Nejprve to chtělo dobrý plán, a ten nemohl vzniknout bez důsledné obhlídky terénu. Díky ní se podařilo vykreslit obrysy budoucí stavby tak, aby i na netradičně tvarované parcele získala maximum denního světla. Optimální orientace je základ každého skutečně funkčního domu. A dál? Architekti pojali novostavbu trochu z jiného úhlu. Doslova. Protože dům musel respektovat uliční linii a nepřesahovat výškou okolní zástavbu, vypořádali se autoři s výzvou posunutím úhlů a rovin obvodových zdí. Dům se přiklání k ulici a kopíruje její profil, sám však nabývá tvaru nepravidelného šestiúhelníku. Z parcely tak vytlouká maximum potenciálu včetně prostoru pro malý dvorek a uzavřenou předzahrádku. Vyosení domu a ostré úhly v místnostech srovnávají chytrá dispoziční řešení – sympaticky, a přesto nekompromisně. Patrné je to už u vstupních dveří, které jsou vůči stěně kopírující ulici zanořené. Naznačují, že plán daný vnější stěnou uvnitř domu neplatí a obyvatelé se zařídili po svém. Vstupní chodba je posazená jakoby kolmo na ulici a přiléhá k ní schodiště do patra. Tam se pojem volnosti podařilo naplnit v plné síle: tři pokoje se spolu s chodbou doslova koupou v denním světle. Může za to střešní nika, z níž jas proniká i do přízemí – schodiště je totiž zároveň „světlovodem“. V přízemí profil stavby vycházel z existující linie plotu vymezujícího parcelu. Objekt se k němu co nejúžeji přimyká a ponechává jen vnější srpek malé předzahrádky. Zabírá pouhých 6 metrů čtverečních, ale to stačí, aby obyvatelé z kuchyně vyhlíželi do zeleně a zároveň nepocítili tlak na soukromí. Dům si zachovává anonymitu, aniž by vybočoval z řady. Formální uzavřenost přestává platit směrem do zadního dvorku s malou zahradou. Třicet metrů čtverečních se může zdát navýsost skromným prostorem, ale na pár menších stromů, trávník a terasu bohatě stačí. Na zdi dvora se pnou prvky vertikální zeleně, které zahradu vizuálně rozšiřují. Nekoukáte na cihly, ale na rostliny – jako v zeleném kaňonu. K tomuto dvoru se upíná plán celého přízemí. Z otevřené trojice kuchyně, jídelny a obývacího pokoje směřuje výhled právě ven, do kousku soukromého ráje. Průchod umožňují široké prosklené posuvné dveře, které mohou být v létě stále otevřené a pomáhat s přirozeným chlazením domu. Na terasu ústí i prosklené dveře z hlavní ložnice. Spojení je tedy vizuální i fyzické. Hluchý prostor při severním okraji domu vyplnily místnosti technického zázemí: bojler, malá dílna a sklad. Dům není podsklepený, a tak se každý úložný prostor hodí. Skromnost a nenápadnost, naznačená fasádou i výškou shodnou s okolní zástavbou, přitom kryje fakt, že uvnitř je 110 metrů čtverečních využitelné plochy. Celý dům vnitřně dělí a vede dubové schodiště. Odděluje vstup od domu jako bariéra mezi poloveřejným a soukromým, z obou stran slouží šatně i kuchyni jako integrovaný úložný prostor a je „zdrojem světla“ sestupujícího z patra. Průnik světla do nitra domu je ústředním prvkem, který se upíná k vnitřní zahradě. Posezení na houpacím křesle jen dokresluje pohodu domácnosti, která se k projektu rodinného domu nebála přistoupit kreativně.Zdroj: Carbogno Ceneda ArchitectsFoto: Agnese Sanvito
