Z chyb se rozhodně učíme a pokud si někdo chce zkusit všechno možné, aby si na to, jak zahradničit, přišel sám, nikdo mu v tom nemůže bránit. Je to jeho zahrada, jeho peníze, čas a pot, stejně jako zmar a frustrace. Je ale otázkou, jestli je opravdu nutné začínat po tisících let zkušeností zemědělců a zahradníků úplně od nuly. Překotný rozvoj zemědělství nastal již v neolitu. Zemědělství vznikalo nezávisle na sobě v různých částech světa, přičemž zahrnovalo širokou škálu taxonů. Přibližně 9 500 let př. n. l. bylo v oblasti Levanty kultivováno osm základních neolitických plodin (pšenice dvouzrnka, pšenice jednozrnka, ječmen, hrách, čočka, vikev, cizrna a len), rýže zdomácněla v Číně mezi lety 11 500 a 6 200 př. n. l., následovalo mungo, sója a azuki. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Například předchůdce Holandské květinové burzy, takzvaná holandská aukce, byla poprvé vyzkoušena v roce 1870 při prodeji květáku. Ovšem největší rozmach nejen v zemědělství a pěstování rostlin propukl objevením Ameriky. Začala takzvaná VELKÁ VÝMĚNA, při které byly různé nepůvodní plodiny a okrasné rostliny rozesety po všech koutech světa. A tento trend pokračuje dosud. Opravdu ještě chcete začít zahradničit od nuly, bez jakýchkoli znalostí a zkušeností? Které přitom snadno získáte, alespoň ty základní, od zkušenějšího souseda věnujícího se zahrádce již 30 let? Abyste pak nedopadli jako malíř samouk, který tvrdošíjně ignoruje jakékoli oficiální vzdělání v oboru, ale doufá, že vytvoří geniální dílo. A pak to dopadne třeba tak, že pod ukřižovaným Ježíšem (vidět jsou jenom vlasy, protože neumí malovat obličeje, dominují stromy) se válí na prvorepublikovém otomanu s nebesy Pilát Pontský spolu s Herodem a vedle sedí německá doga se špičatýma ušima. Určitě se vyplatí si koupit nějakou srozumitelně napsanou knížku o zahrádkaření pro začátečníky, útlejší zahrádkářskou encyklopedii a zahrádkářský kalendář. V knihkupectvích jsou této z literárního hlediska pokleslé literatury plné regály. Určitě můžeme doporučit i výsostně literární Zahradníkův rok od Karla Čapka, získáte díky této humorné knížečce mírný nadhled. A věřte nebo ne, co pan Čapek píše, funguje ve většině případů stále, snad jenom flóra nádražní a řeznická se od těch dob změnily. Začínáte a rovnou se chcete pustit do permakultury, intenzivní užitkové zahrady, nebo náročných exotických skvostů, případně skalky s choulostivými a vzácnými alpinkami? Nedělejte to, začněte tím nejjednodušším. Například zmíněný Karel Čapek se po znechucení nadúrodou ředkviček zamiloval do netřesků. Jsou nezničitelné. Není nic horšího, když se ze začínajícího zahrádkáře vyklube megaloman. A když se megalomanie ještě spojí s metodou pokusu a omylu a ignorováním milionkrát ověřených pravd, je zaděláno na poprask. V zahradě, peněžence i na zdravotním stavu pěstitele. Nesnažte se pro začátek vybudovat nekonečné spousty záhonů, spíše si promyslete, kam by se časem mohla užitková i okrasná výsadba posouvat. Určitě také stojí za zvážení si nechat zahradu (nebo rekonstrukci té stávající) navrhnout zahradním architektem a nechat založit zkušeným zahradníkem. Musíte na to ale mít peníze. Předně získáte první důležité informace a zkušenosti od opravdového profesionála, navíc se s vámi bude bavit o tom, co preferujete, co byste si přáli. A v případě zbytečných složitostí vám jednoduše poradí, abyste nespěchali, něco nechali na později, nebo se některými plány vůbec nezabývali. Můžete se třeba zamilovat co se