Přestože je většina lidí stále přesvědčena o tom, že podobný druh ochrany našeho majetku je pro ně nedosažitelný, opak je pravdou. Cena elektronických bezpečnostních zařízení je dnes srovnatelná s běžnými typy elektrických spotřebičů, jakých máme v domácnosti desítky. Samozřejmě, rozdíl je v pořizovacích nákladech na bezpečnostní systém, který má ochránit malý panelákový byt, jiné pak budou náklady na ochranu vily v hodnotě několika miliónů. Jakýmsi mozkem každého elektronického zabezpečovacího zařízení je ústředna, která přijímá a vyhodnocuje signály proudící ze snímačů a ovládacích zařízení systému rozmístěných podle potřeby po našem bytě nebo domě. Na základě analýzy těchto podnětů pak ústředna rozhodne o tom, zda vyhlásit poplach či nikoliv. Až v osmdesáti procentech případů využijí zloději ke vstupu do bytu vchodové dveře. Proto bychom pozornost měli zaměřit zejména na jejich zabezpečení. Základem je samozřejmě kvalitní mechanický zámek, ten však sám o sobě většinou nestačí. Vhodným doplňkem zámku a náročnější překážkou pro zloděje může být například magnetický detektor. Ten otevře dveře až po zadání číselného nebo jiného kódu. Pokud se někdo snaží otevřít dveře jiným, nelegálním způsobem, a ústředna tedy nezaregistruje odjištění systému, automaticky tento krok vyhodnotí jako narušení objektu a vyhlásí poplach. I když se může zdát, že jedinou chybou při zadávání přístupového kódu budete vaším zabezpečovacím systémem automaticky považováni za lupiče, není tomu tak. Na zadání kódu máte zpravidla několik pokusů a systém vyčkává s vyhlášením poplachu vždy až „na poslední chvíli“. Podobně jako vstupní dveře lze zajistit také ostatní vstupy do objektu, tedy i další dveře nebo okna, a to hned několika způsoby. Pro rozpoznání rozbití skleněné výplně oken nebo dveří se používají takzvané akustické detektory rozbití skla. Ty jsou naprogramované tak, že dokonale rozpoznají jen zvuk bortící se výplně oken. Můžeme tedy téměř s jistotou vyloučit, že snímače vyhlásí poplach ve chvíli, kdy nám v kuchyni upadne z ruky sklenička. Na pohyb nežádoucích osob uvnitř objektu zase upozorní infrapasivní snímače, které rozpoznají na základě analýzy teploty v místnosti přítomnost člověka v prostoru. Tyto snímače je ale po jejich instalaci nutné naprogramovat přímo na typ místnosti, kterou mají chránit. Tím předejdeme například tomu, že za zloděje označí bezpečnostní systém mouchu poletující v obýváku. Kromě nenechavců však představuje nebezpečí pro náš dům také požár. Proto bychom při výběru typů zabezpečovacího zařízení neměli opomenout ani požární snímače. Ty rozlišujeme na několik druhů, například ionizační, které jsou nejpoužívanější, dále optické nebo tepelné. Ionizační hlásiče pracují na principu detekce zvýšeného množství kouře v místnosti, jsou rovněž cenově nejdostupnější. Pokud máme do domácnosti zavedený plyn, neměli bychom opomenout ani detektory úniku plynu. Ty v případě zvýšení koncentrace plynu nad předem nastavenou míru automaticky aktivují zabezpečovací systém. Moderní zařízení umožňují rovněž nastavit, aby se při úniku plynu automaticky uzavřel jeho přívod. Volit můžeme rovněž z několika způsobů, jakým nám elektronický systém dá najevo, že v našem bytě či domě není vše v pořádku. Jednou z možností je interiérová siréna, jejíž pronikavý zvuk rychle odradí pachatele nebo upozorní sousedy. To je ale úkol i venkovní sirény, jež může být navíc doplněna o blikač, který vydává intenzivní světlo. K tomu, aby se o hrozbě či nebezpečí v bytě dozvěděl i jeho majitel, se používají komunikátory, které okamžitě zašlou zprávu na mobilní telefon nebo pevnou linku. Upozornit ale mohou také přímo policii či bezpečnostní agenturu.
