Týká se to i stavebnictví, které musí hledat způsoby, jak se přetvořit v oběhový (cirkulární), nízkouhlíkový systém, který je ve větším souladu s přírodními / biogenními procesy. Co si pod tím představit? Obvyklým příkladem nedobré praxe a terčem všech kritiků vysokých emisí je třeba beton. Ten se, vzhledem k tepelným a chemickým procesům při výrobě cementu, pojí se skutečně výrazným příspěvkem uhlíku. A zůstává největším přispěvatelem CO2 do atmosféry v rámci celkových emisí celého stavebního průmyslu.Je skvělým stavivem, to ano. Kvůli své cenové dostupnosti zůstává rozhodujícím prostředkem sociálního a ekonomického rozvoje. Ale škodí životnímu prostředí. Jedna větev kritiků by tak ráda beton nahradila něčím jiným. Udržitelnějším, dostupnějším a k životnímu prostředí šetrnějším. Jenže co si budeme povídat, i když má třeba dřevo nebo stlačená hlína velký potenciál v ekologickém stavitelství, beton jen tak nahradit a funkčně zastoupit nedokáží. Naštěstí tu je i druhá větev kritiků, která se soustředí na tzv. granulární přístup. Při něm se přemýšlí nad tím, jak si beton ponechat, ale přehodnotit jeho složení. Třeba zrovna cement. Designéři ze společnosti 3XN, společně s nezávislým výzkumným centrem GXN a firmou Biomason to zkouší například tak, že v rámci projektu materiálové inovace vyrábí takzvaný BIOBETON. S využitím patentované technologie Biocement se tu do procesu výroby zapojují nemodifikované bakterie do pěstování materiálu ne nepodobného cementu. Který je o dvacet procent lehčí než betonové bloky, ale je dokonce třikrát pevnější. Že to zní přinejmenším zvláštně? Však se také na praktické prezentaci v roce 2023 v Kodani (na výstavě Resent Materials) setkalo víc než dost nedůvěřivých skeptiků. A na vlastní oči si mohli prohlédnout, jak prakticky „z ničeho“ roste sloup, vypěstovaný bakteriemi. S minimálním přispěním člověka byl hotový za dvaasedmdesát hodin.Mohlo by vás také zajímat: Nové tvárnice posouvají hranice, jsou ekologicky udržitelné. Ano, pořád to zní jako sci-fi. Ve skutečnosti je to ale spíš lekce z biologie. Onen cementu podobný materiál totiž bakterie vyrábí biomineralizací. Svým metabolismem. Proces užitý v Kodani měl podobu mikrobiálně indukovaného srážení uhličitanu vápenatého. A vykonávaly ho bakterie Sporosarcina pasteurii. Ne jen tak od sebe, bylo jim třeba „přidat“ víc močoviny a vápenatých iontů, aby u nich došlo k nadprodukci enzymů, z nichž pak došlo k ureolytické biocementaci. Laicky řečeno, při tom procesu dochází za přítomnosti určitých chemických látek a podmínek prostředí k vysrážení minerálů metabolismem bakterií. Vznikající minerální útvary pak lepí (správně bychom asi měli říkat „aglomerují“) volné kousky kameniva, z nichž vytvářejí pevný materiál, připomínající beton. On to tedy pořád je beton, ale bez toho energeticky a emisně náročného cementu.Celkově proces vyžaduje násobně méně energetických zdrojů než výroba cementu a/nebo betonu. A ke konstrukci není zapotřebí žádné kamenivo, bakterie si vystačí s pískem nebo zeminou. S tím, že se nemusí pracovat jen se surovými materiály, ale dá se zužitkovat - upcyklovat – i odpadový materiál ze stavebnictví. Vezmete tedy podrcené cihly, sklo nebo beton a necháte z nich bakterie slepit nové konstrukce. Prozatím tedy jen sloupy. To ostatní je budoucnost.Podstatné je, že designéři ze společnosti 3XN ukázali možnou cestu. Poukázali na to, že není třeba jen brblat nad vysokými emisemi cementu/betonu, a marně dumat nad tím, čím beton nahradit. Nabízí model, který umožňuje dál beton ve stavební praxi ponechat, ale Zlepšit jeho složení tak, že se fakticky obejde bez cementu.Zdroj: 3XN
