Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) z čeledi tisovcovité (Taxodiaceae) je právem označován jako mamutí strom. Není sice vyloženě rekordmanem co se týká stáří, jeho až 3000 let poráží borovice dlouhověká (Pinus longaeve), přesto je tento věk úctyhodný. A co teprve rozměry! Pravda, u nás sekvojovec doroste nejvýše okolo čtyřiceti metrů a vy se toho zaručeně nedožijete, přesto se ale stane již od samého začátku chloubou vaší zahrady. A raritou. Největším rostoucím sekvojovcem je však dnes General Sherman, který již dorostl do výšky téměř sto metrů. A vypravit se za ním můžete do USA. Starý je cca 2500 let, obvod kmene má 35 metrů a váží i s kořeny cca 2500 tun (jeho hmotnost paradoxně odpovídá věku – co rok, to tuna). Na našem území rostou největší sekvojovce v Ratměřicích, vysoké jsou více jak 40 metrů a u paty dokážou jeden strom obejmout čtyři lidé. Dokonce prý sekvojovce mohou dorůst až 130 metrů výšky, kdy již mohou soutěžit s lidmi stavěnými mrakodrapy. Pro svou velikost jsou sice sekvojovce vhodnější spíše do zámeckých parků. Pokud však máte rozlehlou zahradu, kde převažuje okrasná výsadba a právě jehličnany, je třeba počítat s rychlostí růstu sekvojovce a stářím. Nakonec může přerůstajícího velikána v některé z příštích generací snadno někdo pokácet, ale my se jím budeme kochat až do konce svého života, aniž by se nám jeho růst „vymkl z rukou“.Zajímavostí je, že v přírodě je přirozený výskyt sekvojovce obrovského omezen pouze na velice malé území kalifornského národního parku na svazích Sierra Nevady. Tyto stálezelené jehličnany zde dorůstají až stometrových výšek a „velí“ jim právě již zmíněný General Sherman. Kmen mají sekvojovce sloupovitý, zdola se rozšiřující (čím starší strom, tím více) a s mohutnými kořenovými náběhy. Sekvojovce jsou pokryté silnou borkou, která je červenohnědá, podélně rozbrázděná a měkká. Staré stromy mohou mít tuto borku silnou až 50 cm. Koruna mladých stromů je široce kuželovitá, pokud rostou na volném prostranství, ve starším věku je volná a nepravidelně zaoblená. Sytě zelené letorosty jsou kolem dokola obrostlé krátkými a srpovitě prohnutými jehlicemi. Jejich zelená barva má lehký nádech modré. Následkem chladu však hnědnou a zazelenají se zase až na jaře. Šišky (šištice) zůstávají na stromech několik let zelené, pod stromy najdeme šišky již tmavě hnědé a bez semen. Dospělé stromy vytvoří každý rok více jak 2000 nových šišek a každá z nich nese cca 200 semen. Na každém dospělém stromě tedy může být neustále až cca 10000 šišek s celkem cca až 20 milióny semen. Šišky sekvojovce jsou velké přibližně jako slepičí vejce a semínka jsou velice malá. Mají proto i velmi malou zásobu živin, které jsou potřebné pro klíčení a růst semenáčku. Vlastně nejsou tato semena sama schopna prorůst vrstvou napadaného jehličí. A v tomto případě pomáhají požáry. Při nich totiž drobná vegetace shoří, napadané jehličí je spáleno na výživný popel a semínka mohou vyklíčit a semenáčky růst. Mohutným stromům přitom požár neublíží. Navíc jsou kryté opravdu silnou vrstvou kůry. Sekvojovec obrovský je tedy vlastně takovým fénixem mezi dřevinami. Požár naopak pomůže otevřít šišky se zralými semeny, jejichž sprška se snese na zem, kde již najdou po požáru vhodné podmínky pro svůj růst. Přesto jsou ale semenáčky velmi choulostivé, načež vyžadují hlavně stálý dostatek vláhy a také dostatek slunečního záření. Byť semen po požáru vyklíčí mnoho, první týdny až měsíce přežije jen minimum semenáčků. Navíc další požáry zničí téměř všechny stromky, jež si ještě nevytvořily dostatečně silnou kůru. Ovšem až takovéto „plýtvání životem“ přímo odpovídá stáří stromů. Prostě není kam spěchat a přežijí jen ti nejsilnější a nejšťastnější. Vědci to mají dokonce spočítáno: pokud by se z každého sekvojovce ujal za 3000 let jen jediný, který by dosáhl stejné mohutnosti a stáří, zůstane počet těchto stromů v lokalitě zachován. Z možná až miliard semenáčků prostě nakonec vyroste jediný tisíciletý kmet. Pokud máte dostatečně velkou zahradu, je nasnadě právě o sekvojovci uvažovat. Úžasně doplní vaši stávající sbírku jehličnanů. Sekvojovec si přitom dnes běžně koupíte v zahradním centru v podobě různě velkých sazenic, není proto třeba si nechávat z USA posílat semínka a nebo se na místo jejich výskytu za každou cenu vypravit. Navíc najdete rostoucí sekvojovce se šišticemi i na našem území. Pokud pak sazenici vysadíte do výživné a dostatečně propustné půdy a poskytnete jí dostatek vláhy, poroste dosti rychle. Počítejte ale s tím, že již za několik desítek let půjde o pořádný strom. Před 25 lety jsme přivezli z Maroka semenáček libanonského cedru a dnes je vysoký cca 15 metrů. Pozor však, sekvojovec zabere časem i dosti velkou plochu. Do menší zahrady prostě nepatří. Je však možné si pořídit úzce sloupovitě rostoucí kultivar s převislými větvičkami a obchodním jménem 'Pendulum'. Buďto se vám budou takoví jedinci bizarně kroutit a nebo je můžete vyvazovat a vytvoří si pak kmen kůlový (sloupový). Stanoviště potřebuje sekvojovec slunné, mezi zálivkami je třeba nechat zeminu důkladně proschnout (a to i v případě pěstování v květináči), sekvojovec vyloženě vyžaduje období růstu v suché půdě. Ideální je pro mladé stromky závětrné stanoviště s mírným vánkem. V lokalitách s vysokou vlhkostí půdy a také vzduchu hrozí sekvojovcům plísně. Zajímavostí je, že sekvojovce mění své zbarvení v závislosti na teplotách, jejich větve hnědnou od podzimu, na jaře se pak stromy znova zazelenají s nástupem vegetačního období. Pozor však, při nadbytku vody budou stromy hnědnout také. Za dlouhé a mrazivé zimy je třeba mladé stromky ochránit, nikdy však nesmíme ani stromky pěstované v květináčích dávat na zimu do teplého interiéru, musí v době vegetačního klidu odpočívat! Čili jako živý vánoční stromek v mobilní nádobě se sekvojovec nehodí. Ovšem vyzdobený v zahradě bude vypadat báječně. Za mrazů je také třeba chránit kořeny mladých stromků před promrznutím (obzvláště těch v květináčích). Mějte vždy na paměti, že se příroda se sekvojovci příliš nemazlí a ztráty nepočítá. Navíc v lokalitě přirozeného výskytu jsou často celé sazenice v zimě přikryté izolační vrstvou sněhu. Na holomráz zvyklé nejsou. A ještě jedno upozornění, sekvojovec nikdy při výsadbě nekombinujte do skupin, vyloženě nesnese zápoj jiných dřevin, prostě je to samotář a v přírodě tvoří monokultury. V zahradě musí růst zásadně jako solitér!