okrasné zahrady týká do jihoafrického fynbosu, jenže takový ekosystém u nás nelze vytvořit. A většina rostlinných druhů bude pouze přenosná, letněná. Středomořské subtropy? Na místě je více než opatrnost. Mnohé rostliny také nepřežijí naše zimy. O tropických druzích nemluvě. Určitě je nejlepší se zaměřit na místní druhy a kultivary. Důkaz? Obyčejná teplomilná zelenina, všudypřítomná rajčata, okurky, papriky, dýně a cukety, lilky a melouny. Vesměs nejde o druhy místní, vesměs potřebují teploty alespoň 15 oC, aby vše rostlo, prosperovalo a plodilo. A každé jaro je to stejné. Zahradník řekne při prodeji zahrádkáři, aby vysadil sazenice ven až po ledových mužích, ale pro jistotu je ještě na noc zakrýval bílou netkanou textilií. Každý rok ale sazenice spoustě zahrádkářů pomrznou, uhynou. Ve finále si je pak lidé kupují znova. Jako bychom byli nepoučitelní. Druhou stranou megalomanie je množství. Opravdu se postaráte o mnoho záhonů? Opravdu potřebujete 30 sazenic okurek, 50 sazenic rajčat, 25 m2 dýní a cuket a podobně? Opravdu musí být okrasné záhony obřích rozměrů natolik přeplácané a osázené v takové hustotě, že jedna rostlina vede bitvy s druhou? Nebylo by lepší se stát důmyslným, přemýšlivým moderátorem, který si spoustu rostlin odpustí a těm, kterým dá šanci, poskytne dostatek místa? Pokora člověka šlechtí a pokora vůči přírodě, to je i pokora vůči zahradě. Skloňte se před ní a začněte pomalu, opatrně, od rostlin s malými nároky na péči. Toužíte například po vlastním ovoci? Jabloně snesou úplně všechno, jsou ohebné ve smyslu tvarovatelné jako žádná jiná ovocná dřevina. Určitě nezačínejte meruňkami a broskvoněmi. A určitě se rovnou nepouštějte s vykasanými rukávy do celého sadu. Pomalu se učte. Bláznit nemá smysl. Není nic horšího, než si ze zahrady udělat místo prostoru pro relaxaci a klid denně se opakující zdroj stresu. Snažte se, aby vaše zahrádka vyžadovala co nejméně péče, aby vše harmonicky ladilo, doplňovalo se a pomáhalo si navzájem. Vysadili jste nevhodně několik sazenic růží? Nevadí, když poslechnete moudré rady zkušených pěstitelů, snadno si z draze koupených sazenic naklonujete nové. Vegetativní (nepohlavní) množení jen dokazuje, že rostliny mají s námi živočichy až nebývalou trpělivost. Jsou na planetě déle. O mnoho déle. Klonovat sami sebe se dosud snažíme marně i přes veškeré zázraky vědy a techniky. Rostliny to ale dovedou už hodně dlouho i bez technologií a vzdělání. Stačí toho umět využít.Dalším důležitým faktorem je voda. Schraňujte dešťovku a snažte se minimalizovat potřebu vody v zahradě jak výsadbou, tak hnojením organickým hnojem a vhodným mulčováním. Bez životadárné vody to nejde a sucho může udeřit kdykoli. Vůbec nevhodně osázené záhony trvalkami a cibulovinami lze radikálně změnit i bez větších škod. A s letničkami to máme vůbec nejjednodušší. Před zimou jejich život končí. A až získáte mnohé zahrádkářské zkušenosti, uvědomíte si, že mnoho druhů je vlastně letničkami jenom v našich klimatických podmínkách a pokud je vhodně zazimujete, ušetříte v další sezóně spoustu peněz.Že nejkrásnější rostliny nemusí být zrovna vhodné pro pěstování začátečníkem? Zjistíte to snadno i bez literatury, stačí se zeptat zkušeného zahradníka, souseda, známých. Obecně platí, že když se projdete okolo okolních zahrádek, co zde roste tradičně a převažuje, to by mělo prosperovat i vám. A že se něco nevydaří? Žádný učený z nebe nespadl. I chyby jsou na zahradničení krásné.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
