Obzvláště kaktusy rodu Lophophora se dostaly i u nás (a to poměrně nedávno) do hledáčku bojovníků proti omamným a psychotropním látkám, byť šlo vlastně od samého začátku o omyl v legislativním procesu, chybně napsaný zákon a souběh dvou zákonů. O kaktusy totiž vůbec nešlo, nýbrž o meskalin (meskalin (také mescalin nebo mezkalin) má systematický název 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl) ethanamin a je to psychoaktivní droga ze skupiny alkaloidů. A spolu s rodem Lophophora se na index dostaly i další druhy kaktusů, které obsahují psychotropní látky, obzvláště pak právě meskalin. Kaktusy San Pedro (Echinopsis pachanoi (basionym: Trichocereus pachanoi)) sice nejsou rodu Lephophora, ovšem významné množství meskalinu obsahují také. Psychotropní látky nakonec obsahují i mnohé jiné rostliny, případně houby. Dokonce lze říci, že San Pedro, který je schopen značně poporůst i v našich podmínkách, může čistě teoreticky obsahovat (pěstovaný na našem území) významnější podíl meskalinu než právě kaktusy rodu Lophophora. Ty totiž rostou extrémně pomalu a pro vysoký obsah drog potřebují mnoho sluníčka. Každopádně by již naši kaktusáři měli být okolo deseti let „z problému venku“, tedy pokud by se někdo nepokoušel své pěstované jedince k získávání drogy využívat. Ale to lze předpokládat jen těžko. Obecně jsou tedy kaktusy San Pedro (Echinopsis pachanoi) řazeny mezi přírodní drogy právě kvůli obsahu meskalinu. Navíc nejde v žádném případě o běžnou záležitost pro narkomany, nýbrž rostlinný druh, který sehrál důležitou roli v historii starých andských národů. Kaktus San Pedro byl uctíván a i přes masivní vliv církve a západní kultury tento kaktus šamani využívají při některých magických rituálech dodnes. Je celkem logické, že se k němu váže mnoho pověstí a legend. Jihoameričtí indiáni totiž vědí o účincích San Pedra již tisíce let a archeologické nálezy, které se vztahují ke kaktusu San Pedro, jsou staré již více jak 3000 let (v případě peyotlu (Lophophora) až 5000 let), navíc dosud dále do historie v tomto směru nevidíme. Například tajemná kultura Močiků, která obývala oblasti při pobřeží Jižní Ameriky (1. až 8. století n.l.), prováděla se San Pedrem náboženské rituály, stejně jako indiáni kultury Chavín a lid z tajemné oblasti Nazca v Peru. Peyotl pro změnu dosud stále užívají Huičolové a Tarahumarové. V novodobé západní kultuře "hippies" byly tyto rostliny medializovány a například spisovatel Wiliam Seward Burroughs (který se mimochodem mezi hippies neřadil, stejně jako třeba Lawrence Ferlinghetti) psal o hledání peyotlu a výpravě za ním. Kaktus San Pedro (Echinopsis pachanoi (basionym: Trichocereus pachanoi)) je květinou patřící do široké rodiny sukulentních rostlin, která pochází z andských svahů Ekvádoru a Peru. Známa je též pod pojmy Pachanoi, Achuma, Huachuma, Aguacolla, Gigantón, El Remedio a Kaktus čtyř větrů. S výše zmíněným peyotem je blízce příbuzná. Zvláštní vzhled tohoto kaktusu je způsoben schopností přežít až extrémní sucho a teplo. Jako většina kaktusů je i tento druh opatřen trny, což jsou vlastně pozůstatky listů bez vlhkosti (vody), které se přeměňují na trny. Trny jsou zcela typickým rysem kaktusů, ne všechny je však mají. Známa je též ochranná funkce trnů za největších veder před sluncem a také před zvířaty. Kaktusy, které pak trny nemají, se chrání výhradně jedy (drogami), čili jejich vysokým obsahem (např. peyote, ale i sunami, pezuna de Venado, pata de Venado a jiné). Nakonec ani u San Pedra to nemusí být s trny až tak horké. San Pedro čili Echinopsis pachanoi (basionym: Trichocereus pachanoi) je nejlépe známým druhem z rodu Trichocereus. Tento tenký a sloupcovitý kaktus roste mnohem rychleji než peyote. Ve své domovině dovede poporůst až o 30 a více palců za rok, přičemž vykvétá v noci velkými bílými květy a ty pak přetrvávají i přes den. (Přečtěte si, jak pěstovat kaktusy, aby vykvetly.)V případě rodu