Vypadá to jako spiknutí a možná jste si toho už taky všimli. Katalogy, reklamy a další všudypřítomné nástroje marketingu nám do podvědomí ze všech stran tlačí představu, že každá domácnost je zalitá sluncem. I ten nejmenší byteček se tváří, že je prozářený svitem jasného dne jako španělská hacienda nebo vilka na Riviéře. Není divu, že se v takových podmínkách daří exotickým pokojovým rostlinám. Jaká je ale realita? Dobře polovina našich obydlí tone v polostínu, ve kterém je kumšt udržet naživu i kopřivu. Proto se dnes podíváme na rostliny, pokojové květiny, které si libují v neprozářených koutech a vypadají krásně, i když jim nemůžeme dopřát tolik světla. Jedničkou na vašem seznamu rostlin pro stinná místa může být parožnatka (Platycerium). Má velmi blízko ke kapradinám, byť jim výběhy svých listů není moc podobná. Můžete ji držet při zemi, aby převisem svým listů pokryla podlahu. Anebo ji klidně můžete umístit do závěsného květináče. A pokud rádi experimentujete, můžete ji zasadit jako přisedlý epifyt. Postačí jí jen „kapsa“ s organickým substrátem. Dobře bude vypadat všude. Původní domovinou této rostliny (celkem jde o 15 pěstovaných druhů) jsou tropy, respektive jejich podrost. To znamená, že uvítá teplo, ale nemá problémy s šerem. Ani v zimním období nesnáší pokles teploty pod 15°C. Dalším hostem z tropů se může stát prakticky kterýkoliv zástupce rodu Aglaonema. Jejich typickým znakem jsou zbarvené listy, v nejrůznějších provedeních a formách. Od našedlé, jasně bílé po růžovou, to vše na zeleném podkladu listů. Podobně jako u jim příbuzné diefenbachie. A co kromě toho, že vypadají hezky, dělají? Dohromady nic moc. Proto se jim někdy přezdívá spící panny. Jsou hezké a oblažují vás svou přítomností, ale jinak z nich nic jiného nekouká. Jsou do krajnosti nenáročné. Ve vegetační době je můžeme 2x do měsíce přihnojit standardním tekutým hnojivem, ale nezbytné to není. Jen průvan nemají rády. Čistí vzduch, je sympatický svým vzhledem, k péči je nenáročný a rád vám promine, když na něj trochu zapomenete. Představuje se zelenec (Chlorophytum), jedna z nejtolerantnějších rostlin pro každou domácnost. Jeho skromnost jej předurčuje k tomu dobře snášet i zastíněné pokoje. Skoro se zdá, že čím více ho trápíte, tím lépe se mu daří. Trs vyrůstající z centrální růžice nemusíte držet jen při zemi: když rostlinu zavěsíte, začne po čase spouštět na dlouhých stoncích výběžky do stran. Fádní zelenec pak vypadá o dost exotičtěji. Rostlinám pěstovaným v závěsu se přezdívá „pavoučí“, protože se jejich výhonky táhnou jako po síti. Stínem potěšíte také Aspidistry, respektive kořenokvětky. Charakterizují je sytě tmavě-zelené kopinaté listy, vegetativní dělení, nenáročnost. S až hraničním šerem komplikace nemají, slunce jim naopak vadí. Ale zato si žádají pravidelný přísun vlhkosti. V zimě si ráda dopřává klid a může i trochu proschnout. Za tuto velmi přiměřenou péči se vám odmění stále svěžím vzhledem. Ne, nepřirůstá zrovna zázračným tempem. Takže se nemusíte bát, že budete muset každou sezónu střídat květináč.Tam, kam ji usadíte, vydrží léta. Odolává většině škůdců a běžným nemocem. Je také ideálním společníkem kuřáků. Britové ji nazývají prostě bar-room plant, protože