Rodinný dům, který teď znovu povstal na úbočí pohoří Serrat de la Cadalt ve španělské Gironě, má k historii opravdu blízko. Ve svých hrubých obrysech tu totiž onen dům, venkovská farma, stál nejspíš od temného středověku. A žil si svým životem, s přestavbami, úpravami, rozšiřováním. Než byl, protože i zánik k životu patří, před několika desetiletými opuštěn. Chátral, rozpadal se. Stal se ruinou, která obvodem a silou svého masivního zdiva připomínala jakousi zříceninu. Tuhle „zříceninu“, pozůstatky starého španělského statku, pak objevili během své dovolené manželé z Anglie. Z Londýna. Kteří si celé to stavení v rozvalinách i s 65 000 metry čtverečními pozemku koupili pro sebe. Snad jako investici do budoucna, snad jako bydlení pro dovolené nebo haciendu na stáří. To bylo ještě v 90. letech. Vlastně až dodatečně řešili, co s tím pozemkem a zříceninou bude dál. Čím více času totiž trávili v Londýně, tím více se jim stýskalo po venkovské krajině Serrat de la Cadalt.Nakonec se rozhodli, že celé své živobytí přesunou z metropolitní Anglie na španělský venkov. Že si na tom svém pozemku postaví moderní nové bydlení, které jim umožní pracovat z domu, distančně, na dálku. A tehdy také začali objevovat nové roviny své nemovitosti. Byť byla patrná jen v rozvalinách zdí, fascinovalo je, jak chytře vlastně byla vystavěná. Jak dalece byla kdysi soběstačná, nezávislá na svém okolí. Jako ten pevný a bezpečný hrad, který poskytuje dokonalé zázemí v časech nepokojů. Ohromilo je to. A rozhodli se vrátit vše zpět. Z představy o domě ve venkovské krajině, kde budou moci pracovat na dálku pro Londýn, neslevili. Ale výrazně pozměnili svůj plán na novou výstavbu. V zásadě se rozhodli oživit ruiny do původní podoby, jen v lehké adaptaci procesů, jež jsou dnes s technologiemi mnohem snazší. Dům je tedy po totální rekonstrukci zcela soběstačný. Z hlediska energií i zásobování vodou. Díky instalaci fotovoltaických panelů s bateriemi, systému splachovacích nádrží dělaných na míru, dosahuje dům skutečně vysoké míry autonomie. Jedna venkovní cisterna, sycená dešťovou vodou, byla přeměněna na bazén pro ochlazení. Okolní hektary půdy, z nichž některé jsou obdělávány – majiteli domu i v pachtu nájemníky - teď produkují více než dost potravin, které uspokojí potřeby britského páru. Nezávislost je hodnotou, kterou si na svém oživeném obydlí nesmírně cení. Dělá z jejich domova právě onen pevný hrad. Který si může dovolit být zevnitř docela moderní, nový, protože byl vystavěn téměř od začátku. Jen na chytře řešeném půdorysu, který odpovídá archetypu gironských statků. Zkrátka když něco dobře funguje, je lepší to neměnit. Oba manželé z Anglie sem přišli s vizemi a plány na změnu. Nakonec ale zůstali u toho, co zde fungovalo tak dlouho. Protože to nemělo chybu.Zdroj: Fran Silvestre ArquitectosFoto: Fernando Guerra, FG+SG
