Begonie (Begonia), rostlinný rod z čeledi kysalovité (Begoniaceae), se člení do více druhů a prodává se mnoho šlechtěných kultivarů. A jedno mají až na výjimky společné, totiž že pochází z nižších pater tropických oblastí (rostou zde jako lesní podrost), proto vyžadují vyšší teploty a světlý stín. Jen několik druhů toleruje i plné slunce. Substrát potřebují propustný, ale humózní, stále mírně vlhký, ale nikdy ne přemokřený. Mnoho begonií roste a kvete celoročně, proto jsou pěstovány jako pokojové rostliny, ovšem právě hlíznaté begonie (Begonia tuberhybrida) mají latentní období, během kterého ukládáme hlízy na chladném a suchém místě. Vlastně jde o trvalky, které by však ve venkovním prostředí nepřežily naše zimy. Begonie objevil v 17. století francouzský františkánský mnich Charles Plumier. Ten rostliny pojmenoval na počest intendanta francouzského námořnictva Michela Bégona, se kterým se setkal při vědecké výpravě na Antily. Šest objevených druhů begonií (většinou s drobnými růžovými květy) Plumier popsal ve svém spise "Nova plantarum americanum genera" v roce 1703. Ovšem do Evropy byla první begonie (begonie různobarvá - Begonia discolor) dovezena až téměř o století později z východní Indie. Presl pak dal begonii český název křivolist s alternativním názvem kysala, ani jeden z nich se však neujal. Tedy s výjimkou názvu čeledi: kysalovité (Begoniaceae). A jelikož jsou domovinou původních begonií především horská údolí a stinné pralesy Jižní Ameriky, kde rostly i po zdech inckých osad, pnuly se po stromech a vykukovaly zpod mohutných stromů a jiných rostlin, pokud jim dopřejete podobné podmínky, nádherně ozdobí vaše stinnější okna, kouty zahrad i interiéry. Hlíznaté begonie (Begonia tuberhybrida) kvetou bohatě i ve stálém stínu, jsou proto ideálními kvetoucími balkónovkami pro okenní truhlíky na severní straně domů a vůbec na okna, balkóny lodžie a pavlače orientované tak, že na ně přímé slunce nemůže dopadnout. Název hlíznaté begonie zahrnuje velkou heterogenní skupinou begonií, které vznikly křížením různých botanických druhů begonií. Nejde tedy o samostatný druh. Jejich společným znakem jsou vlastně pouze hlízy, které mohou mít různý tvar i velikost. Rostliny pak mohou být vzpřímené, vysoké až 50 cm, ale také převislé. A mohou mít různě velké a barevné květy s různými počty okvětních lístků. Begoniím vyhovují stinná severní (případně východní) stanoviště. Právě přistíněná místa nádherně rozzáří svými výraznými, byť často drobnějšími květy. Stejně tak begonie rozsvítí stinná zákoutí zahrad, záhony podél vysokých stěn a pod košatými stromy. Je však při koupi třeba si dát pozor, abyste si nepořídili právě kultivar, který vyžaduje pro své kvetení přímé slunce. Čím oblíbenější rostlinný druh, tím větší šlechtitelská variabilita. Zajímavostí je, že květy begonií jsou jedlé a dokonce jsou velmi oblíbené při přípravách dortů, respektive jejich zdobení. Chuťově přitom mají jemné citrusové aroma. A jedlé a chutné jsou dokonce i listy některých druhů. Chcete tedy například něčím ohromit svatebčany? Nechte si dort nazdobit jedlými květy begonií. Další zajímavostí je, že se dříve begoniím říkalo voskovky, jelikož některé druhy mají lesklé tuhé listy, jejichž povrch připomíná vosk. Begonie vyžadují dostatečně propustnou, kyprou, ale humózní půdu (substrát). Tu je navíc třeba udržovat stále mírně vlhkou. Za léta begonie přihnojujeme tekutým hnojivem určeným pro pelargonie, jelikož begonie mají podobné nároky na živiny. Většina druhů a kultivarů begonií uvítá vyrovnanou zálivku, žádná však nesnese přemokření. Odkvetlé květy přitom nemusíme odstraňovat, postupně opadávají samy. Jelikož jsou begonie opravdu choulostivé i na malé mrazíky, nesmíme chvátat s výsadbou na záhon či do truhlíku a s umisťováním truhlíků ven. Vlastně se k nim chovejte jako k okurkám, které vyžadují teploty vyšší jak +15 oC, aby se jim dařilo a rostly. Rozhodně begonie patří ven až po ledových mužích a lépe ještě déle, letos to byl dokonce až začátek června. Pokud si begonie pořídíte dříve, dejte je do vytápěného skleníku, zimní zahrady, případně prosklené verandy. A ještě lépe přitápěné. Do okenních truhlíků a květináčů.Do nádob včetně závěsných na balkony, lodžie, terasy a pavlače.Do letničkových záhonů (begonie ze skupiny semperflorens).Do země jako obruba trvalkových záhonů, ale na stinnějších stanovištích.Do květináčů a truhlíků jako hrobové rostliny milující stín, případně přímo do země v případě hrobů bez vrchních kamenných desek.Do květináčů jako pokojové rostliny vhodné nejčastěji na stinnější místa bytů.Do výsadeb v kombinaci například s vrbinami, lobelkami a povijnicemi, čímž dosáhneme opravdu pestrobarevného stinnějšího balkónu. I když begonie to dovedou i samy. Do polostínu se též hodí například netýkavky, nestařce, kopřivěnky a bramboříky. Do plného stínu bohyšky. Zdroj: zahradnictvi-flos.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, idnes.cz, dumazahrada.cz
