„Táto, podívej na tu nádhernou kytku, ta by se nám v zahrádce vyjímala. Co kdybychom ji opatrně vyrýpli a zkusili pěstovat, vždyť ji tak vlastně ochráníme, a když se zadaří, bude se i množit…“ Touha českých zahrádkářů a pěstitelů po kuriozitách je v některých případech až bezbřehá, některé činy ale protizákonné. Jako bychom my lidé byli pupkem světa s právem rozhodovat o jiných. Nejsme. Ostatně nemáme ani jasno co se týká ceny lidského, tedy našeho života. Když nyní vynecháme hrůzy válek, které se ostatně nedotýkají jen lidí, ale právě i přírody, sešli se například odborníci a známé osobnosti na veřejné diskuzi projektu Cena života. Ta se uskutečnila pod záštitou NN pojišťovny a penzijní společnosti. Celkem 9 hostů patřících ke špičkám ve svých oborech potvrdilo citlivost a mnohovrstevnatost otázky ocenění lidského života. V potaz byla brána hlediska ekonomická, hodnota rodinných vztahů, zapojení do společnosti i radost z běžného života. Hosté diskuze komentovali výsledky průzkumu NN, které například ukázaly, že největší část respondentů nebyla schopna stanovit cenu jednoho lidského života. Uvedli, že ji nelze vyčíslit, případně neumí posoudit. Čtvrtina oslovených pak lidský život vyčíslila na více jak 30 milionů korun, ovšem oproti tomu stropem aktuální metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví je částka přibližně 20 milionů korun. Zajímavé také je, že průměrný Čech ohodnocuje pojištěním svůj život o až stonásobek méně, dle statistik pojišťoven nejčastěji na 300 tisíc korun. A to hovoříme o lidech, domnělém pupku světa, co ale rostliny, živočichové a jiné organismy, které se nemohou bránit? A co sama příroda? Vzácná přírodní stanoviště? V jejich případě se o žádném ocenění nehovoří, kromě toho ekonomického při obchodu s ohroženými druhy, podnikají se však kroky k jejich alespoň legislativní ochraně, která pak visí jako bič na námi všemi, tedy lidmi. Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats) byla uzavřena ve švýcarském Bernu 19. 9. 1979 a v platnost vstoupila 1. června 1982. Česká republika k úmluvě přistoupila 8. 10. 1997 a v platnost v ČR úmluva vstoupila 1. 6. 1998 s výhradami podle článku 22 proti zařazení některých ptačích a savčích predátorů (vlk, medvěd hnědý, káně lesní, káně rousná, jestřáb lesní, poštolka obecná, výr velký) a kozy bezoárové jako nepůvodního druhu mezi přísně chráněné živočichy do Přílohy II a proti zařazení poloautomatických a automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než dva náboje do Přílohy IV. Cílem této úmluvy je chránit především ty rostliny, živočichy a jejich přírodní stanoviště (biotopy), jejichž ochrana vyžaduje spolupráci několika států. Především druhy ohrožené, stěhovavé a druhy, jejichž ochrana vyžaduje spolupráci na celoevropské úrovni. Úmluva se také stala podkladem pro mapování Evropy v programech Smaragd a Natura 2000, posloužila též k vytváření národních červených seznamů ohrožených druhů. Úmluva má 4 přílohy: Přísně chráněné druhy rostlin, Přísně chráněné druhy živočichů, Chráněné druhy živočichů a Zakázané prostředky a způsoby zabíjení, odchytu a jiných forem využívání. Každá signatářská země se zavázala, že zajistí patřičné podmínky pro zachování v Úmluvě uvedených druhů a přijme náležitá opatření k zajištění jejich ochrany. V případě vyšších rostlin jde o 506 taxonů z evropského kontinentu a 150 taxonů z oblasti Makaronésie (Azory, Madeira a Kanárské ostrovy). Celkově je v této úmluvě uvedeno 656 druhů a poddruhů cévnatých rostlin. Takto byly tyto druhy vlastně vyčleněny jako nejvzácnější a nejpřísněji chráněné v rámci celé Evropy. Je zakázano tyto druhy sbírat, trhat, odřezávat nebo vytrhávat i s kořeny, je možné dokonce zakázat jejich držení, pěstování a prodej. Do roku 2001 podepsalo Bernskou úmluvu 44 zemí včetně některých států severoafrických (Tunisko, Maroko, Senegal). Úmluva má v současné době 51 smluvních stran včetně EU a všech jejích členských států. Sekretariát sídlí ve francouzském Štrasburku, v sídle Rady Evropy. Gestorem Bernské úmluvy v ČR je Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, jejíž pracovníci se zapojují do spolupráce v rámci odborných pracovních skupin. Národní kontaktní osobou je Eliška Rolfová, odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků a kontaktní osobou pro expertní záležitosti je RNDr. Jan Plesník, CSc., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Oficiální stránky Úmluvy najdete ZDEKompletní znění Úmluvy najdete ZDESeznam nejvzácnějších rostlinných druhů Evropy a Makaronésie, tedy všech taxonů, jichž se Úmluva týká, najdete ZDEZdroj: botany.cz, czp.cz, nn.cz, zakonyprolidi.cz
