Květy jsou stejně jako plody na dlouhých stopkách, přičemž se samičí květy tvoří především na bočních výhonech. Velice výhodné je zaštípnutí hlavního výhonu na začátku vegetace (v době, kdy jsou rostliny dlouhé 60 až 80 cm), získáme tím větší násadu plodů. V srpnu jsou plody nasazené a my můžeme postupně pozorovat jejich zrání a odebírat je k využití v kuchyni. Zajímavé je, že plody, takzvanou kalabasu, můžeme sklízet i po částech. Prostě odřízneme kousek plodu a zbytek necháme, aniž by se kazil. Místo řezu zaschne a plod roste dál. Ovšem ideální je již zmíněná sklizeň mladých a nedřevnatějících plodů v celku, které vydrží po sklizni nejdéle cca 10 dnů. Na plnou zralost čekat nesmíme, jelikož plody již dřevnatí a dužina vysychá. Tedy pokud nechceme z plodů vyrábět nějaké předměty.I po delším tepelném zpracování si dužina lagenárie zachovává pevnou konzistenci. Připravovat můžeme bobule podobně jako cukety, stejně jako je můžeme nakládat místo okurek. Pro nízký obsah kalorií jsou skvělé pro diabetiky a při redukčních dietách. Na obsah látek jsou bobule lagenárií vůbec opatrné, ale jako základní potravina k zasycení, třeba v podobě předkrmu fungují skvěle. Plně dozrálý plod po sklizni mírně seřízneme, aby vznikla nádoba požadovaného tvaru. Poté vnitřek se zasychající dužninou zalijeme trochou vody. Dužnina začne kvasit, načež ji postupně opatrně vydlabáváme a obsah vyléváme a opět vnitřek zaléváme vodou. Zdlouhavý je proces obzvláště při záměru vyrobit láhev či jiný předmět s jen úzkým otvorem. Dolévání vody a čištění vnitřku plodu provádíme tak dlouho, dokud se nedostaneme až na zdřevnatělou slupku a voda uvnitř již přestane způsobovat kvasné procesy. Pokud chcete dosáhnout nádob zajímavých tvarů, lze si při růstu plodů pomoci zaškrcováním vázacím drátem.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, ireceptar.cz, Wikipedia, plants.usda.gov, florida.plantatlas.usf.edu
