Rod musanda (Mussaenda) patří do čeledi mořenovitých (Rubiaceae) a pochází z tropů Afriky, Asie a Polynésie. Nejčastěji pěstovaná musanda červenolistá (Mussaenda erythrophylla) s výrazně zvětšenými kališními lístky je zdobná především jejich kontrastem s barvou květů. V zahradě s touto choulostivou dřevinou v našich podmínkách neuspějete, ovšem v bytech v podobě pokojové rostliny ano. Ne každý druh musandy se však hodí i do bytů. Musandy tvoří nejčastěji nižší keře, jejichž některé výhony mají tendenci šplhat. Je proto nezbytná údržba pravidelným řezem, aby nevznikly nevzhledné zpletence. Zdobně dokonce vypadají i letorosty svým červenavým ochlupením. Ostatně zdobné jsou listy musand a tvar těchto rostlin. Ovšem nejzdobnější jsou květní chocholíky. Ty se skládají z pětičetných květů s úzkou a zdola srostlou korunou s červeným středem. Vnitřní květy mají pět kopinatých kališních lístků, vnější květy jeden kališní lístek, který je výrazně zvětšený, dokonce až téměř okrouhlý. Tento kališní lístek je často zářivě zbarvený. Plodem musand je tobolka. Musandy jsou mírně jedovaté a to celé rostliny, pokud byste je tedy chtěli pěstovat doma jako pokojovky, je to třeba vědět. Obzvláště kvůli dětem. Rostlinám doma najdeme co nejsvětlejší stanoviště a vyšší pokojovou teplotu jim udržujeme i v zimě. Jsou opravdu teplomilné. Ve vegetačním období vyžadují vydatnější zálivku a pravidelné přihnojování. Stinnou stránkou regulace rostlin řezem je pravděpodobné oddálení kvetení. Rozmnožovat můžeme tyto rostliny generativně výsevem semen i vegetativně pomocí polodřevitých řízků. Pro pěstování volíme opravdu kvalitní substrát, který je dobré vylehčit agroperlitem. Kromě musandy červenolisté (Mussaenda erythrophylla) lze pěstovat také druh Mussaenda pubescens, Mussaenda pilosissima (kvete červeně a má bělavý, výrazně zvětšený kališní lístek) a Mussaenda flava (kvete žlutě a kališní lístek má též bělavý).Zdroj: izahradkar.cz
