Salaš je z definice „letní sídlo pastevců ovcí“. Což u lidí neznalých kontextu může vyvolávat představu nějaké romantické sezónní rezidence. Praxe ovšem byla o dost skromnější. Salaš jako taková sloužila jen jako to nejnutnější provozní zázemí pro letní pastvu ovcí v horách. Tedy především ohradu pro ustájení ovcí v noci, neboť hladoví vlci kroužili okolo; přístřešek pro pasáka; potažmo minimální prostor, kde bylo možné zpracovávat ovčí mléko. Vše očesané až na samu holou podstatu své funkce, dokonale jednoduché a nenáročné. Dílem právě proto, že jen co se sezóna nachýlila ke konci, ponechal „pastevec“ salaš svému osudu a sešel spolu se stádem ovcí zpět do údolí. Tak zkrácený popis sice někomu vyzní romanticky, ale odrážel spíš drsnou realitu života těch, co museli vystačit z mála. Ať už na Valašsku, na Slovensku. Anebo třeba v Portugalsku. Protože i tam byla tradice „letních sídel pastevců“ a jejich salaší pevně zakořeněná. Jen tedy asi bez žinčice a dlabaných fujar. A neříkalo se jim salaše, ale Choças. V kraji Vagar, v okolí portugalského Belmonte, bývaly hřebeny hor posety desítkami, dost možná stovkami ovčáckých přístřešků. Dnes už tam samozřejmě nestojí žádné. A právě to motivovalo místní developery, usilující o zvýšení cestovního ruchu, k projektu The Vagar Country House. V krátkosti, hodlali nechat na místech bývalých salaší zbudovat „sezónní obydlí“ pro turisty. Na architektech ze studia Filipe Pina Arquitectura bylo vytvořit na „pozemku“ – tedy spíše na náhorní planině o rozloze 250 hektarů - tři takové domky, které by evokovaly obraz tradičních přístřešků. Skryté mezi skalními výchozy a místní vegetací jsou strategicky orientovány směrem k údolí Cova da Beira a nabízejí výhledy k Serra da Estrela, nejvyšší hoře kontinentálního Portugalska. Jejich umístění se snaží respektovat přírodní kontext lokality i topografický profil hory, což umožňuje jejich uživatelům být obklopeni krajinou bohatou na přírodní krásy, a přitom v soukromí. Tyto moderní portugalské salaše, Choças, vychází z modulární dřevěné konstrukce, což jim umožňuje dobrou adaptaci ke konkrétní lokalitě. Mají nápadný trojúhelníkový profil, výrazné prosklení štítů. A uvnitř jsou jen minimálně členěné. Vypadají jako dřevěné stany s plechovou střechou a komínem.Uvnitř jsou, po vzoru salaší, zařízeny extrémně nenáročně. Očesané na samu podstatu funkce, tedy hřejivě teplého přístřešku, s kuchyňkou, kamny a lůžky, koupelnou. Ta jediná se nachází v oddělené sekci mezi kompaktní obytnou a spací částí prostoru. Tyhle salaše se mohou zdát až příliš prosté, ale na nezájem nájemců si stěžovat rozhodně nemohou. Vyzkoušet si „prázdniny jinak“, měsíční nebo dvouměsíční pobyt v horách v takové salaši, chce spousta lidí. O ovce se přitom nestarají, spíš se tu snaží uspořádat si myšlenky. A v nenáročném prostoru „meditativní“ chaty, jež upomíná na někdejší salaše, jim to zjevně jde dobře. Projekt Filipe Pina Arquitectura je podnětný i tím, že byť do horské krajiny vnáší nové stavby, činí tak nerušivě, s úctou k původnímu vyznění letních sídel pastevců ovcí.Zdroj: Filipe Pina ArquitecturaFoto: Ivo Tavares Studio
