V letních měsících je vnímáme jako jedno velké požehnání. Malý technický zázrak, který činí klima kolem nás snesitelnější. Často až to té míry, že si umíme při chůzi po rozpáleném městě udělat zacházku do restaurace nebo obchodu jenom proto, že klimatizaci mají. A ano, musí se nechat, že taková klimatizace skutečně udržuje v interiéru příjemnou teplotu a reguluje vlhkost, takže vnitřní prostředí je snesitelné i v těch nejteplejších dnech.Ne všichni ale přítomnost klimatizace vítají. Poměrně dost lidí se jim a klimatizovaným prostorům vyhýbá. Jednak kvůli tomu, že se obávají teplotních šoků – opakované přechody z řekněme čtyřicítky na ulici do dvacítky pod střechou náš organismus vážně rád nemá, škodí to srdíčku a může to skončit zápalem plic – ale také proto, že se bojí „infekční nemoci z klimatizace“. Což zní trochu, no, přehnaně panicky. Jenže, jak připouští znalci, odborníci, mikrobiologové, onen strach není úplně neopodstatněný.Pokud totiž klimatizační systém nefunguje správně nebo – a to je asi podstatnější - není správně udržován, může se docela lehce kontaminovat infekčními mikroby. A to pak skutečně může vaši klimatizační jednotku proměnit v potenciální zdroj infekcí přenášených vzduchem.Jedno i druhé, tepelné šoky i mikrobi v klimatizaci, přitom úzce souvisí s tím, co se velmi široce nazývá jako tzv. Syndrom nemocných budov. Co na takové budově může být nemocného? Dá se říct, že v době, kdy je kolaudována, nejspíš ještě nic. Ale postupně, spolu s provozem, se určité nedostatky v jejím zdravotním stavu začnou projevovat.Ukáže se například, že příčky v místnostech byly vyrobeny ze sádrokartonu s nějakou podivnou adhezivní substancí, lepidlem, z nějž teď do bezprostředního okolí unikají nějaké těkavé látky. Které mohou působit dráždivě. Něco podobného může být i s omítkami, plastovými vlákny v kobercích, s nábytkem. Celá budova se může zvolna plnit plyny, které lidskému zdraví neprospívají. Zrovna tak se může ukázat architektonický plán takové budovy nevhodný. A třeba někde, v nějakém nevětraném a neprosluněném koutu, se mohou hromadit plísně. Jejichž spory pak budou unikat do vzduchu, k lidem, kteří ho dýchají. Problém může být s nedostatečným odvětráváním ozonu (z počítačů a tiskáren například); s tím, že se někde okny akumulují výfukové plyny z ulice anebo alergeny. Někde mohou unikat výpary z barev, ze skladovaných materiálů. A samozřejmě, nejčastější chyby jsou v topení, větrání a klimatizaci vnitřních systémů. Navenek budova může vypadat docela zdravě a čistě, ale uvnitř může být nemocná. A činit pak nemocnými i své uživatele, obyvatele.Obecnou příčinou syndromu nemocných budov tedy obvykle bývá zvýšení vlhkosti a růst plísní, a hromadění potenciálně nebezpečných plynů. Lidé, kteří se v takových nemocných budovách musí pohybovat – protože v nich třeba bydlí nebo pracují – si mohou stěžovat na podráždění očí, nosu, krku; na častější bolesti hlavy a migrény; na ekzémy a další kožní problémy; na to, co lékaři nazývají nespecifickou reakcí – například ztrátu chuti, čichu – nebo naopak smyslové přecitlivělosti.Syndrom nemocné budovy není žádný výmysl, ale docela reálná a dobře doložená věc. A jak souvisí s klimatizacemi? Velmi úzce. Protože ty „blahodárné“ stroje rozvádí a filtrují vzduch z celého obývaného prostoru. Pokud je ale něco v nepořádku se samotnou klimatizací, dopadne to na celé životní prostředí uvnitř budovy.Asi není náhodou, že lidé zaměstnaní uvnitř klimatizovaných budov vykazují větší míru nemocnosti, než lidé vykonávající tutéž práci z budov neklimatizovaných. Pokud klimatizační jednotka nefunguje správně, může uvolňovat alergeny, chemikálie a mikroorganismy přenášené vzduchem, které by jinak asi normálně zachytila. Porucha klimatizací může také do vzduchu v budově uvolňovat chemické výpary z čisticích prostředků na klimatizace, nebo z aplikovaných chladiv.Chemikálie, jako je