Při pokládání podlahových krytin bylo vždy nejvíc práce s přípravou betonového podkladu. Kdy bylo potřeba beton namíchat do správné konzistence, pokládce utužit vvertikálním tlakem a dokonale uhladit a ještě dlouho čekat na jeho uschnutí. Revoluční anhydrit však tento beton ve všech bodech předčí. Hodí se pod jakoukoli podlahovou krytinu a je výborný i pro realizaci populárního podlahového vytápění. Přitom je realizace anhydritových podlah rychlá a s minimálními nerovnostmi. Po 48 hodinách se navíc brousí povrch podlahy. Dosáhneme tak naprosto rovinné plochy. V čem je anhydrit jiný? Anhydrit je směs, která vzniká spojením sádrového pojiva, plniva, vody a zušlechťujících přísad. Tento tekutý potěr je podobný klasickému cementu, ale má jinou krystalickou strukturu, která určuje jeho revoluční vlastnosti. Je to především vlastnost samonivelace, kdy anhydrit ve spojení s vodou vytvoří homogenní hmotu, které se rovnoměrně rozlije na ploše a díky tomu na podlaze nevznikají žádné nerovnosti a není potřeba povrch nijak uhlazovat. Vlastností, která anhydrit oproti betonu výrazně zvýhodňuje, je také rychlost jeho schnutí. Již po 48 hodinách je možné po povrchu chodit a po 5 až 7 dnech je proces tuhnutí ukončen a může být položena podlahová krytina a postaven těžký nábytek, do garáže můžeme zajet vozem a podobně. Kde můžeme anhydrit využít? Tento typ podlah byl dříve využíván především v průmyslových objektech nebo obchodních prostorách. Jeho vlastnosti však oslovily i architekty rodinných domů, kde je stále využívanějším materiálem. Může být využíván nejen při stavbě nového domu, ale i při rekonstrukcích. Díky homogenní struktuře a dobrým mechanickým vlastnostem anhydritu je možné tloušťku pokládané vrstvy ve srovnání s betonem snížit o 25%. Tím dochází k výraznému snížení zátěže stropních konstrukcí. Proto jsou anhydritové podlahy vhodné i ve starších budovách. Jednoduchá pokládka? Lití anhydritové podlahy je poměrně jednoduché, problém však nastává, pokud se přesně nedodrží technologický postup. Pokud se rozhodneme podlahu nalít sami, je potřeba konzultace s odborníky (například topenáři v případě podlahového vytápění). V zásadě se ale takový postup nedoporučuje a v praxi se s ním nesetkáme. Při míchání je také nutné dodržet správné množství vody, kterou vléváme do hmoty. Pro menší plochy lze potěr míchat v profesionální míchačce, která má tvar klece. Míchačky se šroubovými listy, které se nacházejí ve většině obchodů, jsou pro tento účel nevhodné, protože šroub vtahuje do hmoty vzduch. Proto se pak musí hmota nechat odstát, aby se vzduch v podobě bublinek dostal na povrch. U rozsáhlejších ploch je již výhodné využít přepravní a míchací technologie, kterou nám zajistí sám dodavatel. Hmota je dopravena na stanoviště ve speciální nádobě, je namíchána v požadované kvalitě a při míchání kontrolována počítačem. Pomocí čerpadla a hadic je pak tekutý potěr dodáván přímo na určené místo. Díky těmto přesným technologiím se ušetří čas i finance, protože se vždy namíchá pouze potřebné množství hmoty, které je vléváno na dané místo. Náročnost na technické vybavení navíc jasně signalizuje, že pokusy o lití anhydritové podlahy svépomocí, jsou předem odsouzené k nezdaru. Klimatické podmínky při pokládce Aby se podařilo anhydrit správně aplikovat, je potřeba dodržet určité podmínky v místnosti, kde jej lijeme. Minimální teplota v místnosti by neměla klesnout pod 5 oC a ta maximální nad 30 oC. Při tuhnutí je třeba odvětrávat vzdušnou vlhkost, ale je nutné zabránit nárazovému a dlouhodobému průvanu. Podlahu je třeba chránit také před slunečními paprsky. Jaké jsou hlavní výhody anhydritu? vytvoří dokonale rovný povrch tepelná vodivost (u podlahového vytápění jsou trubky opláštěné potěrem) vysoká pevnost zdravotně nezávadný materiál povrch beze spár a tím vznikající prostorová stabilita rychlý proces zrání
