Vynikající kompost, chutný a vonný, výživný a zdravý, si připravíme právě i z listí. Říká se mu listovka. A to je první z odpovědí na otázku, co si s tím listím, všudypřítomnou, překážející hmotou, vlastně počít. Bohatost barev a odstínů dávají podzimu právě uvadající a opadávající listy listnatých stromů. Postupně ale opadané listy zcela zaplaví přírodu. A na plochách, o které pečujeme, se proto musíme opadaného listí zbavit. Není to ale jen nutné zlo a namáhavá práce, listí můžeme dále zužitkovat. Listí je v zahradách požehnáním stejně jako v přírodě. Spadané listí nejprve shrabeme či nafoukáme přenosným fukarem na jedno či více míst, to je známá věc. Stejně jako je známé jeho bohaté využití pro podzimní aranže, ale i dětské tvoření. Co ale s listím dál? Za prvé s ním nemusíme dělat vůbec nic, nemusíme dokonce ani hrabat, nemusíme používat fukar. A prakticky nic se nestane. Takto se k listí totiž chová příroda. Listí bude přes zimu fungovat jako tepelný izolant a později se stane zdrojem organických látek. Jediným, kdo to místy příliš neocení, bude trávník, jelikož se může právě pod tlejícím listím šířit na travních plochách sněžná plíseň. Jinak ale platí, že příroda ví, co dělá, a právě spadané listí není vůbec zbytečné. Naopak! Další možností je pálení listí, čímž získáme na minerály velmi bohaté hnojivo. Bohužel ho však bude tak málo, že se to vlastně ani nevyplatí. Přidat ale můžeme na pálené hromádky i ostříhané větvičky a jiný suchý odpad, třeba z trvalek uřezávaných u země. Tím objem minerálního popela zvětšíme. Právě s pálením listí to však není vůbec snadné. Nestačí si jen říct: „tak a teď to podpálím...“ Platná vyhláška konkrétní obce musí pálení listí povolit. To za prvé. Zákonem sice není tato činnost vyloženě zakázána, platí pro ni ale konkrétní pravidla a omezení. Úmysl pálení rostlinných zbytků bychom navíc měli předem ohlásit místně příslušnému operačnímu středisku Hasičského záchranného sboru. Uvedeme datum, dobu a místo pálení, jméno zodpovědné osoby a kontakt na ni. Pro fyzické osoby sice neexistuje ohlašovací povinnost, ale určitě jde o praktickou prevenci. Vůbec pak nesmíme zakládat oheň na místech se vzrostlým porostem, proto zapomeňte na vypalování luk a strnišť. Zodpovědná osoba (podpalovač, pyroman, pán ohně) musí být starší jak 18 let a musí se zdržet na místě pálení až do úplného vyhoření materiálu. Ohniště musí být vzdálené alespoň 50 metrů od okraje lesa, vzrostlého porostu, budovy, automobilu apod. a nikdy nesmí být přímo pod stromy. Po ruce také musíme mít stále zdroj vody, případně lopatu a písek. Oheň nikdy nerozděláváme pomocí hořlavých kapalin, nezakládáme za větrného počasí a za inverze. Pokud by se oheň vymknul naší kontrole, okamžitě voláme hasiče. To vše musíme mít na paměti, přitom však právě pálením listí vlastně téměř nic nezískáme. Výživného popela bude minimum, do ovzduší uvolníme spoustu emisí a do okolí ohniště teplo. Jak se lidově říká, vytápíme pánu Bohu do oken. Veškerá energie, kterou listy obsahují, vlastně půjde vniveč. Pouze se zbavíme hmoty, která nám překáží. Využít ji přitom můžeme mnohem lépe. Pokud není spadané listí vyloženě masivně napadené chorobami, určitě se stane dobrým základem kompostu. A to dokonce kompostu výsostně listového, listovky. A když potřebujeme trochu kyselejší reakci půdy, můžeme přidat i spadané jehličí, případně rovnou lesní hrabanku. Jehličnany s výjimkou například částečně opadávajícího modřínu sice neopadávají a patří mezi stálezelené druhy, jehlice se ale průběžně obnovují a ty vysloužilé padají k zemi. Pod každým jehličnanem najdeme spoustu opadaných rezavých jehlic. A právě z nich se rozkladem tvoří kyselý zahradní substrát. Vedou se letité spory o to, jaké listí do kompostu patří, a které ne. Třeba o listí ořešáku královského, které se rozkládá velmi pomalu, listí již hodně mokré a tlející a podobně. V případě ořešáku se přikláním k názoru těch, kteří tvrdí, že je stačí nadrtit. Třeba tak jednoduše, že je posbíráme sekačkou na trávu, která hmotu rozšmelcuje. Vůbec sběr jakéhokoli listí sekačkou je velmi praktický, jen je třeba mít k sekačce připojenu nádobu na posekanou hmotu, kterou pak vždy někam vysypeme. Co se týká mokrého a hnijícího listí, to se s listím stane i v kompostu, problém představuje listí stromů masivně napadených