Trichocereus se vědci nedovedou shodnout na množství druhů, jedni uvádějí až 47, jiní pouze 13 a právě meskalin obsahují kromě Echinopsis pachanoi i některé další druhy. Co se týká obsahu této drogy, vždy záleží na druhu a věku. Konkrétně sušené San Pedro obsahuje až 2,375 % meskalinu, ale též další alkaloidy (např. tyramin, hordenin, 3-methoxytyramin, anhalaninin a anhalonidin). Ještě v době, kdy k americkému kontinentu připlouvali první Španělé, se San Pedro jakožto droga těšil u místních domorodců značné přízni. Následná christianizace spojená s kolonizací však začala užívání San Pedra vytlačovat, byť samotnou rostlinu nikoli, jelikož ta je v některých oblastech doslova všudypřítomná. Prostřednictvím této rostliny prý ďábel sváděl duše indiánů. Nakonec i jméno San Pedro je křesťanského původu (sv. Petr, který drží klíče od nebeské brány … a právě kaktus San Pedro je pro pokřesťanštělé indiány dosud držitelem těchto klíčů). Ovšem i přes církevní persekuce a pokřesťanštění (christianizace = proces konverze jedinců či většího množství lidí ke křesťanství) indiánů se San Pedro těší značné oblibě do dnešních dnů. San Pedro způsobuje halucinace, člověk se z jeho účinků může při předávkování dokonce i zbláznit, obecně se však říká, že otevírá podvědomí, uvádí nás do stavu vyššího poznání a dočasného zjitření smyslů. Zároveň nám bere kontrolu nad sebou a svým chováním a vyloučeny nejsou ani hrůzné halucinace. Každopádně se meskalin přezdívá drogou pravdy, vyvolává změny vnímání barev a ztrátu orientace v čase i prostoru. Při vysoké dávce hrozí až rozpolcení osobnosti. Zastánci meskalinu však tvrdí, že odstraňuje obranné filtry lidského mozku. Indiáni dokonce věří, že San Pedro jim seslali bohové jako jednoduchou cestu k extázi a poznání skryté podstaty světa a lidského bytí. Jinak je meskalin též jedním z nejdéle studovaných psychedelik na světě a vůbec první psychotropní drogou, u které se začal pojem "psychotropní/psychedelikum" používat. Účinky meskalinu jsou popsány jako empatogenní (podobné MDMA) a potenciálně měnící život (meskalin podporuje radikální introspekci, uzdravení a pocit úžasu a úcty). Toliko další z opisů účinků této drogy. Indiáni využívali halucinogenní zážitky jako nezbytnost pro vytvoření konkrétních předpovědí a také nalezení duchovních příčin nemocí. V západním lékařství však tento kaktus nemá a nikdy neměl praktické využití. Zajímavé je též, že účinky kaktusu San Pedro jsou ve srovnání s peyotlem mnohem příjemnější. Vrchol stavů není až tolik ohromující a fyzický. San Pedro prý přitom i příjemně chutná, jen trochu hořce. Běžně se také nedostavuje nevolnost, která je u peyotlu naopak obvyklá. Nejčastěji se San Pedro užíval (a užívá) v podobě nápoje, který byl připravován ze sušených plátků kaktusu (byly vyvařovány ve vodě). Nápoj dosud vždy připravuje šaman a přidává do něj ještě řadu ingrediencí z jiných rostlin, přidávala se též drť z rozemletých kostí a nebo hřbitovní prach (ceremoniální směsi se dosud říká cimora). Rituály (obřady) se navíc řídily podle fází Měsíce.Získat chemickou cestou čistý meskalin by bylo i v dnešní době nesmírně drahé, navíc není vyzkoumáno, jaký smysl a účinky mají další alkaloidy v kaktusu (kaktusech) obsažené, nemluvě o jiných rostlinách, které se do rituálních nápojů dosud přidávají.Tím nejbezpečnějším je však samozřejmě pěstování kaktusu San Pedro v podobě pokojové rostliny a nebo ve vytápěném arboretu. Určitě nemůžeme a ani nechceme užívání psychedelických rostlin a látek doporučovat, propagovat a navádět k němu. Ovšem znát pozadí nádherného kaktusu, který si doma pěstujeme a vnést alespoň trochu jeho magické síly a pověsti, byť jen teoreticky, do dýchánků s přáteli, trochu filosofie, určitě neuškodí. Nakonec byly na dané téma již sepsány stohy knih a článků. Alespoň na chvíli zapomeneme na to, co upřednostňují lidské mocenské struktury, a proč se psychedelické látky dostaly na index.