ji nevadí ani cigaretový kouř. Když jí chcete potěšit, otřete ji občas listy vlhkým hadříkem. Na oplátku vám pomůže s lapáním prachu a nečistot. Máte v případě pokojovek sklony k jejich až chorobnému hromadění? Chamedorea sličná vám naprosto rozumí! A vůbec i nevadí, když její květináč vmáčknete mezi tři další jiné květiny. V tlačenici, respektive v těsném zapojení, si hoví. Jako správná palma tím vřazením do zástupu chrání svůj kmen a listové úpony. Čeho si žádá? Stínu, klidu, vlhkosti. Je to jedna z mála doma pěstovaných rostlin, které si přímo říkají o severní stinný a vlhký kout. Vydrží tu věčně. Tedy, skoro věčně. Přesadit ji můžete, až když začne citelně přerůstat květináč. Jinak ale nikam nespěchá. Je prostě sličná ve své nenáročnosti. Když se řekne Monstera, obával by se jeden nejhoršího. O to příjemnější je setkání s nimi. Áronovitá liána s nápadně děrovanými listy je skutečně skvostná. Kvůli perforacím v listoví se jí také někdy přezdívá „květina švýcarského sýra“. Na jejích hluboce laločnatých listech byste si ale raději pochutnávat neměli. Obsahují totiž šťavelan vápenatý, za který by vám vaše ledviny nepoděkovaly. Ale o tom, že pochutnávat si na pokojovkách není šťastný nápad, si asi říkat nemusíme. Monstera je příjemná a poměrně robustní rostlina, která umí obsadit jinak tmavý prostor. V nenáročnosti po světle je její síla. Vnitřně uspořádanou spletitostí širokých listů si tahle pokojovka vysloužila přídomek ptačí hnízdo. A musí se nechat, že pokud chcete zahnízdit s tmavším bytě, mohla by být vaším ideálním společníkem. Sleziník hnízdovitý (Asplenium nidus) si totiž jako správná kapradina přísun slunečního záření zrovna nežádá. Teplo, to prosím ano. Vodu, pokud možno měkkou, odstátou. Ale sluníčko můžeme úplně vynechat. Z hlediska podmínek je to ideální záležitost do paneláku, stejně jako do tmavé knihovny. Mezi fíkovníky bychom mohli směle zařadit kolem tisícovky druhů, takže je jasné, že v takovém zástupu najdeme nejrůznější extrémy a odchylky od zažitých norem. Pro vyloženě stinné pokoje například maximálně vhodný fíkovník pryžodárný, gumovník. Tuhé plstnaté až kožovité listy, odolnost vůči suchému ovzduší, obliba šera. A extrémní vytrvalost. Pokud tomu dáte čas, vydrží s vámi celý život, a klidně přitom doroste výšky stropu. Sympatické na něm je, že jeho listy (zvlášť narosené) odráží světlo. Takže vlastně tmavý pokoj trochu prosvětlí. Patří mezi vynikající lapače nečistot a jsou dobré k čištění vzduchu. Zajímavostí je, že až jednou NASA vyrazí na Mars, počítá se s tím, že s nimi poletí i tyhle užitečné a nenáročné rostlinky. Do širších květináčů v tmavých koutech můžete nasadit „stromovitou“ arálii (Polyscias fruticosa), nebo naopak maličké fitónie, s mozaikovitě žíhanými listy. Pokud od nich nečekáte květ, přežijí v tmavém pokoji i bromélie, které vyžijí jen z pár hodin světla žárovky denně. Proto se jeví ideální třeba do ložnice. Krásné jsou i kulatolisté pepřence (Peperomia obtusifolia), nebo tradeskancie, které je problém zahubit. A nezapomeňte na filodendrony, potosy, zamiokulkasy (ty mají rádi koupelny) a gloxínie. I když váš dům či byt nemá zrovna ty nejlepší světelné podmínky, radostné zeleně se rozhodně zříkat nemusíte.
