Liberecký ateliér SIAL založil v roce 1968 autor ještědského vysílače Karel Hubáček. Máj se zákazníkům otevřel 21. dubna 1975 pod názvem Prior 02, brzy však byla budova přejmenována na Máj, což vydrželo až do konce komunistického režimu. Načež obchodní dům vystřídal názvy Kmart, Tesco a My a od roku 2022 procházel ve vlastnictví společnosti Amadeus Real Estate rozsáhlou rekonstrukcí. Znovu byl otevřen 24. června 2024 pod názvem Máj Národní, aby se stal atraktivním místem pro turisty i každodenní život Pražanů. Na ploše více jak 17 000 m2 nabízí obchody, gastro zážitky i zábavní park House of Fun Prague. Fasádu navíc nově zdobí umělecké dílo sochaře Davida Černého, jde o dvě několikametrové pohyblivé plastiky motýlů, jejichž trupy jsou napodobeninami stíhaček spitfire. Umělecké dílo vzbudilo kontroverze, ale to už tak v Čechách bývá a důvody jsou vždy různé. Při přípravě i realizaci rekonstrukce obchodního domu byl využíván detailní 3D model, do kterého odborníci zanesli veškeré konstrukce, vedení, technologie a vybavení. Jako investor je v soutěži Stavba roku 2025 uvedena společnost Máj Národní a.s., přihlašovatelem a zároveň realizátorem stavby je Metrostav. Autory projektu jsou Milan Mlada, John Eisler a Martin Rajniš z AGE project, s.r.o. a spoluautory jsou Ondřej Michálek a Martina Paľuchová z Prochazka & Partners, s.r.o., kteří se podíleli na části veřejných interiérů. Projektanty jsou Milan Mlada, Pavel Slezák, Pavel Matoušek, Zuzana Mesmacque, Patrik Bužga, Jiří Smejkal, Klára Mikešová, Milan Čáslavský a Jan Ondráček z AGE project, s.r.o., stavbyvedoucím Ing. Vladislav Jevočin z Metrostavu. Do historické zástavby vstoupil obchodní dům v roce 1975 s razancí, jaká byla pro světovou architekturu 70. let 20. století typická. Pavel Panoch se prý dokonce nechal slyšet, že Máj do centra Nového Města záměrně vkročil tak trochu jako slon do porcelánu, vůbec se nesnažil připodobnit kontextu svého historického prostředí, ale naopak do něj dosedl nesmlouvavě a drze jako těžké a objemné těžítko. Jako užitečný experiment prý názorně ukazuje, kde jsou meze toho, co historické jádro Prahy ještě snese. Stavbu realizovaly v letech 1972 až 1975 paradoxně švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. A spolupráce se západními stavebními firmami byla v 70. letech opravdu neobvyklá. Ve své době navíc obchodní dům vyvolal velkou pozornost západních architektonických časopisů. Psal o něm Udo Kultermann v knihách Architecture in the Seventies (London, 1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln, 1985) a časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a Casabella (1985, č. 4 a 9, komentář Sebastiana Brandoliniho). Oproti tomu v českém prostředí hodnota stavby tolik zdůrazňována nebyla. Proč? Ateliér SIAL se dostal do nepřízně režimu a jeho členové nesměli publikovat v oficiálních architektonických časopisech. Stavbu pouze vyzdvihl ve své knize Realizace a projekty v současné architektuře (Odeon, Praha, 1978) historik architektury Jan Michl. Před rokem 1989 si o ní ještě dovolil napsat Jaroslav Vebr v knize Soudobá architektura v ČSR (Panorama, Praha, 1980). A to bylo asi tak vše.A co vy? Jak se vám nyní líbí zrekonstruovaná budova s fasádními spitfirovými motýly od Davida Černého? Hlasovat pro ni můžete právě nyní, nebo pro jiný architektonický počin.Zdroj: STAVBA ROKU, Wikipedia
