Začneme od té početní verze, respektive od tabulky oficiálních doporučených norem, které udávají intenzitu světla pro jednotlivé místnosti. Na toaletě by to mělo být kolem 200 lx, stejně jako v šatně, předsíni, koupelně a jídelně. O polovinu méně, 100 lx, byste si měli dopřát v koridorech chodeb a spojovacích prvcích mezi místnostmi. Intenzita světla 150 lx by měla být na schodech, kde hrozí upadnutí. V garáži, spíži nebo sklepě, kde se moc nezdržujeme, postačí něco mezi 50-75 lx. A opačným směrem jdou místnosti zabydlené lidskou aktivitou: dětské pokoje plné her a zábavy, obývací pokoje se čtenářským koutkem – tady by mělo správně být kolem 300 lx. A tam, kde se pracuje a je třeba vidět na detail, řekněme při krájení v kuchyni nebo u šicího stroje, je to 500 lx. Teď ještě, co ono lx znamená. Lux (lx) je fotometrickou jednotkou intenzity osvětlení. Sama o sobě nám toho ale moc neprozradí, protože udává míru osvětlení způsobeného světelným tokem (jednoho lumenu) na plochu jednoho metru čtverečního. A co je lumen (lm), udávající světelný tok? Další fotometrická veličina, charakterizující světelný výkon záření zdroje, vyjadřující množství světelné energie, kterou přenese/vyzáří zdroj za časovou jednotku. V lumenech tedy měříme sílu zdroje, a v luxech pak to, jak reálně dobře nebo špatně zdroj osvětluje okolí. Počet luxů se přitom snižuje se vzdáleností od zdroje. Údaje o lumenech můžeme vyčíst z popisků na krabičkách od žárovek, ale taky je můžeme dost dobře odhadnout podle výkonu. Účinné LED diody dávají okolo 70-180 lm na každý watt výkonů, klasická žárovka okolo 10-15 lm/W, trubicové zářivky-výbojky okolo 50-10 lm/W. Anebo nemusíme koukat po obalech žárovek, a vyjít z toho, co by plus mínus normovaně měl v základu umět každý typ osvětlení. Stolní lampička by měla produkovat okolo 400 lm, lustr kolem 800 lm, podsvícení bodového reflektoru okolo 1500 lm. Teď jde o to, jak ty výrobcem dané (u žárovek) nebo zprostředkované (u osvětlujících prvků) přepočítat na luxy. Chce to znát požadovanou rozlohu osvětlované plochy v metrech čtverečních, a taky jaká intenzita osvětlení je ta normovaná, doporučená. Počet luxů pro konkrétní místnost roznásobte počtem čtverečních metrů, a dostanete počet lumenů, který rozpočítáte na jednotlivé prvky a zdroje osvětlení. U 2 metrů čtverečních šicího stolku (2x500 lx) budeme potřebovat 1000 lm, což může vyřešit pětice malých žárovek o 200 lm, nad pracovní plochou. Nebo taky jedna 75W žárovka. Samozřejmě, že většinou řešíme kombinace programového využití: požadavek na osvětlení celé místnosti, a navíc požadavek na důslednější osvětlení pracovní plochy. A průběžné výsledky se sčítají: 20 metrů čtverečních kuchyně (20x200 lx) spojených s jídelnou si bude žádat extra osvětlení plochy jídelního stolu (řekněme 4x300 lx), a osvětlení přípravné plochy kuchyňské linky (6x500 lx). V součtu tedy něco kolem 8200 lm. Které pak budeme řešit jednotlivými místně zacílenými zdroji světla. S tím, že jeden lustr to všechno rozhodně sám neutáhne, protože by sám v okrajích svého světelného kužele dělal spíš stín. Dá se tedy říct, že světla není nikdy dost, protože se v současnosti zamýšlíme nejen nad osvětlením celku, ale i dílčích prostorů pro konkrétní činnosti. Současné evropské normy přitom osvětlení domácností tlačí směrem, aby žádná obývaná místnost nebyla ve svém průběhu „tmavší“ než 200 lx, a ideálně, aby parametry kolem 300 lx měly všechny místnosti, v nichž se trvale zdržují lidé. Protože proti běžnému dennímu světlu je pořád každá domácnost velmi temným koutem. Jak to? V prosluněný letní den, který vás táhne svým jasem z postele, jste vystaveni intenzitě osvětlení okolo 40-70 000 lx. Zatažená šedivě zimní obloha nabízí jen něco okolo 3000 lx. Takže domácnost s 200 lx je proti letnímu dni skutečně nevlídně šerá, a není divu, že v zimě reaguje náš mozek na všudypřítomné šero chmurami a depresí. Je to opravdu velký skok v dostupnosti světla, které se rozhodně vyplatí kompenzovat náhradními zdroji osvětlení. Není sice pravdou, že by se nám v nedostatečně osvětleném prostředí nějak kazil zrak (ten je od přírody vyladěný k dokonalosti), ale naše namáhané oči se při ostření v šeru rychleji unaví. A vyčerpání pak vede ke ztrátě pozornosti. Počty jsou ryze praktická záležitost, ale osobní zkušenost se může vymykat doporučeným normám. Což nás vede k druhé variantě řešení osvětlení. K neprofesionálnímu postupu pokus-omyl, který ale přináší individuálně optimalizované výsledky. Snadno totiž můžete usoudit, že doporučených 500 lx na krájení zeleniny nebo šití je pro vás málo. Případně, že si rádi čtete spíše ve zšeřelé místnosti u malé lampičky, a děláte to právě proto, že vás to příjemně před spaním unaví. Že když se ráno chystáte do zaměstnání, potřebujete se nastartovat jasným světlem, a zrovna tak potřebujete vidět, v jakém stavu je vaše oblečení. Proto chcete mít v šatně 300 lx. Nu, a pak obecné rady a normy pozbývají svou platnost. Chce to zkoušet a testovat, a najít svůj ideál. Hodí se přitom zmínit, že jednotlivé zdroje osvětlení se mohou překrývat až přetlačovat, vytvářet stíny. Důležitá je i správně sladěná barva světla v každé místnosti, chromatičnost, udávaná v kelvinech (K). Studené barvy podporují pozornost, smysl pro detail a soustředění, ale jsou chladné – teplé barvy jsou uklidňující, pohodové, prospívají kreativnímu myšlení a tvůrčímu snění. Ale uspávají. A to se do tabulek jen tak nevejde. Stejně tak i podoba té které místnosti. Volnější a otevřený prostor, nezastavěný zbytečně nábytkem a se světlými stěnami, si bude na metry čtvereční své rozlohy žádat méně intenzivní osvětlení, než místnost zaplněná (tmavým dřevěným a čalouněným) nábytkem. Správné osvětlení místnosti je tedy věda, a je fajn, že při řešení optimalizace osvětlení nemusíte dát jen na počty, ale i na své vlastní pocity.