benzen, formaldehyd a toluen, jsou toxické a mohou dráždit dýchací systém. Špatně udržované klimatizační systémy zase mohou také obsahovat bakteriální patogeny, které mohou způsobit vážné infekce. Typickým obyvatelem špatně udržovaných klimatizací (a třeba neudržovaných horkovzdušných sušáků, fukarů na ruce v koupelnách) je Legionella pneumophila. Bakterie, která způsobuje legionelózu.Infekci plic, která do člověka vstupuje vdechováním kapének vody obsahujících tyto bakterie. Které mají tendenci žít v prostředí bohatém na vodu, jako jsou vířivky nebo klimatizační systémy. K infekci legionelózou dochází nejčastěji ve společných prostorách, jako jsou hotely, nemocnice nebo kanceláře, kde bakterie kontaminovaly zdroj vody. Příznaky legionelózy jsou podobné zápalu plic a pojí se s nimi kašel, dušnost, nevolnost, tlak na hrudi, horečka a příznaky podobné chřipce. S tím, že příznaky se projeví po jednom až dvou týdnech od nákazy a infekce si často vyžádá hospitalizaci.Samostatnou kategorií problémů závadných klimatizací v nemocných budovách jsou plísňové a virové infekce. To proto, že hromadění prachu a vlhkosti uvnitř klimatizačních systémů může vytvořit vhodné podmínky pro růst dalších (infekčních) mikrobů. Uvnitř neudržovaných nebo špatně servisovaných klimatizací se může líbit houbám a plísním rodů Aspergillus, Penicillium, Cladosporium a Rhizopus. A záleží pak na charakteru toho kterého objektu, jak se u lidských obyvatel projeví. Obecně škodlivé ale mohou být u všech osob s oslabenou imunitou: dětí, seniorů, lidí nemocných anebo po nemoci. Například Aspergillus způsobuje zápal plic, abscesy plic, mozku, jater, sleziny, ledvin a kůže. A může také infikovat popáleniny a rány. Příznaky plísňových infekcí jsou většinou respirační a zahrnují přetrvávající sípání nebo kašel, horečku, dušnost, únavu a výraznou, jinak nevysvětlenou ztrátu hmotnosti.Z vadné klimatizace se mohou přenášet též infekce virové. Případová studie odhalila, že děti v čínské mateřské škole byly nakaženy norovirem z klimatizačního systému. Způsobil, že dvacítka dětí onemocněla žaludeční chřipkou. Naštěstí se na to přišlo včas.Dalším důvodem, proč může klimatizace zvýšit riziko nákazy, je vlastně už sám způsob, jakým klimatizace regulují vlhkost. Díky tomu, že dělají vzduch uvnitř místnosti sušší, než jaký je ten venkovní. Takže dlouhodobý pobyt v prostředí s nízkou vlhkostí vzduchu může vysušovat sliznice v krku i nose. Byť na něco slizkého v nose nepohlížíme nějak pozitivně, jde o to, že funguje jako lapač vzduchem unášených částic. A nosem se suchou, nezvlhčenou sliznicí, snadno „proletí do těla“ bakterie, které by jinak uvízly na půl cesty.Klimatizace vás tak může učinit mnohem zranitelnějšími. A neplatí to jen v horký letní den, kdy vás vítá svým chladem. Ale i teď na podzim a přes zimu, kdy klimatizace „hlídají“ optimální teplotu kanceláří.Klimatizace jsou navrženy tak, aby filtrovaly znečišťující látky ze vzduchu, plísňové spory, bakterie a viry - a bránily jim vniknout do vzduchu, který dýcháme v interiéru. Mohou být velmi užitečné. Ale když je tento ochranný štít narušen, například je filtr systému starý, zanesený nebo znečištěný, neudržovaný, přestanou pomáhat a začínají škodit. I když jsou klimatizace jen jedním z dílků toho, co stojí za syndromem nemocných budov, jejich efekt bychom rozhodně podceňovat neměli. V uzavřeném prostředí domácností, společných prostor a třeba kanceláří teď budeme pár chladných měsíců trávit asi víc času, než přes jaro a léto. A pravděpodobně budeme šetřit teplem a méně větrat. Takže se může stát, že důsledky toho, co nemocné budovy umí, pocítíme i na vlastní kůži.Lidé, kteří pociťují nedůvěru ke klimatizovaným budovám, se nemýlí. Jsou zdravě opatrní. A měli byste být i vy, dokud si nejste jistí, jak často a pravidelně bývá klimatizacím dopřáván servis a údržba.Zdroj: NHS.co.uk, pmC.ncbi.gov, CDC.gov