nějakou chorobou, kterou bychom si pak mohli roznášet dál. Zde bych se přiklonil k pálení. Pokud nechceme vyloženě listovku a zakládáme běžný zahradní kompost, do kterého listí jen přidáváme, prostě je třeba hmotu jednou za čas promísit. Kompost bude i díky listí bohatší. A například drcené listy můžeme využít i tak, že je nasypeme třeba okolo plotu, kde tak zamezíme růstu plevelů. Nikoli na 100%, ale pomůže to. Drcením se výrazně zmenší objem listové hmoty, což je výhodné i pro menší kompostéry. Pokud pak necháte listí někde ležet, zcela přirozeně se postupně rozloží samo. Příroda to moc dobře ví. Listí je také výborný tepelný izolant, ne všem rostlinám ale vyhovuje. Pro některé druhy by se mohlo stát zdrojem plísní a hniloby. Třeba dřevité pivoňky jsou na zákryv listím obzvláště choulostivé. Jinak ale můžeme listí přihrnout ke kmenům stromů, stromků a keřů a na záhony včetně záhonů s trvalkami a nemusíme jezdit do lesa pro chvojí. A když necháme v zahradě nějakou tu hromádku listí do jara a přidáme do ní ztrouchnivělé dřevo, větvičky a kamení, bude sloužit jako bezpečný úkryt před mrazem různým živočichům. A pokud nechcete, aby vám hromádky listí rozfoukával vítr, přikryjte je chvojím. Na jaře se pak hmota stane základem nového kompostu. Jestliže především vlastníte pozemek určený k vaší relaxaci a zahrádkaření příliš neholdujete, můžete nakonec využít služby jménem svoz bioodpadu. Nejenže najdete ve sběrných dvorech kontejnery na bioodpad, tedy odpad rostlinného původu, ale běžně již lze bioodpad dávat i do nádob, které jsou vám přistaveny na vhodných místech. Navíc je tato služba zcela zdarma. Nádoby jsou obvykle hnědé a jsou opatřené nápisem. S nádobami na plast, papír a sklo si je nespletete. Některé obce též pravidelně přistavují kontejner na listí a jiný rostlinný odpad. V kompostárně si pak s touto hmotou poradí nejlépe. Proč vlastně listí opadává? Ve vegetačním období představují listy pro dřeviny ohromné množství energie. Tu mohou rostliny získávat právě za dlouhých dnů, kdy mají dostatek světla. Listy umožní rostlinám příjem světla prostřednictvím chlorofylu, který obsahují. Zeleného listového barviva. A světlo je důležité pro fotosyntézu. V její první, světelné fázi, dochází k rozkládání vody a uvolnění kyslíku, který rostliny potřebují k dýchání. Ve druhé, temnostní fázi fotosyntézy, dochází k zabudování oxidu uhličitého do molekul cukrů. A právě z nich rostliny čerpají energii a vytvářejí si další (složitější) stavební látky. Kdybyste z dřeviny ve vegetačním období listy otrhali (a nemusíte ani vy, stačí silné krupobití), budou chřadnout a zastaví svůj růst. Ovšem není třeba panikařit, jelikož se relativně brzy objeví listy nové. Rostlina by bez nich prostě nepřežila. Se zkracujícími se dny ale dřeviny dostávají signál, že je čas na odpočinek, období vegetačního klidu. A právě opadání listí je u opadavých dřevin zásadní podmínkou jejich přežití. Proč? Ubývá světlo, rostliny je nedostávají v dostatečném množství a proto se z listů začne odbourávat chlorofyl, zpomaluje se tím dýchání a výměna látek. A jako mávnutím kouzelným proutkem se začnou prosazovat ostatní barviva, která listy obsahují. Například červené zbarvení listů způsobují karotenoidy a antokyany. Zelené listové barvivo jménem chlorofyl končí.A protože mají dřeviny v tuto dobu i omezený příjem vody, kterou ale nezbytně potřebují, začne se ve stopkách listů vytvářet vrstvička korku. Přes ni nemůže voda do listů proudit a ty proto hynou (schnou) a opadávají. Postupně se mění i intenzita zbarvení listů, až jsou všechny prostě jen suché (v různých odstínech žluté až hnědé barvy). Hospodaření s vodou je pro dřeviny v zimě nezbytné, nemohou s ní plýtvat, je jí větší nedostatek než za suchého léta. Ve vegetačním období rostliny dýchají průduchy v listech, kterými se zároveň odpařuje právě voda. Středně velký strom jí takto denně odpaří až 60 litrů a za velkého vedra a sucha se tato hodnota může až zpětinásobit. Ještě si myslíte, že vědro vody každému stromu za sucha stačí? Nestačí, natož v zimě, kdy je půda zmrzlá. Opadem listů se proto dřeviny brání hladovění a usychání. Všechny zásobní látky si přitom nechávají uložené a připravené na jarní nastartování, jakmile se začne prodlužovat den.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
