Na podzim přeci už nic neroste, takže trávník už můžeme nechat být. Nebo ne? Pravda je taková, pažit zeleného trávníku vesele přirůstá dál, i když už se sezóna nachýlila ke konci. A to, co učiníme trávníku na podzim, se dost výrazně promítne do jeho stavu, až přijde jaro. Sekačkou už tedy nekrátíme na anglickou golfovou rovinku, ale minimálně jeden nebo dva podzimní sestřihy si trávník ještě zaslouží. Hodí se vědět, co povídali v předpovědi počasí, a úplně to nepřehánět. Pod sníh by měl jít trávník ideálně s výškou pokryvu okolo 6-7 centimetrů, nižší porost by mohl snadno promrznout a bídně zhynout. Sekejte tedy na vysoko. Podzim je také ideální doba na provzdušňování, vyčesávání a uhrabávání trávníků. Aspoň tam, kde fandíme jejich bezchybnému vzhledu. Stromy si jistě za dobrou úrodu odpočinek zaslouží, ale do klidového stavu se jim vyplatí trochu ulehčit. Ne tedy všem. Podzimní řez je výsadou peckovin (zatímco jarní řez je spíše záležitostí jádrovin). Takže ano, jabloním a hrušním dopřejte pokoj, ale višeň, slivoň, třešeň, meruňka a broskvoň si menší sestřih před zimou zaslouží. Pracujeme citlivě, ne příliš radikálně, abychom strom neoslabili, ale jen „vyvedli“ k dobrému stavu. U keřů se ale kadeřnických úprav vyvarujeme. Rány už keře na podzim nedokáží tak efektivně zacelit, a hrozila by jim infekce. Staří dědkové ale moc dobře věděli, proč kmeny ovocnáčů na podzim natírají vápnem. Kromě toho, že je to vynikající forma dezinfekce (a dezinsekce, protože na podzim kůru stromů na zahradě vyhledávají i nepříjemní hmyzí hosté), funguje zářivá bílá jako film zvyšující albedo (odrazivost slunečních paprsků) povrchu stromu. K čemu je to dobré? Až se někde lednovými mraky prohlodá slunce jasného dne, začnou se všechny povrchy pod paprsky sluníčka zahřívat. Stromy, nevybavené kalendářem, může tahle nárazová vlna tepla zmást, a rozproudit v nich život. Který ale záhy s příchodem nočního mrazu vyhasne, s dost trvalými následky. Voda v kmeni obsažená by totiž zamrzla a popraskala. Natírat se vyplácí. Lehce na to navazuje nelogická snaha dopřát rostlinkám v květináčích tu poslední trochu podzimního sluníčka. Není to šťastný nápad, protože se tím jen oddaluje okamžik efektivního zazimování. Proces, který si žádá čas. Ke konci podzimu a přes zimu je slunce pro vegetaci na zahradě spíš zdrojem problémů, než radosti. Debat kolem listí se vede nespočet, a vítězi takových utkání zůstávají neznámí. Dá se říct, že u trávníků je obecně preferována čistota bez opadu. Ale když přijde na věc, jemná listová drť usazená mezi trsy nemusí vůbec být na škodu, a může fungovat jako docela slušné přírodní hnojení. Tam, kde už nejde o trávník, je třeba dát za pravdu líným zahradníkům, kteří hrabání a sběru listí moc nefandí. Když už nic jiného, poslouží listí jako přírodní izolace před zimním chladem a bude se hodit jako základ organické výživy substrátu. Podstatná je tloušťka listové vrstvy a hlavně její rovnoměrnost, ale pokud vám pozemek nezakrývají vyloženě tuny listí, nemusíte se s tím většinou dřít. Snad jen, jestli disponujete mulčovací frézou, můžete sesedlou opadanou krásu nadrtit kvůli snazšímu rozkladu. Pytlovat a vyvážet listí spolu s odpadem je vážně zbytečné. To už si radši vyrobte domácí listovku. Případně můžete v neexponovaných plochách zahrady ponechat několik výraznějších kupiček, které budou lákat nejrůznější živočichy k přezimování. Pokud ano, neškrtejte pod nimi sirkou, bylo by to nešťastné. Pokud listí kompostujete, nezapomeňte ho vydatně prokládat, aby dobře tlelo. A ještě maličkost ke kupičkování a vytváření hromádek. Stromky a keře sice ocení na