Nezastřešené přístavby typu balkon, terasa, lodžie atd. jsou stále častějším prvkem, který se objevuje u rodinných domů. Vzhledem k umístění balkonů či teras mimo zastřešení a tepelně izolovaný interiér jsou tyto části domu exponovány silným výkyvům teploty, tlaku vody ze spodní vlhkosti a působení UV-záření. Vysoké výkyvy teplot způsobují, že se materiály neustále rozpínají a smršťují, což má za následek u materiálů s nižší elasticitou postupné rozrušení jejich povrchu a následnou degradaci materiálu. Tento problém vyvstává zejména u materiálů založených na minerálním základu-cement, vápno, písek aj. Z tohoto důvodu je potřeba při realizaci těchto částí domu používat materiály s vyšší flexibilitou. Samotná flexibilita materiálu ovšem nestačí. Velmi negativní efekt na povrch balkonu má totiž i působení všudy přítomného UV záření. UV záření představuje poměrně silný zdroj energie, který konstantně působí na vystavený materiál. Na mnoho materiálů má bohužel tento element ničivý vliv, kdy při delší expozici opět dochází k povrchové degradaci materiálu, což má za následek poškození podlahy na daném místě. Tento jev se bohužel vyskytuje i v případě jinak flexibilních materiálů obohacených o syntetické složky či přímo na syntetických složkách založených. Z těchto důvodů je potřeba vybírat pro realizaci podlah v těchto oblastech domu flexibilní materiály s dostatečnou odolností vůči UV záření. Jedno z inovativních řešení, které se poslední dobou stále více objevuje na trhu, je použití rozlévaných stěrek a nátěrů na bázi polyuretanu, které vynikají právě díky vysoké odolnosti vůči již zmíněným výkyvům teploty a vystavení UV-záření. Kromě požadované odolnosti vůči klimatickým změnám mají tyto materiály řadu dalších vítaných vlastností např. dobrá odolnost vůči mechanickému i chemickému poškození, neklouzavost a dobré hydroizolační vlastnosti. Další výhodou těchto systémů je možnost použití poměrně velké variace povrchových úprav při zachování požadovaných vlastností materiálu a hlavně velice snadná aplikace. Principem tvorby polyuretanové pryskyřice je postupné vytvrdnutí tekuté pryskyřice, která se nanáší v tenkých vrstvách na spravovanou plochu. Tato pryskyřice vzniká smícháním dvou jinak netuhnoucích kapalných složek, které výrobci konvenčně nazývají složka A a složka B. Po smíchání těchto složek dochází k chemické reakci, která má za následek vytvrdnutí kapaliny do formy tenké vrstvy plastického materiálu. Nespornou výhodou práce s pryskyřicemi je právě zmíněný fakt, že při realizaci pracujete s tekutým materiálem, který má přirozenou tendenci vytvářet vodorovnou hladinu na povrchu a zároveň je schopen vyrovnat drobné nerovnosti v podkladním materiálu. V průběhu tuhnutí se rozpouštědlo z tekuté pryskyřice odpařuje, a tudíž nedochází k narůstání objemu v průběhu tvrdnutí pryskyřice, jak by se mohlo zdá. 1. Příprava podložíPrvní fází realizace podlahy z polyuretanové pryskyřice je očištění a úprava podloží. Ideálním podkladem pro pokládku polyuretanové podlahy je rovný, na hrubo zbroušený beton, který byl zbaven nečistot (prach, mastnota, fleky od benzínu, nafta aj., plísně, atd.). V případě vyhlazeného betonu je potřeba před aplikací povrchu přebrousit, čímž dojde k jeho zdrsnění. Pokud bychom totiž pryskyřici nanesli na hladký beton, tak se pravděpodobně na podklad nepřichytí a brzy se začne odlupovat. Stejný jev zle pozorovat i v případě mastného povrchu.Po nachystání podkladního povrchu se může přejít již k prvnímu kroku pokládky samotné podlahy.2. PenetraceV tomto první kroku se na beton nanáší penetrační nátěr, který zacelí betonový povrch a mnohonásobně zlepší přilnavost povrchu k polyuretanovému nátěru. Aplikace penetrace se provádí tím způsobem, že se penetrace vylije do aplikovaného místa a následně se pomocí válečku roznese do plochy. Po roznesení se penetrace nechá ztvrdnout (cca několik hodin-záleží na vzdušné vlhkosti a teplotě). Po vytvrdnutí je povrch připraven k dalšímu kroku. Pro účel penetrace je potřeba použít penetrace navržené přímo pro polyuretanové či epoxidové podlahy, které jsou založeny na stejné bázi jako svrchní materiál. V některých případech se penetrační a svrchní nátěr liší pouze poměrem vody (či jiného rozpouštědla), ve kterém je pryskyřice připravena. Penetrace mají vyšší poměr vody (méně viskózní), aby došlo k lepšímu zatékání do pórů v betonu. Pro pokládku podlahy z polyuretanové pryskyřice by tedy měla být použita penetrace na polyuretanovém základě, nicméně kvůli vysoké ceně polyuretanu se dnes pro tento účel majoritně používají penetrace na bázi mnohem levnějšího epoxidu, které nabízí velmi obdobnou přídržnost jako penetrace polyuretanová. 