Modrovous je ve Francii synonymem následků všetečné zvědavosti, zlidovělým příběhem šlechtice s modrým vousem, který vraždil své manželky, ta poslední jeho strašlivé tajemství díky své všetečnosti odhalila, což nakonec vedlo až k Modrovousově smrti. Avšak jediným, co má náš modrovous rostlinný společného s tímto příběhem, je právě „modrý vous“, tedy „modré květy“. Ořechoplodec (Caryopteris) patří do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) a má též více výstižných jmen anglických (bluebeard - modrovous, blue spirea – modrý tavolník a blue mist - modrá mlha, opar). A kvetoucí skutečně jako modrý opar v zahradě vypadá. Do toho mlžné podzimní počasí a dokonalost je dokonána. Proč se však tato rostlina jmenuje česky právě ořechoplodec, je nezodpovězenou otázkou. Kvůli ořechům se každopádně nepěstuje. Plodem rostliny je tobolka se čtyřmi drobnými semínky, která je ořechům podobná opravdu jen vzdáleně. Tento listnatý a bohatě kvetoucí keř nejenže vykvétá hodně pozdě, ale pozdě mu také opadává listí. Nehodí se přitom jen do zahrady na trvalkové záhony, ale i do mobilních nádob, kdy může zdobit terasu či balkón.Upřednostňuje chráněná, ale slunná stanoviště, byť vykvétá tak pozdě, miluje teplo a dobře snáší i sucho. Upřednostňuje propustné půdy, které mohou být chudé na živiny. Doslova vodopádu modrých květů se pak dočkáme v srpnu až září a co víc, kvést vydrží velmi dlouho a láká nejen lidské pohledy, ale také hmyz. Přitom je silně vonný (včetně listů) a medonosný. Pokud si utrhnete list a promnete jej v prstech, ucítíte příjemnou citrónovou vůni, což právě láká včely, čmeláky i motýly a zajistí opylení rostliny. Známo je šestnáct druhů ořechoplodce, nejrozšířenější je však ořechoplodec klandoncký (klandonský) (Caryopteris x clandonensis). Zahradní odrůdy ořechoplodce totiž vznikly v roce 1930 v anglickém Clandonu. A množství kultivarů je dnes velké, odlišnost najdeme především v odstínech modrých květů. Zajímavá je pak historie tohoto druhu, jelikož byl poprvé nalezen jako spontánní kříženec mezi druhy ořechoplodec mongolský (C. mongholica) a ořechoplodec šedivý (C. Incana) ve 30. letech 20. století. Ořechoplodec (ořechokřídlec) klandonský tvoří až 1 metr vysoké keře, hustě obrostlé a silně vonné. Větve má tenké a křehké, listy jemně ojíněné, šedozelené a kopinaté. Bohatá květenství se tvoří na jednoletých výhonech. Ořechoplodce se snadno množí semeny a to natolik snadno, že se nám jimi mohou rozšiřovat po zahradě a bohužel i do okolní přírody. Proto pozor, rostlina se může chovat jako silně invazivní. Množení je též snadné pomocí řízků získaných při silném jarním řezu, který ořechoplodci prospívá. Na začátku článku jsme použili slovo poklad, ovšem ořechoplodec pokladem skutečně je. Modrá barva květů je u dřevin vzácností, velmi ceněné je pozdní kvetení stejně jako pozdní medonosnost. Expenzivnosti tohoto druhu můžeme využít například podél zahradní cesty, kdy budeme keře řezem udržovat v podobě nižšího podrostu.Stinnou stránkou je snadná lámavost křehkých větví a možné namrzání keřů za tuhých zim, ochotně však na jaře zase obrazí, zregenerují a rychle rostou. A pozor, raší velice pozdě, častou chybou je proto odstranění keře, o kterém se pěstitel domnívá, že v zimě zmrzl a uschnul. Není to však pravda.