zimu dobrý mulč, ale listí k němu zrovna nepatří. Přihrnout tedy ke kmenům lavinu opadaného listí tedy není dobrý nápad. Vytvořily by se tím poměrně rozbředle vlhké podmínky, které by nahrávaly růstu hub a plísní, a celkově podporovaly by vznik chorob. Hranice mezi zahradou, jako prostorem pro život nejrůznějších organismů, a neživou zelenou pouští, je poměrně tenká. A absolutní nepřítomnost podzimního listí je onou hranicí, která dělá rozdíl. Bez listí se bude na zahradě špatně přežívat zimujícímu hmyzu (tedy spíše jejich larvám a vajíčkům). Pozor také na odstraňování spadaného listí pod keři a obírání suchého listí z trvalek. To, co vnímáme jako neestetickou šustivou hmotu, slouží rostlinám jako obal, kožich do nastávající zimy. …pravda to je, ale jen z části. Například trvalky se díky nižšímu nebo žádnému hnojení začnou pomalu chystat na zimu. Nemají potřebu do poslední chvíle zužitkovávat výživu a investovat do růstu, aby je pak zaskočil první mráz. Nehnojit je dobře. Když ale přijde na trávník, jeho kořínky si vesele rostou dál, i když rtuť na teploměru klesá. Hnojit jej na podzim znamená rychlejší „rozvoj“ pažitu na jaře, který bude vzhůru startovat z dobře prokořeněného systému v podzemí. A podobně to vnímají některé keře lokálních odrůd. I jim se vyplatí trochu přilepšit. Samostatnou dimenzí je pak podzimní příprava půdy, spojená se zavážením hnoje a kompostu. Je to pořádná dřina, která do jara nepočká. Pokud je stihnete zapravit do půdy ještě na podzim, máte na jaro dobře nachystáno. Vylepšování půdy je činnost dlouhodobá, a podzim (dokud půda není těžká a přemokřená deštěm) je příhodnou dobou k takovým počinům. Jen prosím pozor na některé myšlenky, které jsou ošidné. Třeba snaha zlepšit retenční schopnost jílovité půdy tím, že do ní na podzim přihodíte pár lopat písku nebo štěrku. Ono to v říjnu skutečně vypadá jako dobrý nápad, ale když se dočkáte prvního letního sucha, zjistíte, že místo vylehčení půdy a zlepšení její vododržnosti jste si vyrobili kvalitní beton. S jílovitou půdou je třeba vypořádat se rozkládajícím organickým materiálem (ale nikoliv jeho hnitím). Podzim je správný moment, ale písek není správný prostředek. Ne, prostě ne. Poptávka po pravidelné zálivce se sice s nástupem podzimu snižuje, ale rozhodně nekončí. Stromy a keře je třeba zalévat stále, a to i v zimě. Ve formě sněhu totiž není voda pro kořeny rostlin dostupná, a spíš než mrazem u nás mohou sejít suchem. Na podzim nám může výtečně přihrát na smeč deštivé počasí, které nám práci ušetří. Ale když se marky nemají k zalévání, je to pořád na nás. Smotání hadic, odstavení čerpadel, zazimování studní a venkovních kohoutů musí být pochopitelně hotové, než dorazí první mrazy. Ale vodu k zalévání budeme potřebovat pořád. Omyl. Podzim je pro řadu rostlin tím nejpříhodnějším obdobím k výsadbě. Nemůžeme sice čekat nějaký bouřlivý růst nadzemních částí, ale to podstatné se bude odehrávat pod zemí. Podzimní čas a jeho nižší průměrné teploty (na rozdíl od letních teplotních extrémů) vlastně dopřávají vegetaci velmi komfortní podmínky pro zabydlení se na novém stanovišti, bez zbytečného rizika vysychání. Podzim je ideální období, když přijde na vysazování dřevin, křovin, a také cibulek. A protože realita podzimního sázení spoustu nezkušených zahradníků míjí, máte po prázdninách tu nejlepší příležitost vyrazit do zahradnických center a pěstebních školek, kde si můžete vybírat ty nejpovedenější kousky hezky bez front.Že je podzim časem, kdy zahradníci mohou konečně zvolnit tempo? Kdepak. Ti zkušení dobře vědí, že co učiní právě na podzim, rozhodne o kvalitě výsledku na jaře.
