České stavebnictví není nemocné jen co se týká nekonečně dlouho trvajících stavebních řízení, která dorazila „zpackaná“ digitalizace a nyní se je chystá definitivně dorazit takzvaný „centrální super-úřad“. Nejenže se stále rozevírají nůžky mezi počtem vydaných stavebních povolení a hodnotou na jejich základě realizovaných staveb, ale také stále klesá počet kvalifikovaných pracovníků. Odhaduje se, že do roku 2030 jich bude chybět přibližně 74 000 a již nyní jsou to vysoké desítky tisíc. Co je vlastně kvalifikovaný pracovník? Člověk, který má teoretické znalosti v oboru, například dovede číst ze stavebních výkresů a projektů, ale především i praktické dovednosti, které dokáže v praxi efektivně uplatnit. Jednoduše řečeno mu ukážete, co má udělat a on to nejenže udělá, ale také dovede upozornit na nesprávně navržený postup. A navrhne správný. Rčení o zlatých českých ručičkách se skutečně ukazuje s odstupem času spíše jako horoucí sen malého národa, s realitou má však v mnoha případech málo společného. Za jednoho skvělého řemeslníka a stavebního odborníka se dovedou schovat další jednotlivci, ale i desítky až stovky „ostatních“ ve smyslu průměru až podprůměru.Na triviální otázku, jaké řemeslnické přešlapy až bizáry tě na stavbách nejvíc štvou, mi odpověděl mladý podnikatel ve vybavování budov technologiemi: „Spousta lidí na stavbách vlastně VŮBEC NEVÍ, CO DĚLAJÍ. Firma je něco naučí a to dělají, ale jakmile se vyskytne nějaký problém, neví si rady. Je hrozně málo lidí, co svůj obor zná, dovede smysluplně odpovědět na otázky a najít řešení. Například přijedou montovat nějaké zařízení a vlastně nikdo, vůbec nikdo z celé party ani neví, jak to funguje. Třeba jakou má konkrétní kotel ovládací desku a co všechno umožňuje. Kotel se připojí, demonstrativně se v něm zatopí a je hotovo. Kdyby vám takoví lidé montovali například fotovoltaiku, mohou zapálit dům.“ Chvíli se to může někomu možná zdát úsměvné, ale ono je to spíše k pláči. Vůbec není výjimkou, že na takovou montáž s sebou firma vezme třeba i vyučeného kuchaře. „Franta je šikovnej řemeslník, všechno si doma udělal sám...“ Jenže žijeme v době, kdy i konkrétní konkurenční výrobci organizují kvůli svým výrobkům školení, aby pracovníci aplikovali jejich „systémové řešení“ správně. A nemusí jít vyloženě o sofistikované technologie řízené nějakým počítačem, ale třeba i „obyčejné“ stavební systémy. Jaké pásky použít, jak je aplikovat, jak zajistit správnou funkčnost. V mnoha oborech jsou nutné každoroční školení, která nejsou levná. Nevyhnou se jim třeba elektrikáři. Když pak připočteme i špatnou flexibilitu, je zaděláno na obrovské problémy. A pracovníci z východu? Člověk se s nimi často nedomluví, vše odkývají, aby dali najevo, že rozumí a udělají, co chcete. Což ale často přesně není právě to, co od nich požadujete. „Flexibilita je navíc pro mnohé jenom budík.“ Buď se ten den včas probudí a jdou dělat něco, co si naplánovali, nebo ne. Vůbec už neuvažují o posloupnosti prací a technologických přestávkách. Řemeslníci (VLASTNĚ PRACOVNÍCI) se často nedovedou přizpůsobit, hlavně časově. Navíc je zde nepěkný nešvar odsouvání problémů, kdy lidé přestanou zvedat telefon, zapírají se, nekomunikují. S tím pak souvisí další nešvar, totiž braní záloh a následná neschopnost dostát svým slibům. Byl jsem také poučen, že v Česku zcela hapruje v řemeslných oborech pojem KRIZOVÝ MANAGEMENT. Typickým příkladem je, že řemeslníci skáčou ze zakázky do zakázky, přibírají další, ale nejsou schopni žádnou pořádně dokončit, natož po sobě uklidit. Ostatně to je osud i mnohých kutilů, byť to dělají výhradně pro sebe. A pak se takový kutil zamyslí a řekne si třeba: „Vždyť na tom vůbec nic není, tím se můžu klidně živit a ještě zbohatnu.“ Jenže cesta od nápadu k smysluplné činnosti je dlouhá. Chce to pokorně smeknout čepici, studovat a získávat praktické zkušenosti. Možné zbohatnutí pak přichází až ve chvíli, kdy je řemeslník velmi žádaný a zaměstnává další lidi. Buduje úspěšnou firmu. Například elektrikářskou. Již nyní označuje 91 % firem situaci na trhu práce za velmi špatnou. A nedostatek kvalifikovaných pracovníků má závažné dopady na celkový chod sektoru, prodlužuje dobu realizace projektů a snižuje kapacitu firem přijímat nové zakázky. Závažnost problému potvrzují i konkrétní čísla. Mezi nejhůře obsaditelné profese dnes patří například zedníci, tesaři, elektrikáři nebo instalatéři. Nedostatek těchto pracovníků pociťuje 85 % firem. Významné problémy se ale týkají i odbornějších technických pozic. Chybí stavbyvedoucí, přípraváři staveb i rozpočtáři. Všeobecně se uvádí, že za problémy stojí úbytek absolventů, stárnutí i špatná image oboru. To je ale podivné, protože opravdu šikovný řemeslník si může vydělat mnohem víc peněz než vzdělanější kancelářská pracovní síla. Bohužel zájem o studium technických oborů dlouhodobě upadá. Například oproti roku 2001 klesl počet studentů technických oborů i na vysokých školách o 27 %. V kombinaci se stárnoucí pracovní silou a odchody zkušených zaměstnanců do důchodu se stavebnictví dostává doslova do personální pasti. Mladí lidé často vnímají stavebnictví jako namáhavé a málo perspektivní povolání, což posiluje i složitá legislativa, nedotažená digitalizace a dlouhá stavební řízení. Dokonce i mnoho zkušených projektantů odchází kvůli složité administrativě a nepružným nástrojům. A odchází vlastně i mnoho úředníků stavebních úřadů. Projekty se zpožďují, firmy ztrácejí kapacitu, průměrné prodloužení realizace staveb se v roce 2025 pohybovalo okolo tří měsíců, v některých případech se však tento problém může vyšplhat až na několik let. Větší veřejné zakázky a developerské projekty jsou vlastně logicky ve větších problémech než menší realizace.Pokud tedy hledáte pro svůj projekt konkrétní realizační firmu, važte si i za vyšší cenu, že jste našli opravdu někoho zodpovědného, kdo dovede dobře zaplatit své kvalifikované pracovníky. Výrazně nižší cena se může hodně prodražit na vícenákladech a mizerné realizaci.Zdroj: Václav Dvořák – ELEKTROINSTALACE, ČESKÉSTAVBY.cz, asb-portal.cz
