Pokud pro nás má být momentální globální pandemie užitečnou lekcí do budoucna, hodí se zvážit pár skutečností. Třeba to, že svět kolem nás je plný bakterií a virů. Není samozřejmě nutné kvůli tomu začít bláznit, nejrůznější mikroorganismy jsou nedílnou a naprosto přirozenou součástí našich životů. Jde o to nepouštět si k tělu zbytečně ty, se kterými by mohly být problémy. Nevystavovat se riziku, když to není nutně nezbytné. A možná dělat pár věcí navíc, protože jsou nadmíru užitečné. Výsledky mohou být překvapivé. Jen si představte, kdybychom ty ještě před měsícem vysmívané a doma šité roušky nosili během každé chřipkové sezóny? Neproběhly by tisíce těch obyčejných marodění, nepropadly by desítky tisíc odchozených hodin vyučování ve školách, ušetřily by se miliony na nemocenské a miliardy na promrhaném výkonu stonajících zaměstnanců. Aktuální lekce rouškou, kterou se s ohleduplností zahalí všichni bacily přenášející a ti, kteří se nechtějí nachladit, pro nás bude evidentně zásadní i do dalších let. A co konkrétně, kromě roušek, můžeme nechat v repertoáru i propříště? Třeba čištění takových povrchů v domácnosti, kterých se všichni opakovaně dotýkáme. Typicky vypínače, pákové mechanismy baterií, vodovodní kohouty, splachovadla na toaletě, tlačítek televizního ovladače, zapínání sporáku. Proč? Jednak jde o místa tradičně špinavá. Tedy, z hlediska mikrobiálního života, vizuálně mohou vypadat naprosto čisté. Čím více rukou se jich ale dotýká, tím je ona neviditelná zoo pestřejší, a ne každému může tenhle náhodný výběr biologických kultur sednout. Jsou to maličkosti, ale podstatné. Jistě, že si myjete ruce. Ale dali byste ruku do ohně za to, že si dobře umylo ruce i vaše dítě, poté co si utřelo zadek a spláchlo? Rozumnou hygienu v praxi se učíme všichni, ale nevědomé pochybení vaší ratolesti možná přispělo k rozšíření ne zrovna příjemných koliformních bakterií všude tam, kam po návštěvě toalety sáhlo. Nemilé, že? Že jste zrovna v kuchyni krájeli maso na oběd, a ztlumili plamen pod prchající polévkou?Asi jste si před tím ale neumyli ruce, protože to byste polévku dávno honili po sporáku… takže ze špinavých rukou se něco dostalo na kolečko sporáku, na linku odložená palička nebo nůž potřísnila plochu, které se dotkla, utěrka nebo zástěra, kterou jste si setřeli ruce… dohromady o nic nejde, tohle se stává každý den skoro v každé kuchyni. Tedy, alespoň tam, kde ještě neprodělali salmonelózu. Protože ta se přesně takhle snadno šíří celou domácností. Tam, kde pravidelně nečistí všechny ty frekventovaně ohmatávané povrchy. Nejde o to žít v konstantní panice a paranoidních obavách z neviditelných zabijáků, ale počínat si přiměřeně rozumně. Přečtěte si také jednoduché rady, jak ochránit domácnost před koronavirovou epidemií nebo jak zabránit nákaze ve společných prostorech bytového domu. V botách jste prochodili celý den a radši ani nedomýšlet, do čeho jste přitom šlápli. To všechno si teď nesete domů. Ne, nemusíte na nohou nosit sáčky jako na infekčním oddělení, ale nechávat obuv za dveřmi není vůbec špatný nápad. Na předsíň se už nemusíte dívat jako na hluchý a nepraktický prostor v domácnosti. Svým způsobem je to dekontaminační komora, přechod mezi domácím a potenciálně rizikovým prostředím. Proto by tu mělo být čisto a uspořádáno, bez skladovaných zbytečností. A neměly by si tu hrát děti. Převlékat se po návratu z práce do „domácího“, zouvat se při příhodu zvenčí? Pro někoho otravná zbytečnost. Ale není to náhodou oděv, na který jste mohli – v MHD, metru, kdekoliv – nachytat ledacos nepěkného? A podobné je to i s předměty, které s sebou nosíte ven. Nákupní tašky, kabelky, klíče od bytu a auta, peněženka. Uvykli jsme si je nosit všude s sebou a odkládat je, kam se nám to zrovna hodí. Úplně rozumné to není, jak teď můžeme pozorovat. Dočista jiného významu teď také nabývají donedávna ještě tolik rýpavé poznámky nelidů, kteří nechtějí svou domácnost sdílet se zvířetem, domácím mazlíčkem. Ale musí se nechat, že kočka nebo pes, kteří běhají doma i venku, toho taky nasbírají dost. A packy si nemyjí. Ne, ty jim každý den opravdu mýt nemusíte. Ale není vůbec špatný nápad opravdu dodržet, že do některých místností vašeho bytu nebo domu opravdu zvířátka nebudou moci vstoupit. Pracujete z domu? Pak byste měli každý den věnovat pozornost čištění své pracovní plochy. Trávíte tu spoustu totiž spoustu času. A čas je často to jediné, co neviditelní neřádi potřebují k tomu, aby se k vám dostali nepříjemně blízko. Mimochodem, jak se například balíček doručený pošťákem pohybuje vaší domácností? Od dveří na jídelní stůl, kde jej rozbalíte? (a pak spořádáte rodinný oběd). Jste si jistí, že zrovna tahle zásilka od Amazonu z Číny s sebou neveze i něco jiného? Chce to prostě změnit drobné zaběhlé návyky. Strčili byste si do oka kontaktní čočku špinavou rukou? Jistě ne, je to tak nehygienické! Ale dát si na oči brýle, které jste předtím neotřeli, je stejně netaktické. Přímo k sliznicím přesouváte potenciální zdroj nečistot. Ano, brýle byste měli otřít před každým nasazením a ne jen tehdy, když se na jejich sklech objeví šmouhy. To ale není nic proti mobilním a chytrým telefonům. Z hlediska možných rizik je to asi to nejdivočejší, co doma máte. Používáte je vevnitř i venku, doma i v práci, neustále. Stejné ruce, které se držely úchytů v metru nebo autobuse, se dotýkají těch samých tlačítek. Přikládáme je k uchu, k ústům. Dáme si mobil vedle sebe, je pořád s námi. Usínáme s nimi. A přitom jsou časovanou bombou. Pokud je to možné, čistěte je. Jsou to skutečné sběrnice nepříjemností. Chyby a omyly, které děláme, nám dávají prostor k poučení. V domácnostech, kde se vyskytl zánět spojivek, se rychle naučili pravidla o tom, že každý má v koupelně svůj vlastní ručník. Ze školky zatažené vši zase přinesou poznání toho, jak je užitečný mít svůj vlastní hřeben nebo kartáč, a nedělit se o něj s ostatními. Příhoda se salmonelózou je drastickou školou, jak správně na hygienu přípravy pokrmů. A s koronavirovou pandemií je to podobné. Pokud se na ni budeme dívat jako na zprostředkovanou lekci, ledacos se přiučíme. Spoustu věcí, týkající se praktické bezpečnosti a čistoty, které jsme se díky ní dozvěděli, budeme ještě potřebovat.
