Listy všech druhů lip (Tilia) evokují tvar srdce, tedy toho symbolického. Květy pro změnu přináší něhu a opojnou vůni, zatímco koruny košatých lip ční k nebesům i do šířek, čili směrů horizontálních. Lípy však nejsou jen českou (resp. českomoravskoslezskou) doménou, rostou totiž v celém mírném pásu severní polokoule. A najdeme zde dokonce až cca 40 druhů. V České republice jsou přitom původní pouze 2 druhy, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) a lípa malolistá neboli srdčitá (Tilia cordata Mill.). Jejich kříženec pak nese jméno lípa obecná (Tilia x vulgaris Hayne). Jsou však na našem území pěstovány i další druhy lip, ostatně klima to jednoznačně podporuje, především je najdeme v intravilánech obcí, parcích a arboretech. Ve volné přírodě pouze ojediněle. Rukou lidskou je u nás vysazována lípa zelená čili krymská (Tilia euchlora C. Koch), lípa stříbrná čili plstnatá (Tilia tomentosa Moench), lípa řapíkatá (Tilia petiolaris DC.), lípa americká (Tilia americana) a jiné. Lípy jsou velmi věkovité stromy, což v jejich případě umožňuje vytváření výmladků. A právě výmladky jsou schopny nahradit odumřelý a nebo vymýcený hlavní kmen. Není proto výjimkou, že narazíme i na lípy staré téměř tisíc let. Například památná lípa v Bzenci se honosí již cca devíti sty roky. A všimněte si, že po hlavním kmeni již dávno nezbylo zhola nic, zatímco se okolo místa, kde kdysi rostl, paprskovitě roztahují výmladky. Ovšem již velmi staré výmladky. (Zdroj: Wikipedia) Pod lípami s oblibou umisťujeme lavičky a to nejen v parcích, ale i na vsích, kde právě lípa tvoří často dominantu. Mnohde najdeme přímo uprostřed obcí či na jejich okrajích lipové aleje. Lípy jsou vysazovány při významných výročích včetně piet, na lípách si prostě zakládáme, byť jsme si v neoficiální rozhlasové anketě zvolili jako národní rostlinu s drtivou převahou mateřídoušku. Například v roce 2018, kdy jsme slavili 100 let naší státnosti, byly na mnoha místech země vysazovány jubilejní lípy, přičemž lípa je za náš národní strom považována již od roku 1848. Byla zvolena na slavném Všeslovanském sjezdu natruc Němcům, kteří si na Všeněmeckém sjezdu zvolili dub, což byl ostatně významný symbol jak germánský, tak právě i slovanský. Dub musel ustoupit, nastoupila lípa. Přestože se třeba Jan Žižka z Trocnova údajně narodil právě pod dubem. Všeslovanský sjezd měl tenkrát za cíl sjednotit Slovany žijící v rakouské monarchii. A lípu jako národní strom údajně navrhl František Ladislav Čelakovský. Lípa je historicky považována za strom svobody, ovšem dříve ji lidé považovali především za strom, který bdí nad jejich zdravím. Kdo by neznal slavný lipový čaj a nebo lipový med. Na vsích se lípy navíc stávaly místem, kde se lidé scházeli, proto je často najdeme na návsích. Košaté koruny lip zde poskytovaly stín a zároveň sloužily jakožto veřejná a každému dostupná přírodní lékárna. Kdo v tu správnou dobu nesbíral lipové květy, jako by v obci ani nežil. A jelikož svou mohutností lípy připomínají strážní věže, můžeme směle hovořit o strážkyních. A je již jedno čeho všeho. Lípa bývala dokonce vysazována u venkovských studní, kde se stala stromem ochraňujícím vodu jakožto životadárnou tekutinu. Lípu, tento “živoucí národní symbol“, si můžeme vysadit i v zahradě a nebo pěstovat v bytě. Že to není možné? Prodávají se totiž šlechtěné kultivary, které mohou dosahovat výšky i jen 10 a nebo dokonce 4 metry. Navíc lze lípu miniaturizovat pěstováním v mobilních nádobách a v takovém případě lze dosáhnout i neuvěřitelně nádherných bonsají. Nemusíte zrovna vysadit budoucího velikána, který doroste výšky až 40 metrů. Lípám vyhovuje slunné a nebo alespoň mírně zastíněné stanoviště, půda spíše neutrálního pH, která nesmí být trvale přemokřena. A nepříjemné je pro lípy i dlouho trvající sucho, obzvláště pro ty mladé. V zahradnictvích si snadno koupíme a nebo objednáme vhodné lípy, ale zkusit můžeme i výsev ze semínek. Možné je též množení řízkováním a můžeme si také venku (často kousek u svého domu) vyrýpnout semenáček, který by stejně skončil pod noži sekačky na trávu. Lípu je určitě třeba chránit před