V posledních letech je třeba zalévat celou zahradu, sucha nás k tomu nutí. Tedy pokud zalévat vůbec máme čím a pokud smíme, za extrémního sucha mohou obce v součinnosti s vodohospodáři zakázat využívání zdrojů vody k zálivkám zahrad, stejně jako k napouštění bazénů a jezírek. Jedněmi z mála, kdo má za takové situace jistotu zálivky, jsou zahradníci. O vodu byly na Zemi vždy vedeny dokonce války, že však dojdeme k bodu, kdy si to uvědomíme, i mírném klimatickém pásmu, to asi málokoho ještě před nedávnými lety vůbec napadlo. Bez vody není život stejně jako bez vzduchu. V případě zálivky v zahradách je pak zásadní, zda zaléváme opravdu tak, že rostlinám pomůžeme a vlastně zbytečně neplýtváme vodou. Určitě platí, že aby měla zálivka skutečný význam, nestačí jen vzít konev a nebo pustit vodu do hadice, vyrazit a bezmyšlenkovitě kropit a kropit a kropit.Jako platí v mnoha ohledech lidských činností, i v případě zálivky je na prvním místě prevence. Tedy půda zrytá, provzdušněná, humózní, pohnojená organickými hnojivy či přisypaným kompostem, ale především také zamulčovaná, kde to jen jde. Mulč sníží odpar a udrží v půdě více vody. Pokud si posvítíme na tradiční českou zahradu, můžeme ji rozčlenit na tři části: užitkovou, okrasnou a ovocnářskou (sad). Obzvláště užitková zahrada pak vyžaduje opravdu pravidelnou a hojnou zálivku. Do okrasné můžeme volit druhy méně náročné na vláhu, čímž zálivku omezujeme a šetříme vodu. A v sadu mulčujeme, jak to jen jde stejně jako v zahradě okrasné. Mulč v užitkové zahradě bývá problémem, ale i zde to lze. Navíc platí, že v okrasné zahradě se nároky jednotlivých druhů rostlin na zálivku značně liší a právě podle těchto nároků je dobré provádět výsadbu. Má to svou logiku, rostliny na závlahu nenáročné se těžko udržují vedle rostlin, které potřebují vody nadbytek.A vlastně můžeme vyčlenit ještě čtvrtý typ zahrady, respektive její část – trávník. Ten je dobré zalévat méně často, ale opravdu vydatně. Samotný trávník pak vlastně funguje jako mulč a pokud jej pravidelně na začátku sezóny provzdušňujeme, vodu si udrží dlouho. Pokud bychom navíc trávník zalili jen slabě, voda se z povrchu odpaří a kořeny rostlin tvořících travní plochy zůstanou prakticky bez vláhy. Pro zálivku je klíčová její doba, způsob a kvalita vody. Ideální je zavlažovat opakovaně a v krátkých intervalech. Díky tomu má voda čas vsáknout se do vyprahlé půdy. Ideální doba zálivky je časně ráno, kdy ještě není půda rozpálená, čímž dosáhneme minimálního odparu. Pokud to nestíháme, pak zaléváme po západu slunce, ovšem musíme dávat pozor, abychom zálivkou nešířili plísně. Rostliny totiž nemají čas oschnout a na problém je zaděláno. Ideální je lít vodu na večer pouze ke kořenům rostlin a vyhnout se jejich „sprchování“. Obzvláště pro zeleninu je toto pravidlo důležité. Ovšem pravidlo, že voda by neměla zůstat na listech a květech přes noc, platí pro celou zahradu. Určitě nezaléváme za největšího vedra, jelikož kapky vody působí jako lupa a rostliny mohou být popáleny. Navíc dochází za horka k rychlému odparu vody a zálivka proto musí být vydatnější. A pokud není voda, máme problém. Přitom se též ohřívá voda v půdě a to neprospívá kořenům. Za horka prostě nezalévejte, nechte sluncem sežehnuté rostliny odpočinout poté, co začne sluníčko zapadat a pak se zálivce věnujte klidně až do tmy. O mnoho jednodušší to samozřejmě mají ranní ptáčata. Rostliny si navíc na ranní pravidelnou zálivku zvyknou a dovedou si s vodou přes den hospodařit. Co se týká kvality vody, určitě vede voda dešťová. Pokud však zrovna neprší a vy čerpáte vodu k zálivce ze studny a nebo využíváte vodu z vodovodního řádu, je třeba touto vodou načerpat jeden či dva tisícilitrové barely a vodu nechat alespoň jeden den ohřát. Z kohoutkové vody zároveň vyprchá chlór, který některým rostlinám vyloženě škodí. S tvrdostí studniční vody bohužel nic neuděláme, proto se budeme snažit touto vodou alespoň nezalévat ty rostliny, které jsou háklivé na vápník. Dokonce i dešťová voda je pak lepší alespoň trochu „uleželá“. Pokud zrovna prší, je příliš studená. Zase to ale nepřehánějme, ať už je voda jakákoli, pořád je to lepší, než když není žádná.Pokud bychom zalévali ledovou vodou, jsou ideální postřikovače, jelikož voda z nich dopadá na rostliny v podobě mlhy nebo kapek, což rostliny ještě dobře snesou, nejde o souvislý ledový proud. Pokud uvažujete o zavlažovacím systému, mějte na paměti, že mnohdy stačí jen systém přenosný, kvůli kterému nemusíme zrovna rozkopat celou zahradu. Navíc jej i snadno uklidíme, zazimovávání podzemního zavlažovacího systému je o dost náročnější. I v případě přenosných systémů pak existují sofistikovaná řešení například v podobě kapkovačů. Ty představují vysokou úsporu vody a zároveň maximální účinnost. Kapénková závlaha je vůbec geniálním řešením. Určitě platí, že při ručním zalévání nikdy nedosáhneme ideálního dávkování vody, buďto zaléváme nedostatečně a nebo v lepším případě plýtváme nadbytkem vody. Ovšem ne každý je ochoten investovat do zavlažovacího systému s řídící jednotkou. Proto je třeba pozorně pozorovat potřeby rostlin a mít je nastudované. Zároveň je třeba reflektovat počasí. Prší, nezaléváme kromě skleníku. Ovšem pouze v případě, že naprší dostatečně. Krátký, mírný deštík uprostřed parného dne se na stavu vody v půdě prakticky vůbec neprojeví. Pokud chcete naopak investovat do zavlažovacího systému a úspory vody maximum, nabízí se dokonce řešení v podobě smart technologií. Závlahu řídí počítač a my s ním komunikujeme na dálku, tedy třeba i z dovolené.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