3. Hlavní polyuretanová vrstvaPo vytvrdnutí penetrace je povrch připraven k nanesení hlavní a často i finální vrstvy podlahy. Zde už přichází v úvahu několik způsobů, jakými lze podlahu udělat. Hlavní rozdíl mezi jednotlivými způsoby provedeními tvoří vyšší či nižší důraz na estetickou stránku podlahy. Samotná polyuretanová podlaha nabízí spíše praktické, tzv. průmyslové, řešení. V tomto případě se na zpenetrovaný povrch rozlije tekutá pryskyřice a roztáhne se válečkem do plochy. Takto rozlitá pryskyřice v řádu několika hodin ztuhne a vytvoří celistvý jednobarevný povrch. Do tekuté pryskyřice lze přimíchat barevné pigmenty, čímž se změní její barva na požadovaný odstín. Tato podlaha představuje jednoduché a praktické řešení zejména pro podlahy sklepů či průmyslových prostorů-nákladní rampy, sklady, atd., kde není kladem důraz na pohledovou stránku podlahy. V tomto případě je realizace podlahy velice jednoduchá. Pryskyřice se rozlije do plochy a nechá se zatvrdnout. Druhý den se postup zopakuje v druhé vrstvě a je hotovo. 4. Dekorativní povrchPo aplikaci první vrstvy je ještě množné do čerstvě rozlité pryskyřice vsypat křemičitý písek frakce 0,3-0,6 mm. Vsypaný písek se následně zalije druhou vrstvou pryskyřice, jak již bylo zmíněno, čímž povrch získá protiskluzné vlastnosti. Jinou možností, jak polyuretanový povrch upravit do více dekorativní formy, je použití svrchních nátěrů ve více barvách. V tomto případě je možné finální nátěr po rozlití dekorovat nátěrem jiné barvy, který se vlévá do tvrdnoucího nátěru, čímž se mohou vytvořit rozmanité dekorační vzory. Další možností dekorace svrchního nátěru je použití tzv. chips. Pojmem „chips“ jsou myšleny plastové piliny v různých barvách, které se rozsypávají po čerstvě naneseném prvním nátěru polyuretanové pryskyřice. Během tuhnutí se chips přilepí k pryskyřici a stanou se součástí jejího povrchu. Po vytvrdnutí se povrch s chips přelije ještě jednou vrstvou transparentní pryskyřice, čímž se povrch vyrovná a uzavře. Dekorativní prvky se dají zakomponovat i přímo do nátěru přidáním speciálních pigmentů, které po rozetření nátěru do plochy mají tendenci se shlukovat do agregátů, které vytváří v podlaze jemné struktury či mramorové vzory. Speciální alternativou pro realizaci podlah jak exteriérových tak interiérových prostor je tzv. kamenný koberec. Samotný kamenný koberec není pro svět podlah žádná novinka a jeho použití bylo již mnohokrát pozorováno. Jaký je tedy rozdíl mezi kamenným kobercem nabízeným v tomto článku a kamennými koberci, které můžeme občas vídat kolem bazénů, na terasách a jiných místech kolem rodinných domů? Obliba tohoto finálního povrchu nebyla nikdy velká z důvodu omezené životnosti navzdory poměrné vysoké ceně. Velmi často se totiž koberec začne po několika letech tzv.“drolit“. Tento jev je způsobem použitím pojiv na bázi epoxidové či akrylátové pryskyřice. Obě zmíněné pryskyřice nejsou schopné odolat UV záření, což vede k postupné degradaci materiálu. Nejprve vznikají malé trhlinky, kterými se do podlahy dostává voda, která následně působením mrazu podlahu doslova roztrhá. Tomu se dá předejít použitím již zmíněných polyuretanových pryskyřic, vyznačujících se vysokou odolností vůči ničivému UV záření. Lze je použít jako pojivo pro kamennou drť i jako finální povlak přes kamenný koberec. Takto ošetřený koberec by měl být výrazně odolnější vůči přírodním vlivům a měl by si zachovat svojí tvář i po několik desítek let, což garantují i někteří výrobci (Hahne-garance kvality 25 let). Použití polyuretanových pryskyřic nabízí v dnešní době novou alternativu při realizaci podlah jak v exteriérových, tak v interiérových částech domů. Velkou výhodou tohoto materiálu je zejména vysoká odolnost vůči povětrnostním vlivům (UV záření, výkyvy teplot,…) a snadná realizace. Ovšem i tento materiál není bezchybný. Hlavní nevýhodou tohoto materiálu je cena, která je výrazně vyšší oproti pryskyřicím na bázi epoxidu, akrylátu či jiných polymerujících látek. Tento element je nedílnou součástí práce s tímto materiálem a zákazník s tím musí počítat, ať už si zvolí jakéhokoliv výrobce či dodavatele. Každopádně je potřeba zdůraznit, že v tomto případě je výše ceny úměrná kvalitě kupovaného zboží a kupující tedy může mít jistotu, že se mu investované peníze zúročí v kvalitě a životnosti realizované podlahy. Závěrem tohoto článku je potřeba zmínit, že hlavním cílem článku je inspirovat či seznámit čtenáře s inovativním řešením podlah jak exteriérových tak interiérových prostor, který na trh přichází v podobě polyuretanových pryskyřic. V článku jsme vás seznámili s vlastnostmi polyuretanové pryskyřice a vysvětlili, v čem spočívá výhoda jejího použití oproti jiným pryskyřicím či polymerům. Následně jsme vám nahrubo nastínili postup, jakým se pryskyřicová podlaha pokládá, a seznámili vás s některými typy pryskyřicových podlah. Výše zmíněný postup berte prosím pouze jako nastínění pokládky jelikož skutečná pokládka vyžaduje přesnější postup a instrukce, které nejsou v článku zmíněny. Poslední větou je potřeba ještě zmínit, že kvalitě tohoto materiálu odpovídá i jeho cena, která výrazně převyšuje jiné materiály podobného charakteru, z čehož vyplývá otázka, jestli se investice do tohoto materiálu vyplatí? Na to už si ovšem musí odpovědět každý sám.