silnými větry a proto mladé stromky přivazujeme na dlouhé roky k opoře, dokud dostatečně nezesílí jejich kořenový systém. Koruna lípy se pak dá dobře tvarovat řezem, což ostatně dokazují právě i ceněné bonsaje. Určitě je třeba zmínit lipový med, jelikož právě lípa je odpradávna vnímána za královnu medonosnosti. Z jediného květu dovede včela získat až 7 mg sladkého nektaru. A právě lipový med je vůbec jedním z nejlepších. Jeho využití při léčbě či prevencích nemocí je zaznamenáno již před šesti tisíci lety ve starém Egyptě a Řecku. Medem byly léčeny rány a mnoho chorob, bylo v něm uchováváno maso a byl skladován v soudcích vyráběných z lipového dřeva. Právě v nich totiž lipový med nehořkne a zachovává si přírodní vůni a chuť. A když jsme již u medu z lipového květu, musíme přidat informace o čaji. Nádherně vonící květy se na lípách objeví na přelomu jara a léta (lípa srdčitá raší a rozkvétá o cca 14 dní později než lípa velkolistá) a právě ony jsou skvělé při přípravách léčivých, ale i lahodných čajů. Trhat květy je třeba jakmile rozkvetou, nikdy nesbírejte poupata a nebo odkvetlá květenství. Lipové květy obsahují třísloviny, flavonoidy, polysacharidy, různé kyseliny a jiné složky. Lipový čaj zabírá na záněty průdušek, zahlenění, rýmy a nachlazení, ale i jiné neduhy. Připravit si též lze lipový sirup, do kterého můžeme přidat i jiné bylinky, třeba tymián. Výborně pak zabírá na kašel a rýmu. Lipový květ je též přidáván do bylinkových směsí, které léčí onemocnění ledvin a močového měchýře, žaludeční a střevní koliky. Z lipových květů je také získávána éterická silice, která se využívá v parfumérii a kosmetice. Odvar z lipových květů je pak vynikající pro pocení a při nachlazení, kdy je využíván jako kloktadlo. Zajímavé je též, že rozkvetlé lípy lákají kromě včel na cca 70 druhů hmyzu. Kvítky jsou sestavené do převislých vijanů s typickým listenem, který slouží dozrálým plodům jako létací zařízení. Prostě se semínka s pomocí listenů snáší k zemi jako miniaturní vrtulníčky. A co víc, vůni lipových květů prý včely ucítí na vzdálenost až tří kilometrů. Je prostřeno, hostina začíná... A co teprve lipové dřevo! To měkké, poddajné, ale zvučné, lehké, světlé, tence vrstevnaté, nepraskající a nekrabatějící se po navlhčení, snadno opracovatelné. Používá se při výrově nábytku, v dřevořezbářství a sochařství, k výrobě rámů obrazů, okenních a dveřních zárubní a říms, jako součást hudebních nástrojů a nebo třeba v podobě rýsovacích prken. Z lipového dřeva byly vyřezány slavné oltáře (lignum sanctum = svaté dřevo). V některých evropských zemích jsou národní obuví slavné dřeváky, které se opět vyráběly z lípy. V takové obuvi prý ujdete až 352 km, zatímco třeba v dřevácích z topolu jen 142 km. Zajímavé, chodit bych v tom však nechtěl. Z lýkové vrstvy lípy přiléhající ke dřevu se pro změnu získávalo lýkové vlákno. A z něj se vyráběly pytle, rohože a motouzy. A třeba v sadařství a vinařství se lipovým lýkem vázaly dřeviny k oporám. Určitě jste také nevěděli, že plody lípy obsahují cca 50% oleje, který se svou kvalitou blíží slavnému olivovému. A z plodů lípy si také můžete připravit nápoj podobný kávě.Lípy zdobily od 19. století parky, sady a příjezdové cesty paláců, kterým dodávaly majestát. A projet lipovou alejí do paláce bylo umožněno pouze nejváženějším a nejvzácnějším hostům.Lípu najdeme jakožto náš národní strom na standartě prezidenta republiky, státní pečeti, vojenských uniformách a na bankovkách. V městské zeleni je velice odolná, ovšem nesnese zasolení půdy. Skoro by se dalo říci, že lípa je doslova božským stromem. A i to je pravda! Lípa totiž bývala ztotožňována s ženskými božstvy, nejčastěji s bohyní lásky. Také pro mládež byla lípa symbolem lásky a pro Slovany, Kelty a Germány prý byla stromem osudu. Věřilo se prý, že když zahyne lípa, která byla vysazena na dvorci konkrétního rodu, vyhyne i celý rod. Tedy ten lidský. Velmi často přitom bývala lípa vysazována po narození prvního potomka.Lípa se může dožít věku až cca 1 000 let a právě naše nejstarší a nejmohutnější lípy jsou druhem lípy velkolisté a byly vyhlášeny za památné stromy.
